České golfové prostředí let 1936 – 1938, na scénu vstupují další golfové kluby

V době zakládání Golfového svazu ČSR začátkem roku 1932 tvořily české golfové prostředí tři kluby, Golf Club Praha, Golfový klub Líšnice a Ringhoffer Golf Club Volešovice. Dalším spoluzakládajícím klubem byl jediný slovenský klub, Golf Club Piešťany. Oba západočeské golfové kluby, Internationaler Sport Club Karlsbad a Golf Club Marienbad zůstaly stranou a žily svým zavedeným životem.

Golf se však v roce 1932 začal hrát i v Brně a to na vojenském cvičišti. V roce 1933 získal brněnský golf více příznivců, takže byl vytvořen kroužek, který se přičlenil jako sportovní a společenský odbor ke Spolku absolventů České techniky. V následujících létech zajeli brněnští golfisté několikrát do Piešťan a navázali spolupráci se zdejším profesionálním trenérem Wolfem. V září 1936 dokonce sehráli meziklubové utkání s GC Piešťany.

19. října 1936 byl konečně založen samostatný Golf Club Brno. Předsedou výkonného výboru se stal prof. Dr. Vladimír Novák, místopředsedou Friedrich Rohrer, pokladníkem Herbert Gottlieb, jednatelem doc. Ing. Jaroslav Bouček a členy výboru Siegfried Blumenthal, Ing. Antonín Dvořák, MUDr. Gustav Mach, Alfred Stiassny a Ing. Slávka Vuletič-Donátová. Revizorem účtů byl zvolen Jaroslav Podlipný. Stálé hřiště klub bohužel neměl, takže využíval příležitostné tréninkové plochy.

V době konání I. řádné valné schůze Golf Clubu Brno dne 23. února 1937 měl klub již 45 členů a byl členem Golfového svazu ČSR. Členové klubu byli častými hosty na hřišti v Piešťanech. V květnu 1937 sehrála družstva Brna a Piešťan vzájemné utkání, které Brňané vyhráli.

Další klub do golfové mapy

Dalším klubem, který se v roce 1936 zformoval, byl Golfový kroužek Třemšín. Ten začal svoji sportovní činnost na přírodním hřišti v Leleticích u Březnice, nedaleko kopce Třemšín.

Golf se na loukách pod Třemšínem začal hrát již v roce 1933 a to zásluhou Dr. Ing. Jiřího Kubelíka, tajemníka Čsl. obchodní komory v Curychu. Ten se s golfem seznámil při svém studijním pobytu ve Spojených státech. Leletické hřiště mělo v roce 1936 čtyři greeny o průměru asi 8 m, nastřelované z různých stran. Celková délka devítky byla 1910 m. Hřiště vzniklo, obdobně jako Líšnice, na obecní pastvině. Během let 1937 a 1938 se rozšířilo, v konečné podobě mělo 6 greenů nastřelovaných z devíti různých odpališť. Celková délka devítky byla 2137 m, par 33 ve skladbě tři jamky par 3 a šest jamek par 4.

Prvním předsedou kroužku se stal Artur Štika, bývalý mistr ve veslování. Od samého počátku existence GKT spolupracoval kroužek s pražským profesionálním hráčem Karlem Hynkem, který v roce 1936 vytvořil rekord leletického hřiště na devět jamek výkonem 35 a na 18 jamek výkonem 72 ran. Začátkem roku 1937 změnila valná hromada kroužku svůj název na Golf Club Třemšín. Předsedou správního výboru GKT byl zvolen A. Štika, místopředsedou Karel Hodinář, jednatelkou sl. A. Lešetická a pokladníkem A. Polák. Závodní činnost byla řízena závodním výborem, jehož členy byli Karel Hynek, Václav Jindra a A. Lešetická. GKT se stal členem Golfového svazu ČSR a za čestné členy přijal předsedu svazu Fr. Ringhoffera, M. Švestku a J. Charváta.

V roce 1937 byla na leletickém hřišti postavena podle plánu člena klubu arch. Hynka Kotta klubovna a hřiště bylo dále upravováno. Rovněž byla dojednána s Golfovým svazem reamaterizace Karla Hynka.

Poslední sezona
v Motole

Na členské schůzi Golf Clubu Praha, která se konala 28. ledna 1937 v hotelu Alcron, bylo členstvu oznámeno, že se podařilo za velmi výhodných podmínek zakoupit pozemky v Klánovicích u Prahy, které umožní výstavbu nového hřiště. Projekt hřiště byl po posouzení všech zahraničních nabídek zadán Ing. Josefu Charvátovi, výstavba greenů byla svěřena výbornému francouzskému odborníkovi A. Varinovi, který se již osvědčil při výstavbě nového hřiště v Karlových Varech. Vypracováním projektu klubovny byl pověřen arch. V. Fürth. Jeho projekt se však nerealizoval a klubovnu se sedlovou střechou nakonec vytvořil architekt J. Grégr.

Dne 8. května 1937 byla na motolském hřišti zahájena poslední golfová sezona. O měsíc později přišla nečekaná zpráva, že zemřel František Ringhoffer mladší. František Ringhoffer ml. byl první hráčskou osobností českého golfu. O jeho přátelské povaze svědčí i to, že akceptoval všeobecně rozšířenou přezdívku „Bubák”.

Tradiční Švestkův pohár, mistrovství GCP na rány, se poprvé v historii hrál v roce 1937 jinde než v Motole. Špatný stav motolského hřiště, které bylo v roce 1937 již jen nouzově udržováno, dal vzniknout myšlence sehrát toto mistrovství na novém karlovarském hřišti. A tak se Švestkův pohár stal první větší soutěží zde hranou, která byla současně výborným tréninkem na Mezinárodní amatérské mistrovství republiky. Nejlépe se s nástrahami nového hřiště vypořádal Hanno Tonder, na druhém místě skončil Sáša Schubert, třetí byl vídeňský Fr. Gross ml., který toho času pobýval v Praze a vstoupil do GCP.

Vznik Evropské golfové asociace

Rok 1937 se stal významným pro český golf i další událostí. V tomto roce byla v Lucembursku založena Evropská golfová asociace. Došlo k tomu na shromáždění jedenácti národních golfových svazů v sobotu 20. listopadu 1937. Těmito svazy byly anglický, belgický, československý, francouzský, holandský, italský, lucemburský, maďarský, německý, rakouský a švýcarský. Golfový svaz ČSR byl na této ustavující schůzi zastupován Miroslavem Švestkou a Josefem Charvátem.

Tato významná mezinárodní událost měla své kořeny již v roce 1936. Na Velké soutěži národů v Baden-Badenu, na které zazářil Hanno Tonder, byla z iniciativy československého zástupce Miroslava Švestky svolána schůze kapitánů národních družstev a založen přípravný výbor na založení celoevropského nadnárodního golfového orgánu, ve kterém bylo zastoupeno i Československo. Když si tento výbor zajistil ochotu evropských svazů ke vstupu do budoucí asociace, byla svolána první přípravná konference na podzim 1936 do Lucemburku.

Tato přípravná konference se konala 14. listopadu 1936 a jejím úkolem bylo připravit vše potřebné k založení Evropské golfové asociace. Nebyla to však vůbec lehká záležitost. Na konferenci bylo zastoupeno 11 států osmnácti delegáty. Československo zastupovali Miroslav Švestka a Josef Charvát. Nejpočetnější delegací, čítající 5 členů, byla delegace Velké Británie. Její přítomnost byla silným překvapením, neboť účast Velké Británie byla do posledních chvil s otazníkem.

Konference se líbila

Konference byla v Lucembursku skvěle přijata. Všem schůzím předsedal princ Felix Bourbon, manžel vládnoucí velkovévodkyně Charlotty. Na konferenci se však v průběhu jednání projevila řada neshod odrážejících politickou nejednotnost Evropy oněch dnů.

Českoslovenští zástupci přijeli na konferenci dobře připraveni s vlastními podrobnými elaboráty k projednávaným otázkám. Na konferenci byly předloženy dva návrhy stanov, německý a československý. Po složitých jednáních došlo k dohodě v hlavních bodech a podvýbor byl pověřen vypracováním konečného návrhu stanov.

Vlastní ustavující konference v roce 1937 rovněž neměla hladký průběh. K návrhu stanov měla Anglie řadu pozměňujících připomínek. S tím řada delegací nesouhlasila. Zásluhu na konečné dohodě měli jak zástupci Anglie, kteří z řady svých stanovisek ustoupili, tak zástupci Československa, jejichž návrhy, vedoucí k řešení, byly konferencí schváleny.

Na základě stanov bylo přikročeno k ustavení Evropské golfové asociace aklamační volbou. Další volbou byl za předsedu EGA zvolen major P. Burton z Anglie, místopředsedou K. Henkell z Německa. Funkcí čestného tajemníka byl pověřen A. W. Lawarack z Anglie. Tím vstoupila do života Evropská golfová asociace, o jejíž založení se československý golf nemalou měrou zasloužil.

Nové hřiště v Klánovicích

Nejvýznamnější událostí roku 1938, kromě již popsaných mistrovských soutěží, bylo otevření klánovického, ještě zdaleka nedokončeného, hřiště. Došlo k němu 25. 7. 1938. První významnou soutěží na novém hřišti bylo Mistrovství ČSR žen. Mistryní se stala Luisa Raudnitzová, když po velkém boji ve finále porazila Karlu Linhartovou na dvacáté jamce.

Nedlouho po získání mistrovského titulu odjíždí L. Raudnitzová do Velké Británie, aby zde dále zlepšovala své golfové mistrovství. Rychlý sled politických událostí jí zabránil v návratu do vlasti. Dočasný pobyt ve Velké Británii se změnil na trvalý, našla zde životního partnera a možnost dalšího výkonnostního růstu. Do Československa na návštěvu přijíždí až v roce 1968, tedy po třiceti letech. Během této návštěvy navázala přátelství a spolupráci s Hanušem Goldscheiderem a stala se významnou podporovatelkou rozvoje československého golfu. I její zásluhou se podařilo vymanit československý golf z mezinárodní izolace, kterou mu v neblahých padesátých létech vnutila vládnoucí politická garnitura.

Tragické politické události podzimu roku 1938 se natolik dotkly všech, že provoz na klánovickém hřišti utichl a do konce sezony se již nezlepšil. Tradiční klubová mistrovství GCP, Švestkův a Ringhofferův pohár, byla odřeknuta. Na podzim roku 1938 navštívil Klánovice prezident EGA P. C. Burton s chotí. Po prohlídce hřiště prohlásil, že po dokončení bude hřiště patřit k nejlepším na kontinentě a vysoce ocenil práci projektanta Ing. Charváta.

Rokem 1938 skončilo slavné předválečné období československého golfu. Na podzim roku 1938 byla odtržena od republiky rozsáhlá pohraniční území a s nimi i dvě osmnáctijamková hřiště. Centrem závodního golfu se na řadu let stalo hřiště v Klánovicích. 

Český golf ve válečných létech 1941 až 1945

Rok 1941 začal pro český golf 16. řádnou valnou hromadou Golf Clubu Praha, která se konala 26. února v hotelu Alcron za velmi početné účasti členstva. Valná hromada byla zahájena smutečním projevem místopředsedkyně klubu paní Zdeny Havránkové za zesnulé, předsedu barona Františka Ringhoffera, klubového kapitána Dr. Ferdinanda Tondera a revizora účtů Dr. A. Zmeka.

Hlavní referát přednesl za omluveného čestného tajemníka Miroslava Švestku sekretář klubu Ing. Josef Charvát. V referátu se mj. konstatovalo, že v roce 1940 stoupl počet členů klubu. Údržba klánovického hřiště je vzhledem k válečným událostem stále obtížnější. V roce 1940 muselo být poprvé v lesním prostoru klánovického hřiště hospodařeno podle schváleného hospodářského plánu. Za pečlivou a svědomitou údržbu poděkoval údržbě hřiště v čele se správcem panem Truhlářem a panem Pittnerem. Před volbou nového výboru byla oznámena rezignace tří dosavadních členů výboru, Miroslava Švestky, Dr. V. Víška a Dr. V. Rajtory. V poděkování za práci ve výboru byla zvlášť oceněna práce M. Švestky, kterou po dobu čtrnácti let ve funkci pro klub vykonával. Do výboru byli na tříleté funkční období zvoleni Dr. T. Černý, Dr. J. Čulík, Dr. K. Fahoun, Z. Havránková, Dr. Z. Klan, K. Linhartová, Dr. Zb. Peters, Dr. L. Vaněk a Dr. V. Wahl.

Bílá Hora nevyšla

Ve stejném období konal svoji 5. valnou hromadu Golf Klub Třemšín. Pro konání si vybral hotel Regent. Ve zprávě za minulé období se konstatovalo, že klub, posílen ziskem titulu mistra Čech a Moravy z roku 1940, se úspěšně rozvíjel. Předsedou i na další období byl zvolen Artur Štika.

I když klubovým hřištěm GKT stále bylo hřiště v Leleticích, přesunul klub již v průběhu roku 1940 řadu svých aktivit do Klánovic a leletické hřiště pomalu opouštěl. V roce 1940 se pokusil GKT vytvořit další golfové hřiště a to přímo v Praze. Pro ten účel pronajal od vládního vojska pozemek, který byl na Bílé Hoře a sousedil s oborou Hvězda. Vhodnou kombinací šesti greenů a devíti odpališť vznikla devítka o celkové délce 2500 m, par 34. Ve dnech 29. a 30. září 1940 se zde hrálo mistrovství GKT. Tento pokus o pražské hřiště skončil neúspěšně v roce 1941 a GKT nadále spoluvyužíval Klánovice. Leletice prakticky opustil.

O sportovním životě Líšnice v roce 1941 se dozvídáme z klubových kronik. První golf v roce 1941 se zde hrál již 16. února. Hráli zde Hanno Tonder, Janček Štěrba-Böhm, Ivan Vávra a Ing. Zdeněk Michl. Čtrnáct dní na to, 2. března 1941, bylo nádherné počasí, teplo a slunce. Na Líšnici trénoval sám Hanno Tonder. Válka udělala své. Dopravní a jiné problémy způsobily, že Líšnice se Praze vzdálila. 29. března zde opět hrála celá parta „cyklistů” v čele s Hanno Tonderem.

Sezonu odstartovala Vlajková soutěž

5. dubna 1941 provedli H. Tonder, Zd. Michl a I. Vávra přesné přeměření hřiště. Devítka měřila 2468 m. O Velikonocích, které byly od pátku 11. dubna do pondělí 14. dubna, napadlo množství sněhu, který však postupně roztál, takže v pondělí byla zahájena sportovní sezona 1941 Vlajkovou soutěží.

Dne 19. dubna 1941 se na Líšnici uskutečnila handicapová soutěž na rány. Zvítězil Hanno Tonder (který měl již „plusový handicap” +1) před Jančkem Štěrbou, Zdeňkem Stompfem a Jaroslavem Hilbertem. Tito první čtyři pak dále hráli handicapovou hru na jamky. I v této hře zvítězil H. Tonder před J. Hilbertem. Třetí místo vybojoval Zd. Stompfe.

Vrcholem golfové sezony 1941 byla mistrovství Čech a Moravy mužů a žen, která se hrála v Klánovicích koncem září. Mistrovství skončila dvojnásobným úspěchem hráčů Golfového klubu Líšnice. Svoji neúčast v závěrečných bojích mistrovství 1940 si tentokrát vynahradil Hanno Tonder vítězstvím ve finále nad obhájcem titulu Karlem Hynkem. Novou mistryní se stala Anna Strobachová (GKL), která ve finále porazila sl. Novotnou z GKT.

Popravy zasáhly i golf

Další válečná léta 1942 až 1945 byla ve znamení postupného útlumu sportovních aktivit, ale i ve znamení hráčské nezdolnosti, a to navzdory všem tragickým událostem, ke kterým došlo.

Sportovní sezona 1942 začala na Líšnici meziklubovým zápasem GKL – GKT a to 26. dubna. Utkání skončilo vítězstvím GKL 5,5 : 3,5 bodu. Překvapením však skončilo utkání mezi K. Hynkem a H. Tonderem. K. Hynek porazil H. Tondera 4/2. Je to první dochované svědectví o Tonderově prohře v jamkové hře s domácím hráčem od roku 1931.

Jak probíhal sportovní život v Klánovicích, se můžeme jen domnívat. Zřejmě začátkem sezony 1942 probíhal život na tomto lesním hřišti obdobně jako doposud. Hráli zde převážně hráči GCP a GKT. Klánovické hřiště si zachovalo i v době válečné svoje caddies, kteří při plnění svých povinností se měli možnost s golfem důvěrně seznámit. Není divu, že v poválečných letech z těchto caddies vyrostla silná golfová generace. Další události, ke kterým v roce 1942 došlo, ovlivnily celý golf, tedy i klánovický.

Dne 27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha a okamžitě bylo vyhlášeno stanné právo. Represe nastaly okamžitě. Popravy začaly v době, kdy Heydrich ještě v nemocnici Na Bulovce bojoval o život. Mezi prvními popravenými byl prezident GKL a člen výboru GCP JUDr. Ludvík Vaněk. Zastřelen byl na kobyliské střelnici 31. května. Během stanného práva bylo klánovické hřiště uzavřeno. Po jeho otevření v létě 1942 byl přímo na hřišti zatčen člen výboru GCP JUDr. V. Wahl a později rovněž popraven. Svoji daň protektorátní hrůzovládě zaplatil i GC Brno. Z jeho členů skončili na popravišti V. Šilhan, R. Bäumel, manželé Fuhrmannovi a ředitel Blumenthal.

Klánovice opět ožívají

Po otřesné heydrichiádě golf v Klánovicích opět ožil. I v roce 1942 se hrál Ringhofferův pohár, soutěž družstev. Soutěže se zúčastnila družstva GCP, GKL a GKT. Uplatnil se stejný bodovací systém jako při Středoevropském poháru. Každý hráč sehrál 36 jamek na rány a podle umístění v celém startovním poli získal určitý bodový zisk. Součet těchto bodových zisků členů družstva tvořil bodový zisk družstva. V soutěži zvítězil GCP (43 bodů) před GKL (42 bodů) a GKT (38,5 bodu).

Ringhofferův pohár sloužil současně jako kvalifikace pro následující mistrovství Čech a Moravy. Do něho v roce 1942 postoupilo 8 mužů a 4 ženy. V semifinále mistrovství mužů se střetli H. Tonder s J. Bečvářem a K. Hynek s Z. Petersem. Zatímco Tonder zvítězil přesvědčivě 6/5, Hynek měl s Petersem těžkou práci, než dovedl utkání do vítězného konce. Následující finále se zprvu vyvíjelo příznivě pro Hynka. Ve druhé devítce první osmnáctky však Tonder předvedl hru vynikající úrovně a dosáhl místního rekordu na devítku výkonem 32 ran. Po první osmnáctce vedl nad Hynkem o čtyři jamky. Odpolední kolo bylo ve znamení oboustranně dobrého golfu. Tonder si již vedení nenechal vzít a zvítězil 6/5.

Mistrovství žen mělo již v semifinále výborný zápas mezi M. Vaňkovou a V. Petersovou, ve kterém Petersová zvítězila 2/1. Ve finále proti K. Linhartové však V. Petersová nezopakovala svůj výkon a prohrála 4/3.

Válka radost ze hry nevymazala

Další vývoj v Klánovicích směřoval k omezení herních možností. Okupanti zabrali klubovnu a tři jamky v její blízkosti (č. 1, 2 a 9) pro hru uzavřeli jako ochrannou zónu. V lese poblíž těchto jamek a klubovny zřídili parkoviště pro svá vozidla. Jako náhradu za zabranou klubovnu využívali golfisté části domu greenkeepera ve Dvorech.

Líšnice, svojí odlehlostí předurčená k roli útočiště před tíhou doby, plnila tuto funkci po celou dobu války. Jezdilo se sem většinou na kolech. První zájezdy na hřiště v roce 1943 začaly již koncem února. Lidé více než za golfem jezdili pro vzájemnou posilu. Odlehlost místa vytvářela pocit bezpečí, byť klamný. Golf se hrál, soutěže se však nekonaly. Po popraveném L. Vaňkovi převzal vedení klubu JUDr. Prokop Sedlák. Klub ho zvolil do funkce primátora, funkci prezidenta ponechal zastřelenému L. Vaňkovi.

Obdobně probíhal golfový život i v Klánovicích. Mohl být i stísněnější, protože Klánovice byly „více na ráně”. Existují fotografie z Piešťanského poháru z konce května 1943. Zda v roce 1943 proběhlo mistrovství Čech a Moravy či ne, bohužel nevíme.

Starosti válečného života, životní i existenční nejistota, negativně ovlivnily golf i v roce 1944. Vývoj na frontách však přiléval do myslí stále více optimismu. Optimismus a naději přinášely i velké svazy spojeneckých letadel, které se stále častěji objevovaly na líšnickém nebi. I v těchto dobách byl zde golf stále přítomen. V kronice GKL nacházíme radostný zápis „zahrál jsem poprvé 38”, nebo „ zahrál jsem 40 a 39, to mi stačí”. Válka nedokázala vymazat radost z golfu.

Klánovické hřiště v roce 1944, přes svoji upravenost a krásu, bylo spíše opuštěno. Na podzim tohoto roku bylo uzavřeno až do konce války. Nová kapitola jeho krátkého života se začala psát až po válce. Na uzavřeném hřišti hráli „načerno” jen caddies, a to tak, aby okupanti neviděli.

Anglie a německé vězení

Kromě popravených golfistů, ke kterým v průběhu války přibyl ještě Ing. Zdeněk Michl z GKL, byli někteří „jen” vězněni. Vězněn byl předseda Golf Klubu Třemšín Artur Štika. V roce 1944 byl zatčen a vězněn Hanno Tonder a to v souvislosti s uvězněním svého bratra Ivo Tondera.

Ivo Tonder utekl z protektorátu 12. prosince 1939. Přes Francii se dostal do Anglie, kde se jako letec stal příslušníkem 312. stíhací perutě. Při návratu z operačního letu 3. června 1942 byl přesilou nepřátelských FW 190 sestřelen a Němci vyloven z moře. Po krátkém pobytu v obsazené Francii byl umístěn v zajateckém táboře Sagan (Stalag Luft III). Odtud 23. března 1944 uprchl během největšího hromadného útěku zajatců v historii, který spoluorganizoval. Po dramatických událostech byl na útěku gestapem zatčen a uvězněn v Praze na Pankráci, později u Berlína. Rozsudek smrti, který nad ním okupanti vynesli, však již nestačili vykonat a Ivo se dožil konce války.

Od října 1944 přežíval český golf pouze na hřišti v Líšnici. Doklady o tom čerpáme opět z líšnických kronik. První hra v roce 1945 se na Líšnici uskutečnila 24. března. Na hřišti hráli Dr. Klan se synem Jiřím. Dr. Klan byl zřejmě jediným golfistou, který těsně před koncem války, tj. v březnu a dubnu 1945, hrál a trénoval.

 

Válka skončila a s ní i období šestileté perzekuce, která značně ovlivnila velmi nadějný rozvoj českého golfu v předválečném období. Pokud jde o jednotlivce, tak to zejména platí o Hanno Tonderovi, kterého válečná léta zbavila možnosti uplatnit se na mezinárodním sportovním poli, kam v roce 1936 tak úspěšně vstoupil.

GOLF NA NAŠEM ÚZEMÍ DO ROKU 1914

 

Ať jste potenciálními nebo plnokrevnými vyznavači golfu jakožto sportovně společenského fenoménu přelomu 3.tisíciletí, berte tyto řádky coby pozvání do jeho bohaté a pestré historie. S výběrem nejzajímavějších „kamínků “ historické mozaiky -naplánovaného desetidílného seriálu nám přislíbil pomoc viceprezident ČGF Prokop Sedlák, muž z nejpovolanějších.
Prvopočátky golfu na našem území pokrývá již stoletá vrstva času.Víme přesně,kde na přelomu 19.a 20.století vzlétaly první golfové míče?Tak především na loukách patřících částečně Městské správě Karlových Varů a částečně Grandhotelu Pupp. V oněch letech se tyto lučiny rozkládaly po obou březích říčky Teplé až k obci Březová.Hosty hotelu byli z valné většiny cizinci a dosti početná klientela přijížděla z Velké Británie,Francie,ba i z tehdy neobyčejně exotického Císařství indického.Traduje se,že Grandhotel Pupp angažoval pro své hosty trenéra -anglického profesionála Williama Browna.Ten se vehementně snažil prosadit golf jako velmi vhodný doplněk léčebné terapie.

NEJLEPŠÍ V CELÉ MONARCHII
V roce 1904 bylo založeno první golfové hřiště v Karlových Varech (tehdy zcela německých),a to „Pánským šermířským klubem “.Sloučením s už existujícím tenisovým klubem a založením oddílu golfového vznikl Mezinárodní sportovní klub.Jeho stanovy byly podle golfového historika Ivana Vávry povoleny rozhodnutím c.k.Místodržitelstvím v Praze dne 29.září 1904.Důvod k otevření hřiště byl jasný -tlak amerických a anglických lázeňských hostů, pro které bylo třeba zvýšit nabídku sportovního vyžití.
Karlovarské devítijamkové golfové hřiště bylo považováno za nejlepší v Rakousko-Uhersku (první v něm celé zprovozněné bylo vídeňské hřiště o rok dříve,a to v Prátru,zrušené pak ve 30.letech).V té době byli golfovými misionáři Angličané.Golf se velmi intenzivně snažili rozšířit mimo britské ostrovy.V Americe se už více než 10 let ve velkém hrálo, zatímco v Evropě se hřiště stavěla jen v lázeňských,potažmo hlavních městech.Prioritu měly zájmy podnikatelské před sportovními.
Díky četným návštěvám ze zahraničí získalo varské hřiště brzy širokou popularitu.Když na něm byl uspořádán první turnaj o Fürstenbergův stříbrný pohár,sešla se na startu početná skupina účastníků.Je zaznamenáno,že se tento turnaj konal 16.července 1906 a zvítězil v něm tehdy známý amatérský hráč Diaz-Albertini z Paříže.Hřiště bylo na svoji dobu velmi pěkné a dobře udržované.Je třeba mít na paměti,že tehdejší „normální “ hráč dociloval drivů o délce 150-170, takže dráha o 230 metrech měla oprávněné boggey 4 (pojem par tehdy ještě nebyl znám).

OPAT GOLFISTOU
Zatímco golfové aktivity ve Františkových Lázních měly jepičí život, v Mariánských Lázních se nabídka lázeňských služeb o golf rozšířila . Původ tamního hřiště lze vysledovat při návštěvě britského krále Edwarda VII.ve Vídni roku 1903. Podle pamětí jistého Percyho Bennetta,tajemníka britského vyslanecví a golfového nadšence,bylo v souvislosti se vznikem hřiště ve vídeňském Prátru dojednáno slyšení u Františka Josefa I.(uvažovaný prostor pro výstavbu hřiště sloužil jako vojenské cvičiště,a tak o jeho osudu rozhodoval starý mocnář).Golf mu byl předveden a on prý prohlásil,že to musí být strašně nudný sport...Ale výstavbu povolil.Podle Bennetta tehdy údajně ze strany Edwarda VII. padlo přání,zda by obdobné hřiště nemohlo též vzniknout v jeho oblíbených Mariánských Lázních,kde by si po obědě v nějakém soukromém klubu mohl v klidu vypít svůj odpolední čaj,aniž by byl provázen houfem zvědavců...A vida -21.srpna roku 1905 mohl Edward VII.slavnostně hotové 9jamkové golfové hřiště v Mariánských Lázních otevřít!Bennett ho prý požádal,zda by neodehrál první slavnostní drive.Král ale s úsměvem odmítl,a tak se hole chopil opat teplického kláštera. Ťukl do míče,ten sice poutíkal jen pár yardů,ale lidé mu nadšeně aplaudovali.
Golf se údajně také hrál v Praze,a to už začátkem století -na Císařské louce,posléze na Císařském ostrově.A rovněž na kopci za Petřínem,v místech,kde se dnes nachází Strahovský stadion. Díky sportovně založeným Ringhofferům objevovali lidé golf těsně před začátkem I.světové války ještě ve Volešovicích u Štiřína (dnes je najdete na mapě jako Olešovice).Tamní hřiště mělo nejprve 3 jamky,pak 9 a nastřelováním ze dvou stran se docílilo počtu 18 jamek.Volešovické hřiště tvoří nedílnou součást české golfové scény v první republice a bylo zřejmě první českou golfovou aktivitou. Na každém tehdejším golfovém hřišti působil profesionál,který propůjčoval či obstarával golfové vybavení.Vše bylo z dovozu.Tím, že ho prodával,měl právo označit hole svojí „štancnou “.Začátek první světové války v roce 1914 však přinesl lidem jiné starosti než golfové,ferveje nejen na našem území osiřely...

NA SLOVENSKU,VE SVĚTĚ
Pro úplnost je ještě třeba zabrousit za dvěma golfovými aktivitami na Slovensko.Ta v Tatranské Lomnici byla určitě starší než v Piešťanech,ale moc o ní nevíme. Klub se patrně rozpadl během I.světové války a jeho členové se už nikdy nesešli.Zato v Piešťanech známe i takové detaily,jaké představuje například datum otevření a dostavění malé klubovny -a to 28.června 1914,v den sarajevského atentátu.Hřiště ale bylo velmi záhy uzavřeno a obnoveno až v roce 1928.
Z důležitých „světových “ leto-počtů uveďme rok 1897,kdy se R&A ujala odpovědnosti za formulaci golfových pravidel.Dále rok 1898,kdy si Coburn Haskell nechal patentovat míček s gutaperčovým povrchem (skrývajícím gumové jádro obalené gumovými nitěmi).A připomeňme rovněž nadvládu tzv.Triumvirátu. Pánové J.H.Taylor,Harry Vardon a James Braid získali během let 1894 -1914 dohromady 16 titulů Open.

S GOLFEM VSTÁVÁ I USÍNÁ...
PROKOP SEDLÁK,
současný viceprezident České golfové federace,miluje zvláště golf v přírodě,třeba drsné.V zimním období raději než někam do indooru vyrazí někam ven na místa, kde se dá potrénovat. Má hendikep 11.
Historií golfu na našem území se systematicky začal zabývat na přelomu roků 1995 a 1996.Pohnutou historii Golfového klubu Líšnice sepsal v roce 1998 k jeho sedmdesátému výročí.Čerpal mj. ze vzpomínek svého otce -náruživého golfisty, kronik či seznamů z členských schůzí a z Historie československého golfu ve faktech.I nadále chce na golfu potkávat zvláště hodnoty,které k němu podle něho patří především -slušnost,poctivost a kamarádství.Do nadcházející letní sezóny si předsevzal odehrát mnohem více seniorských turnajů než v loňském roce. 

GOLF NA NAŠEM ÚZEMÍ VE 20.LETECH

Během první světové války zavládl na evropských golfových fairwayích klid a nastal útlum všech aktivit. Golfu chtiví angloameričtí hosté přestali do západočeských lázní jezdit.Těch pár z Německa či Rakouska nemělo ke golfu vztah.A tak jeho nový rozkvět u nás nastává v roce 1919 – už na území nově vzniklé Československé republiky.Připomeňme,že mezi tehdejší čtyři golfové lokality patřily vedle zavedených hřišť v Karlových Varech a v Mariánských Lázních rovněž rodinná golfová hřiště Ringhofferových ve Volešovicích (u Štiřína)a těsně před začátkem I.světové války zprovozněné hřiště ve slovenských Piešťanech.
Obě západočeská dobře udržovaná hřiště se z válečné opuštěnosti rychle probrala a opět začala sloužit lázeňské klientele.Golf však nadále zůstával mnohem spíše podnikatelskou než sportovní záležitostí.Mezi přijíždějícími hosty do Karlových Varů se znovu ve větší míře začali objevovat Angličané a Američané.

ZÁPADOČESKÁ RENESANCE
V roce 1919 proběhly v Císařském parku (později „Gejzír parku “)rekonstrukční práce a o rok později jedno z našich nejznámějších měst už plně ožilo golfovými aktivitami.V roce 1927 byla na karlovarském hřišti obnovena tradice Fürstenbergova stříbrného poháru,prvního turnaje na území Čech.Prestižní handicapovou soutěž vyhrál Alex Revell z Chicaga.
V době hlavní lázeňské sezony se zde v roce 1928 a 1929 konaly tzv.golfové týdny – turnaje,,meziměstská utkání a exhibice.Jejich účastníky byli téměř výhradně zahraniční lázeňští hosté,zaznamenány jsou rovněž účasti profesionálů.V té době působili na karlovarském hřišti profesionálové Josef Gebhart a St.Klement.Výstavba hřiště nového,a to u obce s dnešním názvem Olšova Vrata,začala v roce 1929.Projekt byl svěřen architektu Noskowskému z Paříže. Také druhé západočeské hřiště v Mariánských Lázních,které bylo o druhou devítku rozšířeno v roce 1929,využívali převážně cizinci. Jako profesionál zde nejprve působil Frank Slater.Od roku 1929 pak Arthur Lees,kterého nedávno vzpomněla Lady Abrahams v Ebenově televizním pořadu Na plovárně na ČT 1 (připomeňme,že Arthur Lees porazil v památném napínavém zápase v roce 1968 při návštěvě Československa naši tehdejší golfovou jedničku Jiřího Dvořáka).

VOLEŠOVICE,CÍSAŘSKÝ OSTROV A LÍŠNICE
Postupně se zvelebovalo i golfové hřiště Ringhofferových ve Volešovicích,které bylo zřejmě první českou golfovou aktivitou.Hřiště mělo charakter solidně udržované lepší louky přizpůsobené ke golfu (podobně jako líšnické hřiště).Říkalo se o něm, že má kvalitní trávu.Průběžně bylo ve dvacátých letech využíváno úzkou skupinou hráčů z okruhu známých průmyslníka Františka Ringhoffera,kteří návštěvu u něj často s golfem spojovali.Z této lokality se začala „golfová nákaza “ šířit do pražské společnosti.
Praha se stala hlavním městem a tento fakt byl spojen s příchodem západních diplomatů.Z jejich popudu byl učiněn neúspěšný pokus (podle historika Ivana Vávry v roce 1920)vybudovat golfové hřiště na ostrově za Stromovkou,dnes Císařském ostrově,kde byly první české golfové počátky zaznamenány již počátkem století.S tímto projektem bylo spojeno jméno rady Dr.Svátka.Přes tuto ministerskou podporu projekt záhy ztroskotal.Dobře naopak dopadla osvětová snaha přivést golf do našeho prostředí – v roce 1923 vydal spoluzakladatel Golf Clubu Praha Dr.Rössler českou odbornou publikaci o golfu.
V roce 1923 přivezli z Anglie blízcí přátelé otce Prokopa Sedláka kožený set starších golfových holí – hikorek.Adolf Hoffmeister,Jaroslav Hilbert,Jaroslav O.Franta a Jiří Chvojka pak spolu s ním a dalšími přáteli začali hrát golf na českých zelených pláních – loukách ve Strán-čicích.Z této aktivity existuje pár dobových fotografií,ale co hlavní – skupinka se rychle rozrůstala (hrála i v jihočeském letovisku Jemčině) a stala se základem pozdějšího Golfového klubu Líšnice.
Na vhodnější pozemek u obce Líšnice se stránčické golfové aktivity přesunuly ve druhé polovině roku 1928.Od tohoto data se pak zde golf nepřetržitě hraje jako na jediném místě v Čechách.Golfový klub Líšnice byl založen 21.listopadu 1928 v bytě Adolfa Hoffmeistera v pražské Spálené ulici.Zakládajících členů bylo 12.Prezidentem klubu se stal prof.Ing.Karel Vávra, viceprezidentem JUDr.Ludvík Vaněk,sekretářem JUDr.Prokop Sedlák a pokladníkem JUDr.Ladislav Haškovec.

V MOTOLE A V PIEŠŤANECH
Pravá systémová golfová aktivita ovšem přece jen nakonec vznikla v Praze.Z iniciativy anglického vyslance Sira Georga Clerka,průmyslníka Františka Ringhoffera a dalších golfových nadšenců vznikla skupina,která stála u zrodu Golf Clubu Praha.Podařilo se jí získat do pronájmu vhodný objekt v Praze Motole (vojenské cvičiště bylo v majetku ministerstva národní obrany) a začala na něm,především pod dohledem Františka Ringhoffera, stavět současně hřiště i klubovnu. V pražském hotelu Palace se dne 15.března konala ustavující valná hromada Golf Clubu Praha,prvního českého golfového klubu.Sešla se na ní velmi „nóbl “ společnost.. Předsedou se stal Ing.Jaroslav Jahn,kapitánem Sir Georg Clerk, čestným tajemníkem František Ringhoffer a pokladníkem Herber Lechner.Čestným předsedou byl zvolen Jan Masaryk,a to nikoli jen formálním,jak se ukázalo např.ve 30.letech,kdy spolurozhodoval o výstavbě nového golfového hřiště v Klánovicích.Začátkem dubna 1926 začal v Golf Clubu Praha působit anglický trenér Arnold Linacre. První turnaj na dosud ne zcela dostavěném golfovém hřišti se konal na podzim roku 1927.
Piešťanské golfové hřiště bylo během první světové války a v první polovině dvacátých let udržováno jen nejprimitivnějším způsobem, a to občasným sekáním trávy kosami.Obrat nastal až v roce 1928, kdy zde byl z iniciativy vlivných lázeňských hostů uspořádán mezinárodní turnaj o Pohár listu New York Herald.Tato akce byla patrně spojena s vložením nemalých finančních prostředků,které umožnily uvést hřiště do náležitého stavu.Pak až do začátku II.světové války sloužilo znovuotevřené hřiště jak zahraničním lázeňským hostům ze Spojených států amerických,Anglie,Rakouska,Německa a Maďarska,tak golfistům z Prahy a později i z Brna.

GOLF ZA NAŠIMI HRANICEMI
Nejprve stručně vývoj světového golfu v nejdůležitějších datech. V roce 1921 R&A a USGA limitovaly velikost a váhu golfových míčů – nadále nesměly vážit víc než 1,62 unce a musely měřit v průměru 1,62 inchu.V roce 1924 po letech vzrušených diskusí nakonec USGA povolila užívání ocelových šaftů,které nahradily hikorové (dřevo z bílého ořechu).R&A si dalo na čas a následovalo USGA až v roce 1929 (ocelové hole tedy naprosto vymítily dřevěné a posledním výrazným úspěchem hikorových šaftů bylo vítězství Johnyho Fischera na amatérském mistrovství US v roce 1936).Obě mocnosti USGA i R&A v roce 1925 zakazují hlubokožlábková železa.V roce 1927 se v americkém Worcesteru v Massachusetts konal první Ryder Cup,ve kterém zvítězil tým USA pod vedením kapitána Waltera Hagena.
Dvacátá léta světového golfu jsou spojena především se třemi jmény – právě s již výše uvedeným Walterem Hagenem,dále Genem Sarazenem a zejména legendárním Bobby Jonesem.V roce 1927 Hagen nejenže získal svůj čtvrtý titul US PGA za sebou (celkově pátý), ale podařilo se mu také prorazit společenskou bariéru.Do té doby byli totiž profesionálové v ne zrovna důstojném postavení vůči hráčům – nesměli např.vstupovat do kluboven.Hagenova silná osobnost a noblesa všechno změnila.Potomek italských přistěhovalců Sarazen zvítězil v roce 1922 ve věku pouhých 20 let v obou hlavních amerických soutěžích,US Open a US PGA.
A největší hvězda dvacátých let Bobby Jones?Sehrál pouhých 53 turnajů,ať už amatérských či profesionálních,a zvítězil ve 23 z nich. Jako první získal v roce 1930 kompletní grandslam – zvítězil v jediném roce v US Open,US Amateur, British Open a British Amateur.Po úspěchu,který se ještě nikomu nepodařilo zopakovat,opustil soutěžní golf.Cítil,že už nejsou žádná další bitevní pole a území,která by si mohl podrobit..

Autor: Luboš Procházka

GOLF NA NAŠEM ÚZEMÍ VE 30.LETECH

Začátkem třicátých let pokračoval český golf v dalším prudkém rozvoji.Třicátá léta lze z našeho golfového hlediska rozdělit do tří důležitých období.Prvním bylo období před vznikem národní organizace golfu 1930 a 1931,druhé období 1932 až 1934 je obdobím mezi vznikem národní organizace golfu a proniknutím na západočeská hřiště,která byla ještě považována jakoby za zahraniční,a třetí období popisuje předválečný vrchol 1935 – 1939..Protože zmíněné historické kapitoly jsou velmi obšírné,budeme se dnes zabývat pouze začátkem třicátých let – a to roky 1930 a 1931..Pozvání k hodnocení a zajímavostem těchto roků přijal i dnes Ing.Prokop Sedlák,současný viceprezident České golfové federace a jeden z nejuznávanějších historických znalců našeho golfu.

Vstup do třicátých let byl provázen dvěma významnými událostmi,jednou dosahu národního a druhou mezinárodního.O které šlo?
Za prvé to bylo vydání pravidel a zvyklostí golfu v češtině,na kterém má velkou zásluhu Golf Club Praha.Publikace byla přesným překladem pravidel vydaných Royal & Ancient GC of St.Andrews.Na vydání se podílely tehdejší veličiny GCP J.Jahn,F.Ringhoffer starší, R.Preiss,H.Lechner,K.Rössler, M.Švestka a J.Charvát.Velkým přínosem byl také připojený index a golfový slovníček v pěti jazycích (anglicky,česky,německy,francouzsky a italsky).Druhou událostí bylo,že v listopadu 1929 konečně prohlásil Royal &Ancient GC of St. Andrews za přípustné používání holí s ocelovými šafty – mohlo se s nimi hrát na všech turnajích.

Kde sídlil hlavní stánek českého golfu?
Byl to Motol.V roce 1930 tam začala turnajová sezona už květnu (v předchozích letech začínala až na podzim)Vlajkovou soutěží s vyrovnáním za účasti 24 hráčů. Tehdy zvítězil konzul Lechner před dr.Ehrenreichem a B.Bauerem. V Motole došlo i ke změně v trenérském obsazení.S dosavadním známým trenérem Arnoldem Linacrem nebyla prodloužena smlouva, odešel zpět do Anglie,a novým trenérem se stal Charles Warren, který přišel z Country Clubu ve Vídni.Současně s ním tam zahájil činnost i další anglický trenér Geoffrey Wilson.Oba působili v Praze dlouho,až do předválečných let.

V Motole ještě zůstaňme,protože o golf byl stále větší zájem.Jistě k tomu pomohl i dar prezidenta republiky Tomáše Garrique Masaryka,který tehdy věnoval našemu golfu putovní pohár pro národního mistra.
Jde o historicky nejcennější trofej našeho golfu,stříbrný pohár vyrobený podle návrhu profesora Drahoňovského.Tento prezidentův dar jistě urychlil další vývoj. Už prvního června 1930 bylo v Motole sehráno první Amatérské národní mistrovství Československa v golfu právě o putovní pohár prezidenta republiky.Hrálo se jeden den a to 36 jamek na rány.Při účasti 17 hráčů si nejlépe vedl František Rinhoffer mladší,na druhém místě skončil H.Petschek,třetí byl dr.Proskowetz.Jarní turnajová sezona v Motole byla po řadě soutěží ukončena koncem června turnajem smíšených čtyřher.Ale ještě bych se rád zmínil o záležitosti, která do historie našeho golfu patří.Paní Zdenka Havránková,členka GCP,nadšená golfistka a organizátorka sportovního i společenského života,nechala v parku svého zámečku v Praze – Dejvicích na Hadovce,kde je dnešní kanadské velvyslanectví, vystavit miniaturní golfové hřiště a to na rozloze půl hektaru.Hřiště mělo 9 jamek,bunkry a greeny.Provoz tohoto minihřiště byl zahájen soutěží 17.6.1930 za přítomnosti členů GCP.

Zůstaňme u Motola,který byl centrem českého golfového dění. Po několika měsících pokračovala podzimní sezona a šlo o významný turnaj.
Jednalo se o rozsáhlý turnaj o šesti soutěžích.Nejvýznamnější soutěží byl tzv.Švestka Cup na 36 jamek na rány bez vyrovnání,který byl otevřeným mistrovstvím Golf Clubu Praha.Tento podzimní turnaj měl pro český golf mimořádný význam.Poprvé na něm totiž nestartovali jen domácí hráči GCP,ale nastoupila i početná skupina golfistů z Golfového Klubu Líšnice.Tady se poprvé konalo soutěžení dvou českých klubů na jednom hřišti.K další zajímavosti tohoto turnaje patří také účast herce Vlasty Buriana,který hrál tak dobře,že mu odborníci předpovídali velkou golfovou budoucnost.V nejkvalitnějším turnaji Švestka Cup zvítězil nejlepší hráč té doby František Ringhoffer mladší. Tady se poprvé setkáváme i s vycházející hvězdou našeho golfu Sášou Schubertem,který byl třetí. Dalším překvapením byl výkon 15letého Hanno Tondera z Líšnice,skončil šestý.Vzpomeňme ještě další slavnou osobnost tehdejšího golfu a tou byla Sláva Tonderová,matka Hanna.Jinak byla úspěšnou malířkou,která malovala i zajímavé obrazy z golfového prostředí.

Tady zatím skončíme pohled na Prahu 1930 a zamíříme do Líšnice,kde to ještě nebylo tak vyvážené jako v GCP.
V roce 1930 byla Líšnice spíše tréninkovou loukou,kam se jezdilo na den auty,trochu se trénovalo,šlo spíše o takový golfový piknik.Vyznačily se trasy,zatloukly se praporky a k nim se hrálo,nebyl tam žádný pevný herní řád, k tomu došlo až o rok později.

Píše se rok 1931.Jaké v něm vidíte klíčové golfové události a zajímavosti?
Golf Club Praha zahájil začátek roku 1931 VI.valnou hromadou. Na ní padlo rozhodnutí o výstavbě nového a většího hřiště.Bylo rozhodnuto,že Motol už nestačí svojí rozlohou.Navíc byl pozemek hřiště najat pouze na deset let. Všichni souhlasili s výstavbou prostornějšího hřiště a začala se pro něj hledat vhodná lokalita.Která to bude,se zatím nevědělo.

Po valné hromadě začala sezona 1931.Lišila se od roku 1930,nebo ji kopírovala?
Bylo to obdobné tempo a obdobný rozsah jako v roce 1930. Sezona v Motole se skládala opět z jarní a podzimní části.Jarní část začala 1.května Vlajkovou soutěží,ve které zvítězil konzul Lechner před Františkem Ringhofferem seniorem a Hanno Tonderem. V dámské soutěži obhájila svoji pozici současné jedničky Sláva Tonderová z Líšnice.Potom se hrála Jarní soutěž na jamky s vyrovnáním.Ale opět nejdůležitější ze soutěží jarní části sezony byl už III. ročník Švestka Cupu,ten se hrál 27.– 28..června 1931.Tentokrát se ovšem hrál jako I.otevřené mistrovství Golf Clubu Praha ve hře na jamky,všechny předchozí ročníky se hrály na rány.Účast byla silná,mistrovství se zúčastnili i čtyři hráči z Golf Klubu Líšnice. Hned v úvodu se utkali dva mladíci Hanno Tonder z Líšnice a Jiří Lüftner z Golf Clubu Praha.Hanno Tonder zvítězil,ale potom podlehl nejlepšímu hráči Františku Ringhofferovi mladšímu.Ten pak ve finále zdolal náš další talent a v té době už vyspělého hráče Sášu Schuberta.Ringhoffer ve finále vyhrál po dramatickém boji až na 20.jamce. Nejvýznamnější soutěží podzimu roku 1931 bylo II.amatérské mistrovství republiky,které se hrálo na rány.18.října se ho zúčastnilo 17 hráčů.A tady si finalisté z jara vyměnili posty,zvítězil Sáša Schubert před Františkem Ringhofferem mladším,třetí byl Hanno Tonder.Nejlepší se už sešikovali na prvních místech.

Zatím jsme více hovořili o hráčích,jak se vyvíjela situace mezi ženskými golfistkami,kde jasně kralovala Sláva Tonderová?
V počátcích českého golfu byla Sláva Tonderová suverénní jedničkou.V roce 1931 vyhrála takzvaný Ringhoffer Cup,což byla dámská obdoba Švestka Cupu,tedy mistrovství Golf Clubu Praha žen. V jiných soutěžích si celkem dobře vedly golfistky Lechnerová a Blochová.

Změnilo se něco v Líšnici?O roce 1930 jsme hovořili o tamějším golfovém „pikniku “,co rok na to?
Tréninková louka začala mít podobu golfového hřiště,začala se stavět odpaliště,bylo vytyčeno devět křižujících se drah.Pak se vybraly plochy pro greeny,které se zkultivovaly,a líšnické hřiště se začalo vylupovat.Změnil se i charakter zájezdů,protože už to nebyly jenom zájezdy jednodenní,ale vícedenní a využívalo se pohostinství jak v hospodě U Křížů,tak i v soukromí,kde se také bez problémů nalezlo ubytování.Členové Golf Klubu Líšnice se nevázali jenom na domácí hřiště,o Motole už byla řeč,ale dokonce se vydávali na zahraniční cesty.Alžírsko, Tunis,Biarritz ve Francii,prostě sbírali zkušenosti.V Biarritzu byl i můj otec Prokop Sedlák,který stál v roce 1928 u založení líšnického Golf Klubu.Zajímavé je,že tento klub byl řízen podle takových anglických pravidel – členové mohli být pouze muži,i když ženy také hrály,ale pouze muži se mohli zúčastnit schůzí a zasedání.

Vrátíme se do Prahy,kde před koncem sezony 1931 byl vytyčen další významný mezník a bylo to ve dnech 5.– 6..října v Golf Clubu Praha.
V Motole se odehrálo první meziklubové utkání mezi pražskými a líšnickými golfisty.Tato soutěž měla velmi slavnostní ráz.Oba soupeři nastoupili pod svými klubovými vlajkami.Možná že už mnoho lidí zapomnělo,že GCP měl zelenožlutou vlajku.GKL měl vlajku bíložlutočervenou,která dodnes vlaje nad líšnickou klubovnou.Družstva byla složena z devíti hráčů a myslím,že Golf Club Praha tehdy význam utkání podcenil,protože nepostavil nejsilnější garnituru.To nakonec vedlo k vítězství Líšnice 7:6.Tak na sebe GKL upozornil širší veřejnost,protože o této události kromě odborného časopisu Tenis –Golf –Revue psaly 16.října i Národní Listy,což v té době něco znamenalo.Národní Listy napsaly o Líšnici,že má sice hřiště skromné,ale rázem téměř skotské,které by se dalo lehce zdokonalit v prvotřídní course.Po více než sedmdesáti letech jim musíme dát za pravdu.

Závěrem historického povídání se podívejme na vstup českého golfu na mezinárodní scénu právě v letech 1930 – 1931.
Ještě se pro úplnost vrátím do roku 1929,kdy se hrál Mezinárodní golfový turnaj v Piešťanech. Vyjma dr.Ryznara z GCP tam startovali samí cizinci.Hrálo se několik soutěží a dr.Ryznar potvrdil svoje kvality ziskem tří druhých míst.Čeští hráči se prosadili v květnu 1930 na Prvním mistrovství Slovenska,které vyhrál dr. Ryznar,Sáša Schubert byl třetí. Téhož roku vyhrál S.Schubert tradiční Fürstenbergův pohár v Karlových Varech.Na Podzimních hrách v Piešťanech pak vyhrál soutěž zvanou Bogey handicap.Tam byl přítomen i Jan Masaryk,prezidentův syn,který věnovat jednu z cen a osobně se zúčastnil jejich rozdílení. Co rok 1931?Jarní turnaj v Piešťanech přinesl S.Schubertovi druhé místo a na stejné příčce skončil i na Mistrovství Slovenska v Piešťanech na podzim.Skutečným vstupem českých hráčů na mezinárodní scénu na reprezentační úrovni bylo však meziklubové utkání GC Praha s Country Clubem Wien ve Vídni.Naše družstvo ve složení F.Ringhoffer ml., S.Schubert,konzul Lechner, H.Tonder a S.Tonderová vyhrálo vysoko 5,5:2,5 bodu.Úspěchy, kterých dosáhli naši hráči S.Schubert,H.Tonder a S.Tonderová,byly oceněny jejich vyhlášením nejlepšími hráči roku 1931..

Děkuji za rozhovor,příštím tématem bude období po vzniku národní organizace golfu před proniknutím na západočeská hřiště 1932 – 1934.

Autor: Antonín Pečenka

Lady Luisa Abrahams – první „první dáma“ českého golfu

První dámou českého golfu právem nazýváme tu z domácích hráček, která zvítězila v posledním mistrovství republiky. V dobách, kdy se hrálo jen jedno mistrovství v roce, bylo „funkční období“ královny zelených trávníků minimálně roční. V současnosti, kdy se hrají mistrovství dvě, je toto střídání rychlejší. V českém golfu, za jeho téměř osmdesátiletou historii, se vystřídala řada „prvních dam“. Jen jedna však z nich mohla být první.

Narodila se v roce 1910 v Praze – Bubenči jako Luisa Kramerová a zde také chodila do školy. Její otec dr. Leopold Kramer vlastnil bubenečskou nemocnici. Před tím, než začala hrát golf, se věnovala tenisu a vyhrála mistrovský juniorský titul. Své první krůčky s golfovým náčiním dělala v Rakousku u jezera Wörther See v Pörtschachu už jako paní Raudnitzová. Její trenér Zündemann o ní jednou prohlásil, „že nikdy nebude golfistkou“. Příští rok tohoto proroka již porazila. První turnajové úspěchy přišly v roce 1934. Nejdříve to bylo vítězství v hendikepové juniorské soutěži v Motole, kde bojovala proti všem tehdejším golfovým nadějím. Pak přišel úspěch mnohem cennější, druhé místo v mistrovství GCP na rány tzv. Ringhofferově poháru a posun mezi tehdejší dámskou elitu. Jediná hráčka, která jí v této soutěži dokázala porazit, byla Karla Linhartová, pozdější několikanásobná mistryně. Ve stejný rok ochutnala vítězství i v zahraničí, a to na novém hřišti Salzkammergut Golfclubu v Bad Ischl v Rakousku. O rok později se v Mariánských Lazních při prvním Otevřeném mistrovství ČSR seznámila s legendárním Henry Cottonem. Náhoda tomu chtěla, že slavný muž na hřišti zahlédl trénující paní Luisu a zřejmě ho natolik zaujala, že začal její trénink pozorovat z bezprostřední blízkosti. A ona si jako správná žena jeho zájmu všimla a aby řeč nestála, zeptala se, zdali také hraje golf. Cotton, zřejmě touto otázkou překvapen, po krátkém zaváhání odpověděl, že tak trochu také, nedávno prý vyhrál British Open. A tak se seznámili. Mistrovství republiky žen se v roce 1936 hrálo naposledy v Piešťanech. Zvítězila již počtvrté E. v. Szlávy. Jak skončily naše hráčky, bohužel nevíme, ale na Piešťany má Lady Abrahams krásnou vzpomínku. Hrála se tam soutěž o nejdelší drive. Paní Luisa zahrála svůj úder, který se však vychýlil z vytčeného sektoru a směřoval ke stádu pasoucího se skotu. Letící míč jednu z krav zasáhl tak nešťastně, že vnikl do jejího zadního otvoru. Splašená kráva uháněla po pastvině a míč opět vrátila až po 700 m. Kdyby běžela ve směru vytyčeného soutěžního sektoru, byl by podle tehdejších pravidel tento pokus platný a jistě by byl zaznamenán v Guinnessově knize rekordů.

Další setkání s Cottonem

Poslední příležitostí k získání mistrovského titulu a současně postavení první dámy českého golfu bylo pro paní Luisu mistrovství republiky v roce 1938, kde však po tuhém boji podlehla Luise Raudnitzové. Nebýt neblahých politických a později válečných událostí, udržela by sympatická dáma zřejmě své postavení mnoho dalších let. Její sportovní cílevědomost jí 25. března 1939 odvedla z vlasti do Anglie za učitelem těch nejlepších kvalit, Henry Cottonem. Náhodně vzniklé přátelství z roku 1935 léty posílilo. Nyní se přátelila i s jeho ženou, bývalou madame de Moss. Po svém příjezdu do Anglie paní Luisa u Cottonových v Richmondu bydlela a s nimi hrála golf. Po 15. březnu 1939 dostala od své matky varování, aby se zpět do Čech nevracela. Toto varování ji zřejmě zachránilo život. Setkání s panem Abrahamsem zcela změnilo a zformovalo její další životní osudy. Silný vztah vedl záhy k svatbě. Pak nastala válka, vstup manžela do britské armády, později do československého vojska ve Velké Británii a dosažení hodnosti majora. Po válce ji čekal strastiplný návrat přes rozbitou Evropu do osvobozené vlasti, trvající vlakem 11 dní. Zde již nikoho ze své rodiny nenašla. Všichni se stali oběťmi zločinného rasového vraždění. Setkala se zde ale s některými ze svých předválečných přátel a přítelkyň. Jednou z nich byla Mia Grossová, rakouská golfistka, která jako dcera českého otce žila v Praze. Po svém příjezdu u ní paní Abrahamsová načas bydlela. S ní se pak ještě v roce 1945 rozjela podívat do Američany obsazené Plzně, kde se Mia seznámila s americkým důstojníkem, se kterým pak odjela a strávila 40 let šťastného manželství.

Návrat do Anglie

Koncem roku 1945 se Luisa vrací do Anglie a v příštím roce přivádí na svět svoji první dceru Helenu. Po nějakém čase přemlouvá svého muže, aby zakoupili domek u golfového hřiště ve Wentworthu, a začíná opět pravidelně hrát. Tento dům se stává pro mnohé golfisty centrem společenského dění a některým zformoval i jejich další životní dráhu. Za příklad může sloužit několikanásobný amatérský mistr Velké Británie Michael Bonallack, který v tomto domě poznal svoji ženu Angelu. Ve Wentworthu se Abrahamsovi setkali poprvé a spřátelili s manželem královny Alžběty II. princem Philipem. Přítel Abrahamsových Arthur Lees byl trenérem v nedalekém Sunningdale, kam chodili hrát. Když doposud pánský golfový klub v Sunningdale otevřel i dámskou sekci, stala se paní Abrahamsová v roce 1950 její první členkou. Svoji hru stále zlepšovala až na úroveň scratch a později i na hcp +2. Válečné i charitativní poválečné zásluhy pana Abrahamse byly oceněny královnou jeho povýšením do šlechtického stavu s titulem „lord“. Tak se i paní Luisa stala Lady Abrahams a ocitla se v těch nejvyšších společenských kruzích.

Pomoc českému golfu

V roce 1968 se šťastní manželé spolu s Arthurem Leesem vydali do Mariánských Lázní. Nepřijeli s prázdnou, přivezli s sebou pro české golfisty velkou zásobu starších, ale stále velmi dobrých, holí, po kterých zde byl neskonalý hlad. V Mariánských Lázních uspořádal Arthur Lees spolu s tehdejším nejlepším hráčem Jiřím Dvořákem golfovou exhibici, která byla ukázkou špičkového golfu. Při této své cestě se Lady Abrahams seznámila s obětavým organizátorem československého golfu Hanušem Goldscheiderem a toto seznámení přerostlo v dlouholeté upřímné přátelství. Lady Abrahams zajistila Hanuši Goldscheiderovi při opětovném získávání ztraceného předválečného mezinárodního postavení československého golfu přístup do těch světových a mezinárodních golfových institucí, na jejichž dveře by se obyčejný smrtelník neodvážil ani zaklepat. Její odhad Hanušových schopností byl správný. Hanuš Goldscheider tuto šanci stoprocentně využil ke prospěchu československého golfu a získal si svým rozhledem a schopnostmi v těchto kruzích všeobecné uznání a vážnost. Ještě jedno krásné gesto je spojeno se jménem Lady Abrahams. Za své sportovní kariéry získala více než 64 různých pohárů a cen. Tyto nedávno vrátila všem klubům, aby jimi mohly vyzdobit své klubovny. Starý dům ve Wentworthu je již dávno prodán. Ale golf se z něj nevytratil. V nedávné době jej zakoupil „Big Easy“ – Ernie Els, poslední vítěz British Open. V současné době Lady Abrahams tráví svůj čas dílem v Anglii, dílem v Praze či v Mariánských Lázních. Její životní elán, dokonalá paměť a osobní kouzlo obohatí každého, kdo bude mít to štěstí být této vzácné ženě alespoň chvíli nablízku.

 

Autor: Prokop Sedlák

Léta 1950 až 1955 doba největšího ohrožení (část I.)

Nechvalně známá „padesátá léta“ byla pro český golf nejkritičtější. Ohrožení golfu neplynulo z ohrožení národního či celospolečenského jako v dobách válečných, kdy s blížící se frontou došlo k potlačení všech sportovních aktivit, ale z cílených, třídně motivovaných likvidačních snah vládnoucí garnitury, která ostatní sportovní aktivity preferovala a povyšovala na pomníky své domnělé dokonalosti.

Bitevním polem o přežití golfu se staly střední Čechy. Situace v Mariánských Lázních a později v Karlových Varech byla zcela odlišná. Mariánské Lázně, díky své odlehlosti od centra politického násilí, nebyly tak zasaženy slepou třídní nenávistí, která ničí vše, co se vymyká nařízenému životnímu stylu. A do tohoto nového životního stylu „aristokratický a buržoasní sport“ nepatřil.
V průběhu roku 1949 vydala Československá obec sokolská nový Průkaz závodníka, který se od 1. ledna 1950 používal k registraci hráčů. K tomuto datu pozbyly platnosti všechny staré registrační průkazy pro různé sporty a každý sportovec musel být znovu zaregistrován. Přestože tělovýchova byla formálně soustředěna do Československé obce sokolské (ČOS), která měla své ústřední orgány, skutečným řídicím orgánem byl Státní úřad pro tělovýchovu a sport, v jehož čele stál ministr informací Václav Kopecký. A tak v březnu 1950 bylo oznámeno, že každý golfista, který se chce napříště zúčastnit vrcholných golfových soutěží a závodů (tj. závodů pořádaných golfovým ústředím ČOS), „musí bezpodmínečně absolvovat soutěž o Tyršův odznak zdatnosti“.

První turnaje

Přes tíhu doby, kterou existenčně všichni členové GKL pociťovali, začal sportovní rok 1950 na Líšnici dvoudenním klubovým turnajem hraným o Velikonocích ve dnech 7. a 8. dubna. Mezi startujícími byl i František Stejskal, který v tu dobu do GKL přestoupil.
Za čtrnáct dní 22. a 23. dubna 1950 se hrály v Klánovicích první zápasy Memoriálu obětí nacismu, což bylo mistrovství republiky družstev mužů. V soutěži startovala čtyři družstva a to družstva A a B závodního Sokola J. Švermy (Klánovice), družstvo Sokola Líšnice a Sokola Mariánské Lázně. První den se utkalo družstvo Líšnice s družstvem Klánovic A. Za Líšnici nastoupili H. Tonder, F. Stejskal, V. Kopecký a I. Vávra. Za Klánovice A hráli K. Hynek, M. Vostárek, B. Landa a O. Vostárek. Líšničtí utrpěli porážku 1:5, když jediný bod pro jejich barvy vybojoval F. Stejskal cenným vítězstvím nad mistrem republiky M. Vostárkem. V zápase dvou exmistrů H. Tonder – K. Hynek byl tentokrát K. Hynek úspěšnější.

Místo hry cvičení

K tomuto zápasu se váže vzpomínka na událost, jíž byl autor těchto řádků očitým svědkem. Odpoledne na hřiště napochodovala v těžkých bagančatech jednotka lidových milicí ke cvičení, takže hra byla v té době znemožněna. Byla to jasná hrozba a předzvěst neblahých událostí.
Druhý den se spolu utkala družstva klánovická A proti B. Mistrovské družstvo A nastoupilo k zápasu ve stejné sestavě jako proti Líšnici, za družstvo B hráli Milan Sommerschuh, Jaromír Fuchs, Jiří David ml. a Jiří Sochovič. Družstvo A zvítězilo 5:1, když jediný bod pro B získal J. Fuchs vítězstvím nad B. Landou. Zápasy obou dnů řídil A. Štika.
V dalším kole soutěže družstev se v roce 1950 utkali Líšničtí a Klánovičtí B. Utkání skončilo remízou, když v singlech porazil H. Tonder (L) J. Fuchse (K) 4/3, F. Stejskal (L) V. Formánka (K) 4/2, J. Sochovič (K) I. Vávru (L) 4/3 a J. David ml.(K) J. Hilberta (L) 3/2. Ve čtyřhrách H. Tonder s I. Vávrou (L) porazili J. Fuchse s V. Formánkem (K) 3/2 a J. Sochovič s J. Davidem ml. (K) F. Stejskala s Z. Stompfem (L) 4/2. 
Celostátní soutěž družstev pak pokračovala ještě zápasy hranými v Mariánských Lázních. Konečné pořadí družstev v roce 1950 bylo: 1. Klánovice A, 2. Líšnice, 3. Klánovice B, 4. Mariánské Lázně.

Tonder dovršil svou sbírku

Ve dnech 16. a 17. června 1950 uspořádal golfový odbor krajského výboru Sokola v Mariánských Lázních mistrovství karlovarského kraje. Zvítězil Miroslav Vostárek startující za Sokol Hvězda Teplá a Adéla Novotná hrající za Sokol čsl. lázně Mariánské Lázně.
Karlovarští golfisté, kteří vedle pracné obnovy golfového hřiště u Olšových Vrat stačili ještě i organizovat sportovní soutěže, uspořádali v Mariánských Lázních turnaj Karlovarský pohár, ve kterém zvítězili Hanno Tonder, Adéla Novotná a v kategorii dorostu Jiří David ml.
Nejvýznamnější událostí roku 1950 bylo Mistrovství ČSR v golfu mužů a žen, které se hrálo v Mariánských Lázních ve dnech 2. až 4. července za účasti 25 mužů, 8 žen a 5 dorostenců. V kvalifikaci na 18 jamek zvítězil Hanno Tonder výkonem 71 ran před obhájcem titulu Miroslavem Vostárkem a Karlem Hynkem (oba 76 ran). Pod hranici osmdesáti ran se dostali ještě Jaromír Fuchs (78), Oldřich Vostárek a František Stejskal (oba 79). Nejlepší výkon mezi ženami podala v kvalifikaci Adéla Novotná (82 ran) a skončila s velkým náskokem před druhou Marií Jiráskovou (93 ran) a třetí Vladimírou Novákovou (99 ran). 
Po dvou kolech jamkové hry zůstaly v soutěži mužů tyto dvojice semifinalistů: H. Tonder proti J. Fuchsovi a M. Vostárek proti K. Hynkovi. Oba zápasy přinesly kvalitní golf a vítězství favoritům. Do finále postoupili H. Tonder a M. Vostárek. Opakovala se tak situace z let 1948 a 1949. Oba hráči šli do boje s vůlí zvítězit a rvali se o každou jamku. Tonder v tomto zápase prokázal své mimořádné kvality a zvítězil 6/5.
Tímto vítězstvím završil Hanno Tonder svoji sbírku mistrovských titulů. První titul mezinárodního mistra ČSR získal v roce 1933, další mistrovské tituly dobyl v létech 1938, 1939, 1941, 1942, 1947, 1948 a 1950. Po dobu osmnácti let byl uznávaným králem českého golfu. 

1950 – přelomový rok

Mistrovství žen nepřineslo změnu v držitelce titulu. Paní Adéla Novotná z Mariánských Lázní postoupila po suverénním vítězství v kvalifikaci do finále přes své klubové kolegyně, paní Miluši Kheilovou a paní Ludmilu Plesníkovou. Druhou finalistkou se stala slečna Vladimíra (Dadula) Nováková z Klánovic, která v semifinále porazila loňskou finalistku, paní Marii Jiráskovou 4/3.
Finále, které mělo vysokou favoritku v paní A. Novotné a podle výsledků z kvalifikace mělo být jasnou záležitostí, bylo nervy drásající bitvou. Opět ukázalo, že ve hře na jamky se na tabulkovou výkonnost nedá vždy vsadit. V. Nováková vzdorovala A. Novotné až na 36. jamku, když ještě na 34. jamce vedla 1 up. Z vítězství 1 up se tedy nakonec radovala obhájkyně titulu paní Adéla Novotná. Ale i poražená slečna Nováková se svým kvalitním výkonem zapsala nesmazatelně do historie českého golfu. 
Rok 1950 byl v českém golfu rokem přelomovým. Začátek golfové sezony a její průběh se ještě nesl ve znamení mírného rozvoje golfu, konec sezony a roku byl však již ve znamení jeho likvidace. V tomto roce vyšla první poválečná Pravidla golfu v češtině, která zásluhou A. Štiky vydalo nakladatelství ČOS. Proběhly soutěže družstev i mistrovství jednotlivců. V tomto roce byly v únoru zahájeny svépomocné práce na obnově horního karlovarského hřiště. Zlá doba jako by přehlédla toto místo, kde se zapouštěly nové kořeny pro rozvoj zatracovaného „buržoasního sportu“, a plně se zaměřila na jeho likvidaci v místě, které považovala za nejvýznamnější. Tímto místem byly Klánovice. A úder přišel. 

Uzavření Klánovic

Koncem sezony 1950 byla zakázána hra na klánovickém golfovém hřišti a zabrána klubovna, která byla okamžitě pro členy znepřístupněna. Zábor klubovny byl tak rychlý, že si členové klubu ani nestačili odnést své věci a museli se jich dodatečně domáhat. Je nanejvýš pravděpodobné, že uzavření klánovického hřiště a záboru klubovny předcházelo formální rozpuštění oddílu golfu při závodním Sokole J. Švermy.
Uzavření klánovického hřiště zasáhlo celý český golf. Jako hrozba bylo vnímáno i všemi zbývajícími kluby. Nejsilněji tuto hrozbu pociťovali Líšničtí, kteří již všichni, bez výjimky, měli v roce 1950 za sebou existenční pády a nedělali si nejmenší iluze o charakteru doby.
Koncem října 1950 se v Bratislavě konala III. celostátní konference ČOS. Ta dala jasně najevo, že „nový“ Sokol je jen nástrojem k úplnému sjednocení a ovládnutí veškeré tělovýchovy a sportu komunistickou vládnoucí garniturou a že je jen otázkou času, kdy bude nahrazen jiným organizačním útvarem. Hlavní důraz se kladl na masovost.

O golfu se nepsalo 

Že golf nebyl považován za „vhodný sport“, dokresluje i další událost. V posledním čísle ročníku 1950 časopisu Míčové sporty bylo oznámeno, že počínaje prvním číslem nového ročníku je časopis rozdělen na dva samostatné časopisy, a to na časopis Tenis a na časopis Házená, ragby a pozemní hokej. Dosud byl časopis Míčové sporty odborným měsíčníkem pro tenis, stolní tenis, pozemní hokej, golf a ragby a zásluhou Artura Štiky zaujímal golf na jeho stránkách důstojné místo. Redakce, která tuto zprávu zveřejnila, se ani neobtěžovala zmínit o tom, že golf zcela z obsahu budoucích časopisů vypadl. Naopak byla zdůrazněna výhodnost nového uspořádání.
Tím přestal existovat na dlouhých čtyřicet let odborný časopis o golfu, nepočítáme-li několikastránkový občasník Zpravodaj, který s velkými obtížemi začal v roce 1970 interně vydávat Československý golfový svaz. 

V příštím čísle: Léta 1950 až 1955 – doba největšího ohrožení (část II.)

(Autor je viceprezidentem České golfové federace a uznávaným znalcem historie českého golfu.)

Foto: Finalisté mistrovství republiky 1950 spolu s rozhodčími. Zleva: Zdeněk Stompfe, Adéla Novotná, Vladimíra Nováková, Miroslav Vostárek, Hanno Tonder, Artur Štika.

 

Autor: Prokop Sedlák

Mistři směřují do Mariánských Lázní

O západočeských golfových hřištích z období začátku třicátých let máme jen velmi kusé informace. V československém golfovém tisku se o nich téměř nepsalo. V roce 1929 bylo mariánskolázeňské hřiště rozšířeno na osmnáct jamek. V důsledku celosvětové hospodářské krize začali funkci caddies místo chlapců vykonávat dospělí muži, kteří o svoji původní práci přišli. Hřiště tak pomáhalo řešit složité sociální podmínky v regionu.

Masivní pronikání českého golfu na západočeská hřiště započalo zhruba v roce 1933, kdy řada pražských hráčů již zajížděla do Karlových Varů a Mariánských Lázní. Podle dobového tisku z roku 1934 se mariánskolázeňské hřiště stalo eldorádem pražských golfistů. Mariánskolázeňské hřiště začátku třicátých let minulého století se příliš od dnešního nelišilo. Dnešní hřiště je delší, protože v druhé polovině sedmdesátých let byly dvě krátké jamky nahrazeny dvěma dlouhými. Ty nové jsou dnešní dvojka a trojka, ty zrušené byly krátká, ale velmi úzká, dvojka a záludná patnáctka. Dnešní hřiště má více bunkerů a vodních překážek, stromy jsou o poznání vyšší, řada odpališť byla posunuta dozadu. Charakter hřiště však zůstal zachován. Všechny informace z té doby svědčí o vysoké úrovni jak služeb hráčům, tak údržby hřiště. Mariánskolázeňské hřiště se mohlo pochlubit tou nejvybranější klientelou, často na něj zajížděl bývalý španělský král Alfons. Začátkem třicátých let vystřídal Arthur Lees ve funkci místního profesionála Franka Slatera, aby tento post v roce 1934 předal svému mladšímu bratrovi Haroldovi.

Zlatý Masarykův pohár

V roce 1935 došlo mezi Golfovým svazem ČSR a místním klubem k dohodě o uspořádání hned tří mistrovství republiky. Byla to: poprvé v Československu uskutečněné Otevřené mistrovství ČSR, Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR mužů a Mezinárodní mistrovství ČSR žen. Tím se mariánskolázeňské hřiště stalo v roce 1935 centrem všech svazových soutěží a zůstalo jím i v roce 1936 s jedinou výjimkou — mistrovství žen se v roce 1936 naposledy vrátilo do Piešťan.
Na tehdejší poměry byla účast hráčů zvláště na prvních dvou mistrovstvích početná a kvalitní. Otevřeného mistrovství se zúčastnili všichni profesionálové působící v Československu, až na trenéra Wolfa z Piešťan. Z Mariánských Lázní to byl Harold Lees, z Motola přijeli Geoffrey Wilson a Charles Warren. Kromě těchto zahraničních trenérů se zúčastnili i profesionálové domácí: z Karlových Varů Josef Gebhard a St. Klement, z Líšnice Karel Hynek a z Volešovic František Doležal.
Mimořádně kvalitní byla skupina anglických profesionálů, mezi nimiž je třeba na prvním místě jmenovat legendárního Henry Cottona. V té době měl Henry Cotton ve světě postavení dnešního Tigera Woodse. V roce 1934 vyhrál British Open, přičemž v jednom kole dosáhl rekordních 65 úderů. Na počest tohoto rekordu zavedla firma Dunlop nové míčky s označením Dunlop 65. Dalšími z této skupiny byli Mark Seymour, Arthur Lees, Bert Hobson, William Laidlaw, W. J. Branch, Alan Daley a Harry G. Brown. Pak zde byli profesionálové z okolních středoevropských zemí, též Angličané, a to S. F. Dornan z Polska, M. Goodwillie z Maďarska
a A. Douglas z Rakouska. Přijeli i němečtí profesionálové Franz a Willi Bessnerové a rakouští K. Michalke a Otto Nehr.
Kromě profesionálů se mistrovství zúčastnili i amatéři. Z domácích to byli Hanno Tonder, Jiří Lüftner, Frant. Ringhoffer ml. Jan Bečvář, Jaroslav Vohryzek a mariánskolázeňský Franz Zischka. Z Anglie přijel M. G. Bentley a J. Sinclair, z USA Ross Thompson a z Rakouska Max Altmann.
Otevřené mistrovství vyhrál Skot Mark Seymour po kolech 71, 69, 69, 67. Henry Cotton šel do posledního kola se ztrátou jedné rány na Seymoura, poslední kolo však pokazil na 76 a skončil třetí. Druhý, se ztrátou čtyř ran na vítěze, skončil ještě nedávno zde působící Arthur Lees. Cut byl po dvou kolech a prošlo jím 26 hráčů. Z amatérů se nejlépe umístil na 6. místě Angličan M. G. Bentley po kolech 74, 73, 76 a 70. Pro vítěze Otevřeného mistrovství ČSR věnoval prezident
T. G. Masaryk tentokrát putovní pohár zlatý. Tento pohár měl podivnou historii. Uděloval se čtyřikrát, a to v letech 1935 až 1938. Dvakrát jej obdržel Mark Seymour, dvakrát Henry Cotton. Potom byl dlouho v držení golfového svazu. Jak se dochovalo z ústního podání, byl tento pohár po únorovém puči v roce 1948 svazu odebrán a použit jako pohár pro vítězné družstvo prvního cyklistického závodu Praha – Varšava.

 

Amatéři a ženy

Po otevřeném mistrovství následovala bezprostředně obě amatérská mistrovství. Mistrovství mužů se zúčastnili kromě nejlepších hráčů československých též nejlepší amatéři z Rakouska a Maďarska. Ve startovní listině chyběl pouze S. Schubert. Z kvalifikace postoupilo do finálových bojů 16 nejlepších borců včetně pěti Rakušanů a jednoho Maďara. V semifinále porazil Rakušan Altmann Hanno Tondera 2/1 a Jan Bečvář Fr. Ringhoffera ml. rovněž 2/1. Finálový zápas mezi Bečvářem a Altmannem skončil přesvědčivým vítězstvím Bečváře 5/4. Jan Bečvář se tak stal po Samkovi a Tonderovi třetím mezinárodním amatérským mistrem ČSR.Z kvalifikace mistrovství žen postoupilo do závěrečných bojů osm nejlepších. Byla to obhájkyně titulu Maďarka Eva v. Szlávy, Rakušanky Steinerová, Altmannová, Maryla a Mia Grossovy a z domácích hráček Raudnitzová a Wepsová z GCP a Hammerschmiedová z GC Marienbad. V semifinále porazila E. v. Szlávy Raudnitzovou 4/3 a Wepsová Marylu Grossovou až na 22. jamce. Ve finále se ukázalo, že Eva v. Szlávy je stále nejlepší středoevropskou golfistkou. Vítězstvím 4/3 nad M. Wepsovou získala potřetí v řadě titul mezinárodní mistryně ČSR.

 

Soutěž národů v Německu

Rok 1936 byl rokem olympijským, olympiáda se konala v Berlíně. Olympijská atmosféra zřejmě zavinila, že v německém Baden-Badenu byla v srpnu uspořádána Velká soutěž národů v golfu, které se zúčastnila dvoučlenná reprezentační družstva téměř všech golfově významných evropských zemí. Z těch nejvýznamnějších chybělo snad jen Švédsko. Svými nejlepšími amatéry byly zastoupeny Velká Británie, Francie, Německo, Itálie a Holandsko. Do soutěže se rovněž přihlásily Československo a Maďarsko. Československo reprezentovali Hanno Tonder a Sáša Schubert. V soutěži zvítězila Velká Británie před Francií a Německem. Holandsko a Itálie se dělily o 4. a 5. místo. Na šestém místě skončilo Československo, Maďarsko soutěž nedohrálo. Takovéto pořadí se dalo očekávat. Obrovským mezinárodním úspěchem a překvapením však bylo páté místo Hanno Tondera v soutěži jednotlivců. Hanno Tonder porazil oba Holanďany a druhé hráče Velké Británie, Francie, Německa a Itálie. Zvítězil Thitsk z Velké Británie po kolech 70, 70, 65, 65, před Carlhianem z Francie (72, 71, 68, 66), Beckerathem z Německa (68, 67, 72, 71), Luzzatem z Itálie (73, 73, 66, 72) a H. Tonderem (76, 70, 68, 74).

 

Neutuchající zájem

O jednu ránu za Tonderem skončil Leglise z Francie, o čtyři Bentley z Velké Británie (v roce 1935 nejlepší amatér na Otevřeném mistrovství ČSR), o pět Calkom z Holandska, o šest Schill z Holandska, o osm Hellmers z Německa a o patnáct Fraschini z Itálie. Posledním hráčem z pole, který soutěž dokončil, byl Sáša Schubert. Ten měl na předposledního ztrátu 11a na Tondera 26 ran. Maďaři výkonnostně nestačili. Lauber sice ve druhém kole zahrál 79, ale Lanyi se pohyboval nad 90. Zhruba ve stejné době se konalo v Mariánských Lázních II. otevřené mistrovství ČSR. Přestože se hrálo ve stejném termínu jako mistrovství Švédska a Švýcarska a kolidovalo i s velkým profesionálním turnajem v Anglii, byla ve startovním poli zastoupena kvalitní mezinárodní konkurence. Byl zde především obhájce titulu Mark Seymour, pak dva nejlepší profesionálové z Německa G. Müller a A. Lacinik, dále anglický profesionál z Polska Sam Dornan, vídeňský Angličan R. Blackett, tři profesionálové rakouští a všichni profesionálové působící v Československu. Kvalitní byla též účast amatérů. Na startu byli dva Američané R. Thompson a J. W. Bailey, Angličan R. Buchanan, Egypťan Ch. Goar, Argentinec L. Duhan, Němci v čele s F. Gutmannem a jeden z nejlepších amatérů Rakouska.
Cut byl po dvou kolech a do závěrečných kol neprošli hráči, kteří byli o více než 30 ran za nejlepším. Mistrovský titul obhájil Mark Seymour s náskokem deseti ran před druhým G. Wilsonem z GCP. Z amatérů byl nejlepší Němec F. Gutmann na třetím místě. Mezinárodní amatérské mistrovství mužů se konalo v Mariánských Lázních od 30. srpna do 1. září. Na startu se sešlo 26 hráčů z devíti zemí. Zúčastnili se ho i hráči, kteří se stačili vrátit z Baden-Badenu. Několikanásobný mistr Maďarska D. Lauber, účastník Velké soutěže národů, se však do mistrovství nekvalifikoval. Ve čtvrtfinále vyřadil H. Tonder Rakušana Grosse 6/5, J. W. Bailey svého krajana Thompsona 3/2, Angličan Rodger Němce Limburgera 6/4 a Němec Gutmann výborně hrajícího J. Lüftnera až na 19. jamce. V semifinále porazil J. W. Baley Hanno Tondera 4/2 a Gutmann Bodgera 1 up. Finále mezi J. W. Baileyem a Gutmannem bylo strhující bitvou, ve které Bailey zvítězil 1 up a stal se čtvrtým mezinárodním mistrem ČSR.
Mezinárodní mistrovství ČSR žen se hrálo ve dnech 14. až 16. srpna v Piešťanech a stalo se počtvrté kořistí Evy v. Szlávy.

 

Autor: Prokop Sedlák 

Nové hřiště v Karlových Varech - VI. díl ohlédnutí za domácí historií golfu

Výstavba nového karlovarského hřiště začala v roce 1929. Návrh hřiště byl svěřen architektu Noskowskému z Paříže. Investorem bylo město Karlovy Vary. Přestože osmnáctijamkové hřiště bylo postaveno poměrně rychle, k jeho otevření došlo v důsledku zpoždění výstavby klubovny až v roce 1935. Z pramenů se dozvídáme, že slavnostně otevřeno bylo 30. června 1935.

O tom, jak bylo nové hřiště po otevření využíváno, bohužel zprávy nemáme. Karlovy Vary měly hřiště dvě — jedno velmi kvalitní, v bezprostředním dosahu hotelů a lázeňských domů, druhé mladé, zrající s parametry světového hřiště, ale poněkud vzdálené od centra města.
Pražští hráči sehráli na novém hřišti první soutěž 28. června 1936, kdy se zde konaly dopolední čtyřhry při utkání Golf Clubu Praha s místním Internationaler Sport Clubem. Odpolední dvouhry proběhly na starém hřišti. V tomto utkání zvítězil družstvo GCP, posílené Hanno Tonderem z GKL, 12:3. Karlovarské družstvo tvořili samí cizinci, z nichž nejlepší byl sekretář amerického vyslanectví v Berlíně J. Flack. Ten jediný zvítězil ve vyrovnaném utkání nad Janem Bečvářem 2/1. O další dva body karlovarských se postaraly dvě remízy a jedna scratch.

Mezinárodní premiéra

Ke skutečnému představení karlovarského hřiště na mezinárodní úrovni došlo až v roce 1937. V neděli 22. srpna toho roku zde začínalo Mezinárodní amatérské mistrovství ČSR. Byla to první velká soutěž na tomto hřišti a současně nejkvalitněji obsazená amatérská soutěž, která se kdy ve střední Evropě uskutečnila.Předtím se však konalo v Mariánských Lázních III. otevřené mistrovství ČSR. Zahraničními účastníky byli hráči světové extratřídy. Mezi nimi jednoznačně vynikal Henry Cotton, který přijel po dvouleté přestávce, ověnčen druhým vítězstvím v British Open a řadou dalších úspěchů. Do otevřeného mistrovství se přihlásilo 18 profesionálů a 14 amatérů. Aby amatérům byla umožněna účast i na amatérském mistrovství ČSR, které bezprostředně navazovalo na otevřené mistrovství, bylo svazem rozhodnuto, že postup do 3. a 4. kola otevřeného mistrovství je současně kvalifikací pro mistrovství amatérské.
Vítězem otevřeného mistrovství se stal Henry Cotton po kolech 70, 72, 69 a 68, před Arthurem Leesem, jehož výkon 71, 71, 72 a 70 byl rovněž nejvyšší kvality. Z amatérů se nejlépe umístil Brit Count John Bendern na pátém místě. Do závěrečných finálových kol se probojovalo 26 hráčů, z toho osm amatérů. Z českých amatérů skončil nejlépe Jiří Lüftner na 19. místě a Hanno Tonder na místě 23. — 24. Jiní čeští amatéři se do závěrečných kol otevřeného mistrovství neprobojovali.

Špičkoví amatéři

Bezprostředně na otevřené mistrovství navazovalo v Karlových Varech mezinárodní amatérské mistrovství ČSR. Nejlepším přihlášeným hráčem byl Count John Bender, bývalý amatérský mistr Velké Británie z roku 1932, kdy ještě startoval pod jménem John de Forest. Nastupoval s hcp +2. Čtyři hráči měli hcp -2, tři hráči hcp -4. Kromě Johna Bendera patřil k favoritům juniorský mistr Velké Británie z roku 1934 R. S. Burles. Z českých hráčů se do mistrovství kvalifikovalo šest, a to B. Bauer, J. Bečvář, J. Lüftner, S. Schubert, H. Tonder a J. Vohryzek. V prvním kole byli vyřazeni J. Vohryzek od H. Tondera 6/5, B. Bauer od J. Bendera 8/6, J. Lüftner od J. Bečváře na 19. jamce a S. Schubert od Johna Heminwaye z USA 7/6. Ve druhém kole narazil H. Tonder na J. Bendera a prohrál po velké bitvě přijatelným výsledkem 2/1. Hrdinou druhého kola byl J. Bečvář, který porazil J. Grifitha z Velké Británie na 19. jamce. V semifinále ho však potkal J. Bender a drtivě porazil 8/7. Druhým finalistou se v souladu s papírovými předpoklady stal R. S. Burles. Ten cestou do finále porazil v prvním kole O. Ehrlicha z Francie 7/6, ve druhém Thompsona z USA 2 up a v semifinále H. Schwitzera z Rakouska 2/1. Finále mistrovství bylo ukázkou špičkového golfu, který předváděli bývalí mistři Velké Británie. Zvítězil Count John Bendern 4/2 a stal se tak pátým mezinárodním mistrem ČSR.

Raudnitzová se zlepšuje

Mezinárodní dámské mistrovství ČSR sice nepřineslo v osobě mistryně žádné překvapení, bylo však nesporným sportovním úspěchem stále se lepšící české hráčky Luisy Raudnitzové. Mistryní se stala popáté Maďarka Eva von Szlávy, když ve finále porazila L. Raudnitzovou 4/2. Z osmi startujících žen byly pouze dvě z ČSR a to L. Raudnitzová a K. Linhartová. Obě na sebe narazily v prvním kole a Raudnitzová zvítězila přesvědčivě 6/5. V druhém kole porazila L. Raudnitzová Angličanku Mossovou 4/3. Eva v. Szlávy porazila v prvním kole Marylu Grossovou z Rakouska 1 up a ve druhém kole Burlesovou z Velké Británie též 1 up. Finále bylo velmi dramatické. Po dopoledním kole L. Raudnitzová vedla a zápas se vyvíjel v její prospěch. Odpoledne však nastal zvrat. Maďarka začala hrát jako stroj, vývoj zápasu otočila a získala i pátý titul mistryně ČSR. Mezinárodním amatérským mistrovstvím vstoupilo nové hřiště v Karlových Varech do popředí zájmu. Pochvalně se o něm vyjádřil i Henry Cotton, který sem přijel. Přesto se vyskytly i kritické hlasy, které hřišti hlavně vytýkaly nevhodné umístění prvního odpaliště (dnešní odpaliště č. 12). Lze jen obdivovat moudrost provozovatelů hřiště, že na tuto kritiku okamžitě zareagovali a změnili sled jamek proti projektu ve prospěch nového návrhu. A tak se již v roce 1937 hrál sled jamek tak, jak jej známe dnes.

Hvězda Cotton

První se tradičně konalo otevřené mistrovství, v pořadí již IV. Mezi účastníky opět zářil Henry Cotton, který také v soutěži suverénně zvítězil. Hned první kolo naznačilo, že nové hřiště v Karlových Varech bude svědkem mimořádných výkonů. H. Cotton zahrál 71, přičemž na posledních devíti jamkách hrál 32 ran. Druhé kolo bylo ještě lepší. H. Cotton skončil s výsledkem 67, což bylo o dvě rány lepší než dosavadní rekord hřiště, který držel místní profesionál J. Gebhard. Dvě poslední kola zahrál H. Cotton shodně za 72 a zvítězil o 11 ran před druhým W. Laidlawem. Nejlepším amatérem byl Hanno Tonder na devátém místě. Když se účastníci mistrovství rozjížděli, zřejmě nikdo netušil, že toto Otevřené mistrovství republiky bude na dlouhou, předlouhou dobu poslední.
Z Karlových Varů se amatéři přemístili do Mariánských Lázní, kde začínalo mezinárodní amatérské mistrovství ČSR. Do mistrovství se přímo kvalifikovali Hanno Tonder a Jiří Lüftner, a to na základě umístění na otevřeném mistrovství. Ostatní hráči bojovali o účast na mistrovství v kvalifikaci. V té zvítězil Ross Thompson z USA před mistrem Hongkongu Britem majore B. Shannonem. V prvním kole vyřadil Rakušan Friedrich Gross ml., hrající tentokrát za GC Marienbad, J. Bečváře z GCP 4/2. Odvetu barev GCP zařídil J. Lüftner vítězstvím nad Fr. Zischkou z GC Marienbad 2/1. H. Tonder z GKL se v prvním kole utkal s brněnským hráčem E. Gottliebem a zvítězil 4/2. Do druhého kola postoupili i oba zahraniční favorité R. Thompson a B. Shannon. Ve druhém kole zvítězili H. Tonder, J. Lüftner, R. Thompson a B. Shannon. V semifinále se utkali H. Tonder s američanem Thompsonem a J. Lüftner s Britem Shannonem. Tonder porazil Thompsona 3/2, Shannon Lüftnera 3/1. Finále hrané tradičně na 36 jamek bylo nelítostnou bitvou a ukázkou vrcholného amatérského golfu. Zvítězil Hanno Tonder 3/2 a získal tak po pěti letech svůj druhý titul amatérského mistra ČSR. V roce 1938 byla opět obě pánská mistrovství republiky uspořádána na západočeských hřištích, tentokrát se však otevřené mistrovství hrálo v Karlových Varech a mezinárodní amatérské mistrovství se konalo v Mariánských Lázních. Dámské mistrovství republiky se stalo první významnou soutěží hranou na novém, ještě nedostavěném hřišti v Klánovicích.

 

Autor: Prokop Sedlák

Pod křídly Golfového svazu ČSR

V tomto čísle si přiblížíme dění v letech 1932 – 1934,, tedy v období krátce po vzniku československé golfové organizace.Snahy o její založení se datují od roku 1929. Motivací byla potřeba jednotného vedení golfu na celostátní úrovni,potřeba jednotných pravidel,stejného stanovení handicapů,vypsání mistrovství ČSR a existence ústředí,které by golf organizačně včlenilo do československého sportu.Zasvěceným průvodcem nám bude opět Ing.Prokop Sedlák,nynější viceprezident České golfové federace a jeden z nejuznávanějších znalců historie našeho golfu. IV.díl ohlédnutí za domácí historií golfu

Kdy vlastně došlo k založení Golfového svazu ČSR?
Přesný den se nepodařilo zjistit. Datum 24.11.1931,které jako směrodatné pro konání ustavující valné hromady uvádí ve své práci Ivan Vávra,je ve skutečnosti datem schválení stanov nového svazu ministerstvem vnitra.Stanovy zřejmě vypracoval přípravný výbor. K ustavující valné hromadě,které se zúčastnili i zástupci ministerstva zdravotnictví, ministerstva obchodu a Všesportovního výboru,zřejmě došlo o něco později na přelomu let
1931 a 1932.Informaci o ustavení Golfového svazu ČSR přináší až první číslo Tenis-Golf-Revue 1932.

Kdo konkrétně svaz zakládal?
Zástupci golfových klubů,které se pro jeho vznik svobodně rozhodly.Byly to Golf Club Praha, Golfový klub Líšnice,Ringhoffer Golf Club Volešovice a slovenský Golf Club Piešťany.Chyběly oba západočeské kluby,karlovarský a mariánskolázeňský.

Co se stalo na ustavující valné hromadě?
Byl tam zvolen první výbor svazu. Skládal se z osmi členů,z nichž čtyři byli pověřeni konkrétními funkcemi a čtyři byli zástupci jednotlivých klubů.Pověřenými funkcionáři byli předseda,místopředseda,jednatel a pokladník.Předsedou byl zvolen František Ringhoffer starší,místopředsedou Ing.Jaroslav Jahn,jednatelem Dr.Ferdinand Tonder a pokladníkem Emanuel Winter.Za GCP byl ve výboru Dr.Karel Rössler,za GK Líšnice Dr.Adolf Hoffmeister, za RGC Volešovice Felix Ringhoffer a za GC Piešťany plukovník Hennig.Generálním tajemníkem svazu byl jmenován Ing.Josef Charvát.Byly zvoleny dva podvýbory – technický a propagační.Úkolem technického podvýboru bylo řešení všech odborných otázek jako příprava a organizace svazových soutěží a výklad golfových pravidel. Propagace měla za úkol informovat veřejnost o možnostech golfového sportu u nás.

Jak se existence svazu odrazila v pozdějším dění?
Jedním z prvních činů bylo vypsání dvou mezinárodních amatérských mistrovství republiky, mužů do Motola a žen do Piešťan.Jinak se vliv svazu zatím podstatněji do golfového dění nepromítal.Hlavním centrem dění byl i nadále Motol. Na významu nabývala Líšnice,a to hlavně po postavení klubovny v roce 1933.

Co se dělo v Motole?
Nejvýznamnější soutěží organizovanou klubem v roce 1932 bylo II. mistrovství GCP na jamky – Švestkův pohár,které se konalo ve dnech 26. až 29.května 1932.Přihlášeno bylo 15 hráčů.Do semifinále postoupili všichni tři tehdejší nejlepší hráči: František Ringhoffer ml.,Sáša Schubert a Hanno Tonder.Jako čtvrtý se probojoval Felix Ringhoffer.V semifinálových bojích porazil Tonder Františka Ringhoffera ml.1 up a Schubert Felixe Ringhoffera 5/3.Ve finále se spolu utkali dva nejlepší hráči roku 1931,Tonder a Schubert.Tonder zvítězil 5/3 a stal se mistrem GCP ve hře na jamky.Od tohoto vítězství Tonder v jamkové hře nenacházel po řadu let mezi domácími hráči přemožitele. Dámské mistrovství GCP 1932, Ringhofferův pohár,se konalo za účasti pěti hráček.Vyhrála Sláva Tonderová,která obhájila svůj mistrovský titul z předchozího roku. Vrcholem sezony 1932 bylo I.mezinárodní amatérské mistrovství ČSR, které se hrálo v Motole 8.a 9.října za účasti nejlepších amatérů z Německa a Rakouska.V prvním kole narazil Tonder na nejlepšího hráče Německa Stefana Samka a prohrál 5/4.Naopak Schubert porazil finalistu maďarského mistrovství 1932 Rakušana L.B.Bloch –Bauera vysoko 7/6.V semifinále opět zazářil Schubert vítězstvím nad několikanásobným exmistrem Německa Limburgerem 3/2.Ve finále mistrovství se střetli Samek a Schubert.Zvítězil Samek 4/3 a stal se prvním mezinárodním mistrem ČSR. Patřilo mu za to třetí držení Masarykova putovního poháru,do jehož podstavce bylo vyryto jeho jméno. Za své výkony byl i Schubert vyhlášen nejlepším hráčem ČSR v roce1932. Ženské mezinárodní mistrovství se hrálo v Piešťanech.Zvítězila maďarská mistryně Eva Szlávy před Marylou Grossovou z Vídně.Při tomto mistrovství se začal udělovat Putovní pohár věnovaný Ing.Jaroslavem Jahnem.

A Líšnice? Jak se vyvíjel golfový život v roce 1932 v tomto klubu?
Líšnické hřiště,do té doby sloužící pouze hráčům GKL,vstoupilo do historie našeho golfu jako dějiště druhého meziklubového utkání mezi GKL a GCP.Utkání se hrálo na podzim a mělo prestižní ráz,protože porážka GCP z předchozího roku silně otřásla dosud dominantním postavením pražského klubu.Protože na líšnickém hřišti nebyla žádná klubovna,byl pro tuto událost zapůjčen altán,který byl prvním klubovým přístřeším.Za oba celky nastoupili jejich nejlepší hráči,což současně bylo to nejvhodnější,čím český golf disponoval.Družstvu GKL se nepodařily čtyřhry,takže po této části utkání vedl GCP 4:0.V následujících dvouhrách se GKL vypjal k mimořádnému výkonu a tato část soutěže skončila 7,5:6,5 v jeho prospěch.Celkově zvítězil GCP 10,5:7,5 bodu.Ozdobou byl zápas dvou nejlepších hráčů té doby, Schuberta z GCP a Tondera z GKL. I tentokrát zvítězil Tonder.V roce 1932 to bylo podruhé.

Dostáváme se do roku 1933.Byl centrem dění stále ještě pražský Motol?
Motol neustále kraloval českému golfu.V jarní části motolské sezony 1933 byl nejdůležitější Švestka Cup,který se po dvou letech opět vrátil do podoby hry na rány.Důvod byl jasný.Vrcholnou soutěží amatérů na jamky bylo nyní Mezinárodní mistrovství ČSR,Švestka Cup se tedy jako mistrovství GCP stal vrcholnou amatérskou soutěží na rány.Zvítězil Jiří Lüftner z GCP před Tonderem z GKL.Ringhofferův pohár,dámské mistrovství GCP, vyhrála potřetí za sebou Sláva Tonderová a stala se jeho definitivní držitelkou.
Motolská sezona 1933 vyvrcholila ve své podzimní části II.mezinárodním amatérským mistrovstvím ČSR mužů za účasti zahraničních hráčů z Německa,Rakouska a Maďarska.Kvalifikací na rány a dvěma koly na jamky prošli do semifinále Schubert,Tonder,obhájce titulu Samek z Německa a Gross z Rakouska.V semifinále porazil Tonder Schuberta 5/4 a Samek Grosse 5/3.Finále skončilo triumfem Tondera.Osmnáctiletý mladík porazil zkušeného německého reprezentanta vysoko 9/8.Z vítězství se radoval celý český golf.Mistrovství bylo oficiálně ukončeno banketem v Autoklubu a Tonderovi byl předán pohár prezidenta republiky. GKL uspořádal na počest triumfu slavnostní večeři.
Mluvíme-li o Motole roku 1933, nesmíme zapomenout ani na významnou mezinárodní událost,která se k tomuto roku a klubu váže. Nesporným úspěchem GCP bylo vítězství jeho družstva v prvním ročníku Středoevropského poháru dvoučlenných družstev,který se konal ve dnech 21.až 28.května ve Vídni.Tohoto prvního ročníku se zúčastnila kromě GCP ještě dvě rakouská družstva známých vídeňských klubů.Za pražský klub startovali Schubert a Fr.Ringhoffer ml.Vítězství bylo považováno za úspěch celého českého golfu.
Mezinárodní mistrovství ČSR žen 1933 se konalo v Piešťanech.Zvítězila Eva Szlávy ve finále nad dcerou finalistky z roku 1932 Rakušankou Miou Grossovou.

Už jste zmínil význam nové klubovny pro Líšnici.Můžete být podrobnější?
Nová klubovna byla na hřišti v Líšnici slavnostně otevřena v červnu 1933.Tím se využitelnost hřiště a klubu podstatně zvýšila. Z Prahy se tam už nejezdilo jen na víkendy,ale i na odpolední a večerní hru ve všední dny.Servis pro hráče zajišťoval správce klubovny pan Samec. A že to byl servis na vysoké úrovni,svědčily vzpomínky členů ještě po mnoha letech.Hřiště mělo ustálený herní systém zajímavých křižujících se drah,jeho délka odpovídala zhruba Motolu.Na hřišti začal působit i profesionální trenér.Jmenoval se Karel Hynek a jeho podpis nacházíme na prvních stránkách líšnické kroniky,která se začala psát současně s otevřením klubovny. Prestiž klubu se vítězstvím Tondera v mistrovství opět upevnila.

Pokračoval československý golf v úspěšném rozvoji i v roce 1934?
Na klubové úrovni ano,na mezinárodní ne. V tomto roce se nekonalo žádné mezinárodní mistrovství ČSR.Přesný důvod neznáme,ale s pravděpodobností šlo o špatný stav motolského hřiště pro tak významnou událost. Golfový svaz ČSR pochopil,že pro další rozvoj s daným stavem nevystačí.Přesto se v Motole v roce 1934 konalo mnoho soutěží.Z těch hlavních jmenujme opět Švestka Cup,ve kterém zvítězil Schubert před Janem Bečvářem, a Ringhoffer Cup,ve kterém vyhrála stále se lepšící paní Linhartová před mladičkou Luisou Raudnitzovou,kterou čtenáři zřejmě znají z pozdější doby jako Lady Abrahamsovou.Obdobně i Líšnice žila stále bohatším golfovým a společenským životem.Na podzim 1934 se v Líšnici uskutečnilo už v pořadí čtvrté utkání GKL – GCP..Po porážce v Motole 1:12 z předchozího roku se chtěl GKL na vlastním hřišti rehabilitovat.Ani tentokrát však GKL čtyřhry nevyšly a po této části utkání prohrával 1:3.Ve dvouhrách byly síly vyrovnané,takže výsledek byl 4:4.Vrcholem bylo utkání Tonder – Bečvář,které i tentokrát vyhrál Tonder.Celkově opět zvítězil Golf Club Praha 7:5.
Druhého ročníku Středoevropského poháru ve Vídni se v roce 1934 zúčastnila dvě česká družstva,družstvo GCP ve složení Schubert,Lüftner,a družstvo Ringhoffer GC Volešovice ve složení Fr.Ringhoffer ml.a Bečvář.V soutěži startovala tři rakouská,jedno rumunské a jedno jugoslávské družstvo.Družstvo GCP skončilo druhé,družstvo RGC Volešovice čtvrté.

V souvislosti s tímto obdobím se hovoří o proniknutí na západočeská golfová hřiště.Co se stalo?

Život západočeských klubů a hřišť byl orientován výhradně na lázeňskou klientelu a o zapojení do celostátního sportovního dění neměly tyto kluby zájem.Jak se několikrát v dobovém tisku zdůrazňovalo,nedisponovaly zmíněné kluby prakticky žádnou vlastní hráčskou kapacitou,pro kterou by zapojení do celostátního dění mělo význam.Proto také u zrodu Golfového svazu ČSR žádný ze západočeských golfových klubů nebyl.V roce 1934 však už bylo jasné,že svaz nemůže bez kvalitních hřišť pořádat vrcholné soutěže s mezinárodní účastí.Proto se také v roce 1934 žádné mistrovství republiky nekonalo.Došlo ale k jednáním,jejichž výsledkem byl souhlas mariánskolázeňského golfového klubu s uspořádáním všech mistrovství republiky v roce 1935 na jeho hřišti.Ani pak západočeské kluby ještě do Golfového svazu ČSR nevstoupily,ale začaly s ním  spolupracovat.  

Poúnorové změny (1948 až 1949)

V únoru 1948 provedli komunisté dlouho a dobře připravovaný vládní puč a to s pomocí jimi ovládané státní bezpečnosti a své ozbrojené složky lidových milicí. Touto politickou změnou skončilo krátké poválečné období přijatelné demokracie a nastalo období tvrdé totality. Totalitní režim vydržel v Československu až do listopadu 1989.

Do poúnorového období vstoupil český golf soustředěný do pěti klubů: Golf Clubu Praha, Českého golfového klubu, Golfového klubu Líšnice, Golfového klubu Mariánské Lázně a Golf Clubu Brno. Kdy došlo k formálnímu spojení klánovických GCP a ČGK, přesně nevíme, v roce 1948 ještě oba kluby vystupovaly na sportovním poli odděleně. V roce 1948 rozhodla vláda o tom, že dojde k tzv. sjednocení tělovýchovy. Za sdružující prvek byly určeny tělovýchovné jednoty s názvem Sokol. Tyto jednoty byly určeny k vedení celostátní tělesné výchovy s tím, že všechny sportovní organizace jiného druhu, spolky a kluby zabývající se tělovýchovou, vplynou do těchto jednot. Řízeny byly místními orgány „lidosprávy“. Spolky ustavené podle dosavadního spolkového zákona, které provozovaly činnost na základě svých úředně schválených stanov, se musely buď rozejít a provést likvidaci podle svých stanov, nebo podle zákona se musely přihlásit do příslušné jednoty Sokol.

Vznik nových Sokolů

Tomuto rozhodnutí bylo třeba vyhovět, i když se to dělo často zcela formálně. Např. GKL požádal o vstup do jednoty Sokol Líšnice, kterou vytvořil společně s líšnickým fotbalem. A tak se souhlasem MNV Líšnice užíval od této doby GKL „krycí název“ Sokol Líšnice. Obdobně to bylo i u ostatních klubů. Golfový klub Mariánské Lázně se stal oddílem jednoty Sokol Mariánské Lázně, Golf Club Praha, pravděpodobně již sloučený s Českým golfovým klubem, se včlenil do Sokola závodu Jana Švermy Jinonice a GC Brno se včlenil do Sokola Včela Brno. I Golfový svaz ČSR musel přijmout nucené sjednocení a jako takový přestal existovat. Nahrazen byl Golfovým ústředím ČOS. Vynucená organizační přestavba zatím neměla zásadní vliv na sportovní aktivity. Na všech třech hřištích se hrálo, nejaktivněji zřejmě v Klánovicích. Ty se současně dostavovaly. Po válce bylo poměrně rychle zprovozněno šest, poté devět jamek a práce pokračovaly na další devítce. Život na hřišti si udržoval svůj tradiční rytmus, zajišťovaný stálou přítomností správce a greenkeepera pana Truhláře.

Bývalí nosiči jako ochránci golfu

Značná aktivita byla i na Líšnici. Dne 13. června 1948 se hrálo na Líšnici meziklubové utkání GKL proti GCP. Hosté z GCP zvítězili 6:3. Zajímavé je složení obou týmů. Za GCP hráli F. Stejskal, V. Krejčí, M. Vostárek, B. Landa, J. David st. a M. Plodek. Za GKL H. Tonder, Z. Klan, J. Hilbert, I. Vávra, J. Klan a Z. Stompfe. Za družstvo GCP nastoupili čtyři hráči, kteří v klubu dříve působili jako caddies. Šlo o starší generaci nosičů holí. Výkonnostně byli lepší než většina původních členů a přísná výchova v klubu jim vštípila výborné golfové vystupování. Přechod původních nosičů holí mezi klubové členy byl jistě i důsledkem změněných společenských poměrů. Klánovice si své caddies však nadále udržovaly, což v pozdější době bylo jedním z argumentů pro označení golfu jako sportu „buržoasního“. Je paradoxem doby, že právě bývalí nosiči holí chránili později golf před jeho likvidací a vytvořili silnou golfovou generaci, která se významně podílela na úspěšném překonání pro golf nejtěžšího útlumového období let padesátých. 19. června 1948 byl zahájen XI. všesokolský slet. Tato skvělá tělovýchovná akce byla posledním vystoupením československého sokolstva na mnoho let. Po Všesokolském sletu totalitní režim dále přitvrdil a proces politického ovládnutí tělovýchovy se stal intenzivnějším. Mistrovství republiky se v roce 1948 hrálo v Mariánských Lázních. Ve finále se střetli Hanno Tonder a Miroslav Vostárek. Utkání bylo velmi vyrovnané až do sedmnácté jamky druhé osmnáctky, tedy třicáté páté jamky. Na mariánskolázeňské sedmnáctce zahrál Tonder po drivu druhou ránu dřevem na úroveň greenu, takže k birdie mu stačila krátká přihrávka a jistý put. Toto vedení již na osmnácté jamce udržel a stal se tak popáté držitelem Masarykova poháru pro mistra ČSR, celkově však vítězem sedmi mistrovství.

Vostárek poprvé mistrem

Rok 1949 již spadá do období „diktatury proletariátu“ se všemi jejími neblahými průvodními jevy. Na oficiální platformě již všechny kluby startovaly pod novými jmény. Z kroniky GKL je zřejmé, že navzdory tomu sportovní i klubový život pulzoval s neutuchající energií. Jen jména některých členů se z klubové kroniky vytratila a to v důsledku jejich odchodu z totalitní republiky. Mistrovství republiky 1949 se konalo opět v Mariánských Lázních ve dnech 8. až 10. července za účasti 28 mužů a 8 žen. Mistrovství se mohlo konat i v Klánovicích, ty však nebyly ještě kompletní osmnáctkou a to při volbě hřiště rozhodlo. Již vylučovací kola přinesla řadu utkání vynikající úrovně jako např. zápas Jaroslava Dvořáka z Mariánských Lázní s klánovickým Václavem Krejčím. Krejčí zvítězil až na dvacáté jamce. V dalším kole vyřadil Krejčího stále se lepšící Miroslav Vostárek. V semifinále porazil Vostárek Františka Stejskala a postoupil do finále, v němž se střetl s úřadujícím mistrem Hanno Tonderem. Opakovala se tedy situace z roku 1948. Utkání bylo nelítostnou bitvou, ve které se uplatnilo i stále platné pravidlo stymie. Podle tohoto pravidla mohl na greenu bránit soupeřův míč hráčovu míči v cestě k jamce a nemusel být odstraněn. Tuto výhodu Vostárek v zápase s Tonderem několikrát využil. Nakonec zvítězil Vostárek 2/1 a stal se poprvé mistrem republiky. Mistrovství žen 1949 mělo rovněž několik překvapení. V zápase finalistky z roku 1947 E. Vyčítalové s Marií Jiráskovou (obě z Klánovic) slavila větší bojovnost Jiráskové nečekaný úspěch. Ve finále na 36 jamek se střetly Marie Jirásková s mariánskolázeňskou Adélou Novotnou. Vysokou favoritkou byla Novotná, která vynikala nad svými soupeřkami dlouhou hrou dřevy i železy. Ve finálovém zápase s Jiráskovou si však špatnou taktikou zkomplikovala hru natolik, že souboj byl více než vyrovnaný. Nakonec však Novotná zvítězila 2/1 a získala svůj první mistrovský titul. I v roce 1949 se hrál Memoriál obětí nacismu jako celostátní golfová liga družstev. V soutěži zvítězilo družstvo A závodního Sokola J. Švermy, které hrálo v sestavě Miroslav Vostárek, Oldřich Vostárek, Bohumil Landa, Adolf Polák, A. Vejnar a Dr. Jiří Fürst. Překvapením soutěže bylo druhé místo družstva Sokola Mariánské Lázně, které se soutěže zúčastnilo poprvé. V soutěži prohrálo pouze s vítězným družstvem ZS J. Švermy A a remizovalo s družstvem ZS J. Švermy B. Družstvo Sokola Mariánské Lázně hrálo v sestavě Jaroslav Dvořák, K. Novotný, Dr. Jiří Novotný, Adéla Novotná, Rudolf Uxa a Jan Kheil. Na třetím místě skončilo družstvo Sokola Líšnice, v jehož sestavě hrál mnohonásobný mistr republiky Hanno Tonder. Dále následovala družstva ZS J. Švermy B, Sokol Brno VI a Sokol Brno I. Soutěž řídil tajemník Golfového ústředí ČOS Artur Štika.

Na hřišti se cvičili psi

Významným turnajem hraným v Klánovicích bylo mistrovství caddies. Na startu bylo 15 hráčů ve věku 12 až 24 let. V semifinále Šulc podlehl Jaromíru Fuchsovi vysoko 8/7 a Vlastimil Formánek po boji Jiřímu Sochovičovi až na 19. jamce. Ve finále porazil Fuchs Sochoviče 4/3 a stal se mistrem caddies pro rok 1949. Fuchsovi, Sochovičovi i Formánkovi bylo 14 let. V roce 1949 začíná v českém golfu, přes veškeré těžkosti doby, klíčit nové sémě na půdě, která téměř dlouhých deset let ležela ladem. Jedná se o karlovarský golf. Po záboru Sudet na podzim roku 1938 přestalo i spojení československého golfu s golfem karlovarským. Během války, zvláště v důsledku její závěrečné fáze, bylo spodní karlovarské hřiště silně poškozeno, rozebrány a spáleny můstky přes říčku Teplou, ze 60 % zničena klubovna a rozebrán inventář. Horní osmnáctijamkové hřiště zarostlo, zpustlo a z dřevěné klubovny zbyl jen komín. Začátkem roku 1949 si prostor spodního golfového hřiště vyhlédla skupina kynologů pro cvičiště psů. Problém však byl v tom, že národní výbor nechtěl v lázních takovéto cvičiště povolit. Chytří kynologové se rozhodli, že o pozemek požádají za účelem hraní golfu a po jeho získání využijí jak pro golf, tak pro cvičení psů. Tento postup schválili na své schůzi dne 30. 3. 1949. Aby mohli doložit úmysl hrát golf, zakoupil 1. dubna 1949 pan Alois Červenka u vetešníka dva bagy a 7 holí s hickorovými šafty. Následující den v sobotu 2. dubna 1949 se vypravili pánové Řezáč a Venzara na staré hřiště obhlédnout terén. Jediný, kdo o golfu něco věděl, byl pan Venzara, který viděl hrát golf ve Skotsku během války. Při prohlídce hřiště byla nalezena vyvrtávačka na jamky. Činorodí kynologové okamžitě začali vrtat jamky, samozřejmě bez pouzder a poměrně blízko od sebe. V neděli 3. dubna 1949 se vydali všichni kynologové na hřiště cvičit golf. Tuto skupinu tvořili manželé Červenkovi, Řezáčovi, Mikutovi, Žídkovi a Venzarovi.

Jde golf vstříc lepším zítřkům?

Golf si všechny natolik podmanil, že týž den rozhodli, že založí golfový klub. Během jediného týdne získali potřebná povolení od Stavebního úřadu města, Lázeňského ředitelství Čs. hotely, TJ Sokol i krajského výboru Sokola. Po získání těchto dokumentů zahájili obnovu starého golfového hřiště. Ve dnech 17. a 18. dubna 1949 o velikonočních svátcích byla sehrána již první pokusná soutěž. Dne 28. dubna 1949 navštívili všichni hřiště v Mariánských Lázních, kde se seznámili se skutečným golfem. Hanno Tonder jim po vyslechnutí jejich plánů doporučil okamžitě začít s obnovou nového horního hřiště. Přesto první obnovitelská aktivita byla zaměřena na hřiště staré. Dne 19. května byl konečně ustaven golfový oddíl při TJ Sokol Karlovy Vary. Vedoucím oddílu byl zvolen pan Otakar Řezáč. 11. června 1949 uskutečnili členové nového oddílu zájezd na hřiště do Klánovic. Při zpáteční cestě navštívili zanedbané hřiště u Olšových Vrat a rozhodli o jeho obnově. Členská schůze oddílu konaná 7. listopadu 1949 rozhodla upravit horní hřiště pro závodní hru a dolní ponechat jako cvičné. V neděli 18. prosince 1949 došlo z hlediska golfu k významné události. Toho dne byl v Mariánských Lázních ustaven v rámci Sokola golfový krajský výbor ve složení Otakar Řezáč – předseda, Dr. Ladislav Bartůněk, Václav Soukal, Alois Červenka, Dr. Jiří Novotný, Rudolf Uxa, Adéla Novotná, Miluše Kheilová, M. Dušek a M. Lath. To byla poslední událost dramatických čtyřicátých let v českém golfu. Přes neblahé politické klima vstupoval golf s určitými nadějemi i do let padesátých. Dokončovalo se klánovické hřiště, byla zahájena obnova karlovarského golfu. Zřejmě jen někteří tušili nebezpečí pramenící z třídní nenávisti živené politickými motivy.

Autor: Prokop Sedlák

První poválečná léta českého golfu (1945 až 1947)

Válka skončila a sportovní život na našich hřištích opět ožil. Na líšnickém hřišti, válkou prakticky nedotčeném, přibyly fotbalové branky. V Klánovicích, kde bylo šest jamek po celou válku vzorně udržováno, byly zbývající jamky rychle uvedeny do dobrého stavu. Leletické hřiště Golf Klubu Třemšín, po válce snad na krátký čas ještě zprovozněné, nemohlo konkurovat klánovickému, které členové GK Třemšín během války využívali, a záhy bylo natrvalo opuštěno. S opuštěním leletického hřiště zřejmě souvisí i změna názvu Golf Klubu Třemšín na Český golfový klub. Stejný osud stihl i hřiště ve Volešovicích. Jeho tvůrce, rodina Ringhofferova, se z českého golfu zcela vytratila. O svrateckém hřišti pouze víme, že existovalo a sloužilo zřejmě jen velmi úzkému okruhu uživatelů z řad přátel malíře Chocholáče. Brněnští hráči o toto hřiště zatím neprojevovali zájem a poměrně často jezdili do Klánovic.

Nejvíce válka narušila život na západočeských hřištích. Nejsou doložitelné zprávy, že by tato hřiště byla ve válečných létech pro golf využívána a tedy i udržována. A tak po válce nebylo v Karových Varech po předválečném golfu ani vidu, ani slechu. Zcela byla přerušena kontinuita personální. Lidé, kteří před válkou karlovarský golf řídili, buď zde již nebyli, nebo se své funkce nechtěli, či spíše nemohli ujmout. To platí i o Mariánských Lázních. Ty však potkalo mimořádné štěstí. Když američtí vojáci, kteří Mariánské Lázně osvobodili, zjistili, že se zde nachází golfové hřiště, neváhali a velmi rychle toto hřiště uvedli do náležitého stavu. Měli k tomu jak techniku, tak i zajateckou pracovní sílu. A tak se již během roku 1945 v Mariánských Lázních hrál golf. Svědčí o tom jak vzpomínky amerických veteránů uveřejněné po létech v různých zahraničních golfových časopisech, tak svědectví Františka Doležala z června 1945. Americký kapitán R. Thomas udržoval dlouhá léta s GC Mariánské Lázně korespondenci a vzpomínal na dobu, kdy zde po válce hrál golf.

Po válce nastupuje nová generace

František Doležal z Újezda nad Lesy u Klánovic byl zřejmě prvním českým golfistou, který po válce hřiště v Mariánských Lázních navštívil a s povolením velícího důstojníka zde hrál. Velící generál mu vystavil časově neomezené povolení na hřišti hrát a ještě si přivést jednoho hosta. Toto povolení pak pan Doležal často využíval a to i se svým přítelem Dr. Jiřím Kubelíkem. Do poválečného období tedy vstupoval český golf soustředěný do čtyř klubů: Golf Clubu Praha, který působil v Klánovicích, Českého golfového klubu, který rovněž působil v Klánovicích, Golfového klubu Líšnice, který využíval líšnické hřiště, a Golf Clubu Brno, který byl bez hřiště a jehož hráči též zajížděli do Klánovic. Nejsou žádné zprávy, že by u svrateckého hřiště vznikl v té době nějaký klub. Využívání tohoto hřiště mělo spíše privátní charakter. Během války z golfu odešla řada osobností předválečného golfu. Vymizela jména jako Sáša Schubert, Jiří Lüftner, Jan Bečvář, Luisa Raudnitzová, Karla Linhartová a řada dalších. Během války zemřeli z představitelů Golfového svazu ČSR František Ringhoffer st. a Dr. Ferdinand Tonder, na svou funkci rezignoval Miroslav Švestka, popraven byl JUDr. Ludvík Vaněk. Stěžejními osobnostmi poválečné obnovy činnosti Golfového svazu ČSR byli Ing. Josef Charvát a Artur Štika. Je oprávněný předpoklad, že při poválečné obnově jak Klánovic, tak svazu aktivně působila i paní Zdena Havránková.

Klánovice centrem dění

Golfový život začal nabírat na obrátkách až v roce 1946. V tomto roce se hrálo první poválečné Amatérské mistrovství ČSR o Masarykův pohár. Hrálo se zřejmě v Klánovicích. Zvítězil Karel Hynek z Českého golfového klubu. Klánovice se po válce staly místem, kde se golfu začala věnovat řada význačných sportovců z jiných odvětví sportu. V prvé řadě to byli hokejisté, např. Gustav Bubník, Bóža Modrý, Václav Roziňák, bratři Zábrodští a později i František Krčma. Cestou z klánovického hřiště se v té době bohužel zabil i vynikající český profesionální tenista Karel Koželuh. Kromě českých hráčů využívali Klánovice těsně po válce i cizinci a to převážně američtí piloti služebně vázaní v Praze a americký velvyslanec Steinhardt. Na hřišti kromě správce Čechoameričana pana Truhláře působil jako profesionální trenér pan František Doležal, kterému pomáhal anglický trenér Ronald Blackett. Trenér p. Doležal, který dříve působil ve Volešovicích, nebyl tím p. Doležalem z Újezda, který jezdil na Američany obsazené hřiště do Mariánských Lázní, šlo pouze o shodu jmen. Oba páni nebyli ani příbuzní.

Tonder kapitánem nového klubu

Po válce se začala hrát celostátní soutěž družstev nazvaná Memoriál obětí nacismu. Každý klub byl reprezentován jedním družstvem. Hrálo se jak v Klánovicích, tak na Líšnici. V létech 1946 a 1947 se spolu utkávala družstva Golf Clubu Praha, Golfového klubu Líšnice a Českého golfového klubu. Později se do této soutěže zapojily kluby z Mariánských Lázní a Brna. Za Golf Club Praha v tomto období hráli Zbislav Peters, Josef Maleček, Jiří David st., František Stejskal, paní Petersová, za Český golfový klub Karel Hynek, Artur Štika, Adolf Polák, R. Gotz, J. Bukovič, Václav Havlice, Janda a paní Marta Krausová, za Golfový klub Líšnice Hanno Tonder, Ivan Vávra, Zdeněk Stompfe, Zdeněk Klan, Vladimír Kopecký, Karel Vaněk, Milan Stompfe, Zdeněk Buldra, Jiří Klan a paní Marie Vaňková. V roce 1947 nastala nová epocha mariánskolázeňského golfu. V tomto roce, konkrétně 10. dubna, byl založen nový Golfový klub Mariánské Lázně. To již hřiště bylo Američany opuštěno a provozování se ujal tento nově založený klub. Prvním prezidentem klubu byl zvolen Karel Adam, kapitánem Ivo Tonder, který po návratu z Anglie zakoupil u Mariánských Lázní malou farmu. Dalšími významnými představiteli klubu a této nové éry mariánskolázeňského golfu byli JUDr. Jiří Novotný, JUDr. Ladislav Bartůněk, MUDr. Arnošt Kopta, Dr. Josef Plesník, Rudolf Uxa, Bohumil Vokoun, Jan Kheil, Oldřich Nechanický a z dam paní Adéla Novotná, paní Ludmila Plesníková, paní Miluše Kheilová a o něco později paní Helena Kropáčová. Jednou z prvních akcí výboru nového klubu bylo pozvání trenéra Harolda Leese z Anglie, který zde v předválečném období působil.

Obnova mezinárodní scény

Druhé poválečné Mistrovství republiky se hrálo v roce 1947 v Mariánských Lázních. Celé pole účastníků bohužel neznáme, ale známe semifinalisty, kterými byli Dr. Zbislav Peters, Václav Krejčí, František Stejskal a Hanno Tonder. Mistrem ČSR se stal počtvrté Hanno Tonder a, počítáme-li i protektorátní mistrovství, získal tak svůj šestý mistrovský titul. Přiblížil se rok 1948 a i do golfu se promítl růst sociálního napětí ve společnosti. Nejsilněji to bylo znát v Klánovicích, kde se střetával tradicionalismus GCP s novou průbojností některých členů ČGK. Tyto vlivy zřejmě nezasáhly nově se tvořící golfové prostředí v Mariánských Lázních a rovněž neměly vliv na vnitřní klubový život sociálně kompaktní Líšnice. V tomto období byl golf ještě stále zastřešován vrcholným orgánem, který navázal na tradice předválečného Golfového svazu ČSR. Je nanejvýš pravděpodobné, že nejvýraznější postavou tohoto orgánu v dané době byl aktivní Artur Štika. Je rovněž pravděpodobné, že v prvních poválečných letech se svaz snažil obnovit svoji pozici i na mezinárodní scéně, což se mu zřejmě podařilo. Další politický vývoj však tyto snahy na řadu let znehodnotil.

Autor: Prokop Sedlák

První protektorátní sezona a první válečný rok českého golfu
(1939 a 1940)

Patnáctým březnem 1939 přestalo existovat krátké období tzv. druhé republiky a z vůle okupantů vznikl státní útvar nazvaný Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se oddělilo a vytvořilo tzv. Slovenský štát. Golfistům v protektorátu zůstala tři hřiště: Klánovice, Líšnice a Leletice. Klánovice byly nové, stále se dostavující a zlepšující, Líšnice a Leletice byly přírodní louky, pro golf jen drobně přizpůsobené. Na všech těchto hřištích však v roce 1939 panoval ještě čilý ruch.

Rok 1939 začal v českém golfu již tradičně valnou hromadou Golf Clubu Praha, která se konala 17. února v hotelu Palace. Byla v pořadí již patnáctá. Za churavějícího předsedu Fr. Ringhoffera předsedala valné hromadě paní Zdena Havránková. Hlavní zprávu přednesl čestný tajemník Miroslav Švestka. Týkala se hlavně výstavby Klánovic.

Jarní sezona v Líšnici začala klubovou soutěží v přihrávce, která se uskutečnila 7. května. Zvítězil Hanno Tonder před svým bratrem Ivem a Vladimírem Kopeckým. V dámské soutěži zvítězila Marie Vaňková před Evou Chvojkovou a Helenou Hilbertovou. Za 14 dní se konala v Líšnici klubová soutěž v drivech. Nejdelší drive zahrál H.Tonder (210,3 m). V ženách zvítězila Áva Klanová před Jarmilou Sedlákovou a Helenou Hilbertovou.

Golfová sezona 1939 v Klánovicích byla zahájena 28. května hendikepovou soutěží Piešťanský pohár. Tato soutěž se hrála pravidelně každoročně od roku 1931 a to v pánské i dámské kategorii. V pánské kategorii zvítězil Hanno Tonder z GKL před Sášou Schubertem z GCP. H. Tonder hrál s hcp –4, S. Schubert s hcp. –6. V dámské kategorii zvítězila Anna Strobachová z GKL před Karlou Linhartovou z GCP. Další den 29. května se konalo v Klánovicích utkání GC Praha proti GC Brno. Podle sestav obou družstev lze tento zápas spíše chápat jako utkání Praha – Brno. Za GCP startovali tři hráči z GCP a čtyři z GKL. Všichni Brňané byli z GC Brno. Pražané zvítězili podle očekávání 8:0.

Tonderová vyhořela

Jarní sezona v Leleticích začala III. ročníkem Jarních závodů, tentokrát však za malé účasti. Soutěž v přihrávce vyhrál B. Rábl před A. Štikou a A. Chaberou. Soutěž v drivingu, Štikův pohár, vyhrál A. Chabera. Mimo soutěž předvedl své drivy dárce ceny A. Štika a dosáhl délek 181, 184 a 186 m. Jarní závody pokračovaly hrou jednou holí a Vlajkovou soutěží.

V neděli 11. června 1939 se hrála v Klánovicích mistrovství GCP na rány. Muži hráli o tradiční Švestkův pohár a ženy o neméně tradiční Ringhofferův pohár. V soutěži o Švestkův pohár zvítězil s velkým náskokem patnácti ran Hanno Tonder před Sášou Schubertem a Janem Bečvářem. Soutěž o Ringhofferův pohár se stala sportovní tragédií pro Slávu Tonderovou z GKL, která na předposlední jamce ještě vedla startovní pole o 9 ran. Na poslední jamce však zahrála neuvěřitelných 16 ran a vítězství přenechala soupeřkám. O první místo se dělily E. Serenyiová (GCP) a Anna Strobachová (GKL).

Reprezentace stále žije

Zajímavostí roku 1939 bylo jmenování širšího výběru hráčů pro sestavení svazového reprezentačního družstva. Zřejmě ještě v průběhu roku 1939 se představitelé svazu udržovali v naději, že družstvo bude mít příležitost reprezentovat český golf. Do širšího výběru byli vybráni tito hráči: J. Bečvář (GCP), J. Bouček (GCB), A. Dvořák (GCB), J. Hilbert (GKL), K. Hynek (GKT), V. Kopecký (GKL), O. Mach (GCB), A. Polák (GKT), S. Schubert (GCP), A. Štika (GKT), Ing. Tachovský (GCB), H. Tonder (GKL) a I. Tonder (GKL). Na základě následných výkonnostních testů bylo určeno čtyřčlenné národní družstvo ve složení Hanno Tonder, Karel Hynek, Jan Bečvář a Sáša Schubert.

12. srpna 1939 se konala valná hromada Golfového svazu. Valné hromadě předsedal Dr. Ferdinand Tonder. Především bylo usneseno změnit jméno svazu na Českomoravský golfový svaz. Bylo konstatováno, že svaz zůstává i nadále členem EGA.

Do výboru byli zvoleni:
předseda: František Ringhoffer
jednatel: Dr. Ferdinand Tonder
pokladník: arch. Antonín Dvořák
za GC Brno: Ing. Tachovský
za GC Líšnice: Dr. Ludvík Vaněk
za GC Praha: Miroslav Švestka
za GK Třemšín: Artur Štika
za RGC Volešovice: Felix Ringhoffer

Do technického výboru byli jmenování: Fr. Ringhoffer (předseda), Dr. L. Vaněk (GKL), Dr. F. Tonder (GCP), doc. J. Bouček (GCB), Fel. Ringhoffer (RGCV) a A. Štika (GKT).

Ve dnech 25. až 27. srpna 1939 se hrála v Klánovicích obě Mezinárodní amatérská mistrovství. Jediným zahraničním účastníkem v soutěži mužů byl Carl Arntzen z Německa. Mistrovství se hrálo bez kvalifikace a bylo rozepsáno na 32 hráčů. Do prvního kola však nastoupilo jen 29 hráčů, 3 místa zůstala volná.

Tonderův třetí triumf

Prvním a druhým kolem prošli všichni favorité. Ve třetím kole se utkali Hanno Tonder s Jiřím Lüftnerem, Karel Hynek se Sášou Schubertem, Jan Bečvář s Arturem Štikou a Němec Arntzen s Ivo Tonderem. Hanno Tonder zvítězil nad Jiřím Lüftnerem 5/4, Karel Hynek nad Sášou Schubertem 3/2, Jan Bečvář hladce nad Arturem Štikou 8/7 a Carl Arntzen nad Ivo Tonderem rovněž hladce 7/5. V semifinále se střetl H. Tonder s J. Bečvářem a zvítězil 3/2. V druhém semifinále porazil K. Hynek Němce Arntzena také 3/2. Finále mistrovství 1939 bylo prvním velkým vzájemným soubojem H. Tondera a K. Hynka. Tyto souboje byly v dalších létech magnetem každé soutěže. Tentokrát zvítězil Hanno Tonder bez velké námahy 9/8 a stal se již potřetí držitelem Masarykova poháru pro mezinárodního amatérského mistra ČSR. Jméno H. Tondera bylo s letopočtem 1939 potřetí vryto k ostatním jménům mistrů ČSR do podstavce poháru. Další jméno sem přibylo až v roce 1946.

Mistrovství 1939 bylo poslední soutěží, ve které se spolu střetli všichni hráči předválečné výkonnostní špičky (až na již nežijícího Fr. Ringhoffera ml.). Po této soutěži mizí jakákoli stopa po Jiřím Lüftnerovi. Je pravděpodobné, že tento nadějný mladý hráč odešel koncem roku 1939 do zahraničí, ale jisté to není. Do zahraničí koncem roku 1939 odešel Ivo Tonder. Za války bojoval jako stíhač ve Velké Británii, byl sestřelen a prožil mimořádně dramatické události. Konce války se však dožil.

V mistrovství žen zvítězila poprvé Karla Linhartová z GCP. Na cestě za titulem porazila v prvním kole H. Hilbertovou z GKL, ve druhém O. Machovou z GCB a ve finále M. Vaňkovou z GKL.

Jde to tuhého

V roce 1939 se na české golfové scéně objevuje nové hřiště. Na základě projektu J. Charváta vzniklo golfové hřiště na Svratce a to z iniciativy malíře Chocholáče. Díky přírodnímu charakteru nebylo zřejmě jeho zbudování příliš nákladné. Z prvních let jeho existence však o něm nemáme bohužel téměř žádné informace.

Z roku 1939 máme poslední zprávy o klubech, které zůstaly v odtržených Sudetech. Oba, jak mariánskolázeňský, tak karlovarský klub se začlenily do Deutsche Golf Verbandu. Výroční schůze DGV se za karlovarský klub zúčastnil J. Löw a za mariánskolázeňský klub H. Grimme a Th. Hammerschmidt. Na svoji funkci sekretáře mariánskolázeňského klubu rezignoval J. Wagner, který byl znám svou podporou československého golfu.

Události podzimu 1939 nenechaly nikoho na pochybách o tom, že jde do tuhého. Represivní reakce okupantů na vystoupení českého studentstva 28. října jasně naznačila, čeho se ještě český národ dočká. Z českého golfu se vytrácela jména těch, kteří odešli do zahraničí.

Sezona 1940 byla v Klánovicích zahájena soutěží o Pohár Dr. N. Ogawy. Dr. Ogawa, člen GCP, byl bývalým chargé ďaffaires japonského vyslanectví v Praze, který z Československa odjel koncem roku 1937. Soutěž se hrála jako vlajková na 18 jamek s vyrovnáním. Mezi muži zvítězil známý hokejista předválečné éry Dr. Zbislav Peters, na druhém místě skončil Hanno Tonder, který svoji vlajku umístil na 18. greenu a obhájil tak svůj scratch handicap. Z žen byla nejlepší K. Linhartová.

Velké ztráty českého golfu

Dne 11. května 1940 se v klubovně klánovického hřiště konala řádná valná hromada Českomoravského golfového svazu, které předsedal jednatel svazu Dr. Ferdinand Tonder. Zprávu o činnosti svazu za rok 1939 přednesl tajemník svazu Ing. J. Charvát. Na základě vyjádření zástupců klubů bylo rozhodnuto konat v roce 1940 národní mistrovství.

Ve dnech 12. a 13. května 1940 se konala na hřišti v Klánovicích soutěž klubových družstev –II. ročník Ringhofferova memoriálu. Zúčastnila se ho družstva čtyř klubů, Golf Clubu Praha, Golfového klubu Líšnice, Golf Clubu Brno a Golf Klubu Třemšín. V soutěži zvítězilo družstvo GCP před GKL, GKT a GCB.

Národní mistrovství se v roce 1940 hrálo koncem září. Přihlášeno bylo 16 hráčů. Mezi přihlášenými byl též Sáša Schubert, který se však na start nedostavil. Zde nám končí stopa tohoto významného předválečného golfisty, který získal řadu cenných trofejí včetně trofeje národního mistra republiky z roku 1931.

Do semifinále mistrovství se probojovali H. Tonder, Zb. Peters, J. Bečvář a K. Hynek. K semifinálovému utkání proti Zb. Petersovi však H. Tonder nenastoupil. Tato u Hanno Tondera neobvyklá absence s největší pravděpodobností souvisí s nemocí a náhlým umrtím jeho otce Dr. Ferdinanda Tondera, dlouholetého jednatele Golfového svazu a bývalého prezidenta GKL. Dr. Tonder zemřel 2. října 1940. Semifinále mezi J. Bečvářem a K. Hynkem skončilo Hynkovým vítězstvím 6/5, finále mezi Hynkem a Petersem opět Hynkovým vítězstvím 5/4 a ziskem prvního mistrovského titulu.

Úmrtí F. Tondera nebylo jediné, které postihlo v roce 1940 český golf. Koncem tohoto roku zemřel dlouholetý předseda Golfového svazu ČSR a druhý prezident Golf Clubu Praha baron František Ringhoffer. V něm ztratil golf významného propagátora, který má nesmazatelnou zásluhu o jeho rozvoj v českých zemích. 

 

Autor: Prokop Sedlák