Golfista bez holí

Láska ke golfu se získává nejen jeho hrou. Někdo se s ní snad i narodí. Tomáš Hradecký ji zřejmě sál již s mateřským mlékem. Jeho maminka Vladimíra Dadula Hradecká-Nováková byla totiž velmi dobrá golfistka, finalistka mistrovství republiky v roce 1950 a vítězka řady turnajů. A Tomáš byl na golfu stále sní.

 My dříve narození si ho pamatujeme z prázdninových pobytů v Mariánských Lázních. Usměvavého kluka, který ochotně vozil golfové hole, aniž by sám hrál. Osud mu nedopřál, aby mohl zvládnout pohybovou techniku této hry, ostatní její stránky však zná lépe než mnohý z aktivních hráčů. Měl pro to vynikající školu, jak při svých četných pobytech na golfových hřištích, kde doprovázel svoji maminku, tak jako caddie při řadě významných mezinárodních turnajů. Klientelu pro tuto práci mu vybíral sám Hanuš Goldscheider, který věděl, že ho může tímto náročným úkolem pověřit. A byli to klienti ne ledajací. Většinou vozil švédským golfistům, kteří po návštěvě Sven Tumby Johanssona v roce 1965 k nám pravidelně každoročně přijížděli na mezinárodní turnaje i mistrovství republiky. Tomáše si záhy oblíbili pro jeho milou povahu a kvalitní práci, kterou jako caddie odváděl.

Děkujeme

     Tomáš Hradecký žije v Klánovicích nedaleko od Klánovické klubovny a tedy i od pozemku bývalého Klánovického hřiště. Je vytrvalým zastáncem obnovy tohoto hřiště, kde jeho maminka s golfem začala a získala i první úspěchy. Je také jedním z pamětníků, který většinu významných postav českého golfu osobně znal. Na golfu prožil jak celé dětství, tak i dosavadní věk dospělý. Je členem Golf Clubu Praha. Při sbírání podkladů o historii českého golfu je významným a neúnavným spolupracovníkem. O co méně se dostává v poslední době na hřiště ve svých oblíbených Mariánských Lázních, o to více sleduje televizní přenosy z golfu a využívá internet. S počítačem to umí velmi dobře a svým přátelům dělá radost zasíláním pěkných golfových obrázků. Má řadu známých z dob, kdy golf byl diskriminován. I díky jemu dostávají bílá místa z této doby svoji podobu. Sluší se proto Tomáši Hradeckému poděkovat za významnou pomoc při odhalovaní české golfové historie.

                                                                 Autor: Prokop Sedlák

 Tomáš Hradecký   

Můj život

Narodil jsem se v Českém Brodě 25. 5. 1955. Od narození jsem postižený dětskou mozkovou obrnou. Od svého mládí žiji v Klánovicích v rodinné vile po svých prarodičích, kterou postavili jako lepší letní chatu. Za komunistů nám ji chtěli zabavit a chtěli sem nastěhovat pani se kterou vyměnili vlastní byt v Praze na Vinohradech za vlastní vilu v Klánovicích, protože tehdy se nesmělo mít dva byty a tak jí nabídli pražský byt na Korunní 11 v činžovním baráku, který postavil otec mého dědy. Po roce 1989 byl rodině neboli pozůstalým vrácen.

Vychodil jsem základní devítiletou školu v Klánovicích. Mou celoživotní láskou je golf. Matka byla vynikající hráčkou. V roce 1948 zvítězila v dámském mistrovství svého Golf Clubu Praha. V roce 1950 jen těsně prohrála ve finále republikového mistrovství na 36 jamce. V roce 1966 vyhrála Salignac cup v Karlových Varech a hrávala i menší turnaje kde také byla uspěná. Do roku 1950 hrála  na klánovickém hřišti jako slečna  a velmi  těžce to nesla, když muselo být zavřeno a fakticky zničeno a začala jezdit do Mariánských Lázní. Jezdil jsem  jako miminko od osmi neděl  a posléze na prázdniny do Mariánských Lázní na golf kde jsem byl dva měsíce s mojí babičkou Karolínou Novákovou a dělal jsem caddieho matce a i příležitostně dělal caddieho různým lidem které mě přiděloval Hanuš Goldscheider, a nakonec jsem se stal jeho osobním a i doživotním caddiem. Oba již nežijí a já často si na ně vzpomínám když navštěvuji mnohá hřiště které se zbudovali po sametové revoluci a setkávám se tam s kamarádi Vladimíry Hradecké - Novákové a Hanuše Goldcheidera.

Rád jsem poskytl panu Prokopu Sedlákovi množství fotografií, dokumentů a mých zážitků pro jeho knihu o historii Českého a Slovenského golfu. Po roce 1989 jsem se snažil s matkou a s prezidentem Golf Clubu Praha panem Pavlem Reslem, kterého zvolila členská schůze Gof Clubu Praha obnovit Klánovické golfové hřiště které patřilo Golf Clubu Praha a zase se přiblížit golfu v Klánovicích kde bydlím a i bydlela moje matka od svého mládí ani ne kilometr od zarostlého čtyřicetiletém lesním porostem na zdejším golfovém hřišti ale marně. Do konce svého života jezdila se mnou na golf a na posledy byla na golfu  na začátku května 1996. A po matčiny smrti v červnu 3. 6. 1996 jsem na golf jezdil na jeden den autobusem a večer s někým domu k tramvaji a potom domů z Černého Mostu do Klánovic autobusem a takhle jezdím dodnes. 

Před rokem jsem si koupil digitální fotoaparát a od té doby ho nosím každý den a  využívám ho k  fotografování zajímavých zátiší a i na různých akcích. Dokonce jsem měl v Klánovicích, KC Beseda Centrum malou výstavu svých fotografií v rámci mého svátku. Zahajoval ji pan Prokop Sedlák, kterého jsem pozval aby mě tu výstavu zahájil, a jeho řeč se soustředila pochopitelně na mou osobu rodinu  a golf který mám rád a na kterým se s ním setkávám již přes čtyřicet let.

                                                                                                      Tomáš Hradecký  1. 5. 2004

Můj golfový život

Když v Klánovicích zrušili golf, jezdila moje babička Karolína Nováková každého prvního července s mojí matkou na golf do Mariánských Lázní, kde bydlely v hotelu Golf.  Jednou jim pokojská poradila, aby neutrácely tolik za hotel a přestěhovaly se do soukromí. Bývaly totiž v Mariánských Lázních celé dva měsíce. Pokojská jim našla vhodný podnájem. Při jednom pobytu v Mariánských Lázních měla moje matka svatbu, ale již nevím ve kterém roce.

Já jsem se narodil Vladimíře Novákové - Hradecké, zvané Dadula, v Českém Brodě dne 25. 5. 1955. Za osm neděl jsem se již dostal do Mariánských Lázní na golf, kde jsem venku spal v kočárku za každého počasí. Tehdy většinou pršelo a tak se na mě dívali oknem, zda jsem v pořádku, zatím co jsem v kočárku spal před domem pod střechou.

Když jsem byl větší, dělal jsem matce caddieho, což je nosič golfových holí. Důležitým úkolem caddieho je i sledování letu míčku, aby bylo možné ho potom najít. Tak např. spoluhráčka mojí matky zahrála míč do lesa, kde se odrazil od stromu a letěl na druhou stranu fairwaye, což je nízkostřihaný pás trávy, po kterém se golf hraje. Kdyby nebylo mě, tak by ten míč nikdy nenašly, protože šly do lesa, kam zaletěl, ale já šel na opačnou stranu, protože jsem viděl jeho odraz. Takových zážitků jsem měl za ty dva prázdninové měsíce hodně.  

V umění dělat caddieho jsem se tak vypracoval, že jsem již přestal chodit s matkou a začal dělat caddieho Hanuši Golscheiderovi,  významné osobnosti českého golfu a pozdějšímu prezidentovi České golfové federace.  S matkou jsme se viděli ráno a pak zase až večer, jinak jsem většinu času trávil s panem Goldscheiderem. Seděl jsem s ním a s jeho známými u oběda nebo u kávy a tak jsem poznal řadu lidí od sportu a on mě vždy představoval jako svého osobního caddieho.

Při mezinárodních soutěžích, které organizoval mě pan Goldscheider „půjčoval“ významným zahraničním hráčům a tak jsem poznal např. Tumbu Johansona a řadu dalších. Vždycky se na mě mohli spolehnout. Často jsem býval po hře jejich hostem při obědech nebo večeřích. Takto jsem dělal caddieho téměř 20 let. Přitom jsem se přiučil angličtině, trochu švédštině a španělštině. Léta se znám s Lady Abrahamsová, která mě zařadila mezi své přátele. Ta ještě před válkou hrála na nově otevřeném klánovickém hřišti. Z lidí bývalého klánovického klubu jsem poznal Dr.Zbislava Peterse a jeho ženu Věru, kteří bydleli ve vile, kde později bylo zřízeno zdravotní středisko. Také i projektanta klánovického hřiště Ing. Josefa Charváta, který bydlel na křižovatce ulic Smiřický a Medinské.

Po roce 1996 jsem se již jen málokdy dostal na golf. V tom roce mi zemřela matka, se kterou jsem naopak jezdil na golf skoro každý týden. Našel jsem si však jiného koníčka a tím je fotografování. Začalo to tím, že jsem si nechal postavit nový plot a chtěl jsem si ho zdokumentovat. A tak jsem si ten plot začal fotit. Známí mě řekli, jestli nechci digitální fotoaparát. Já jsem sice zprvu váhal, ale nakonec jsem si digitální fotoaparát koupil a s ním nový plot nafotil.

Jednou mě pan Prokop Sedlák pozval na turnaj, který se konal při příležitosti 75 let od založení klubu na hřišti v Líšnici. Tam jsem již dělal rozsáhlou fotodokumentaci. A pak jsem začal jezdit na různé turnaje, většinou na poslední finálový den. Jezdil jsem ráno autobusem či vlakem, celý den fotil hráče při různých situacích a večer mě většinou někdo zavezl do Prahy na metro. Z Černého Mostu jsem pak jezdil do Klánovic autobusem. A to dělám stále, jezdím na různé golfové akce a fotografuji. Řadu mých snímků již uveřejnili v golfových časopisech. S panem Prokopem Sedlákem jsem spolupracoval na knize o historii českého golfu, ve které je řada fotografií z matčina archivu. Rád fotografuji své okolí a klánovické akce. Fotografie z těchto akcí se objevují  v Klánovickém zpravodaji. Řadu z nich uveřejňuji na těchto webových stránkách.                                                                                               

Autor: Tomáš Hradecky

   Karolína Nováková ( matka mé matky ) nikdy nehrála golf ale dceru Vladimíru Novákovou - Hradeckou ( Dadulu ) a dva vnuky Tomáše Hradeckého a Víta Hradeckého podporovala aby hráli a  drželi se golfu

  Rena Goldscheiderová,Tomášek a Klára  Zacháriašová  

Život je velké jeviště  a člověk musí hrát, i když mu srdce krvácí tak tvář se musí smát   neznámý  autor  

Dnešní můj život golfový a společenský

Poslední době mě vozí nebo odváži na moje aktivity Jiří Smetana ( caddie ). I jezdíme na výlety do Mariánských lázní, Karlových Varů. Do Mariánských lázních jezdíme přes Plzeň kde se stavíme na Židovském hřbitově u hrobu mého kamaráda Hanuše Goldscheidera a někdy se ještě stavíme na druhé straně ulice na hřbitově u hrobu brachy Jiřího Smetany a potom jedeme do Mariánských Lázní. Jiří Smetana mě vozí, kam potřebuji. Na golfové turnaje odveze a odjede a jede se kouknout jinam a vrátí se pro mě a chvilku tam posedí než nafotím vyhlášení a rozloučím se s kamarády. Nebo s rozjedeme jen na výlet bez golfu