Harry Vardon – ten, který nás naučil držet hůl

19.1.2011 04:50

Obrázky Harryho Vardona, které máme dnes k dispozici, jsou z černobílých fotografií nebo z útržků starých filmů. Více než sedm desetiletí po své smrti je spíše mýtem, než člověkem. Ovšem Vardon byl jednou z nejpozoruhodnějších osobností v historii golfu.

 Harry Vardon v roce 1927. (Foto: Isifa/Getty Images)

Koncem 19. a začátkem 20. století golfovému světu dominoval a byl předchůdcem skvělých hráčů, kteří jej následovali, jako třeba Jonese, Hogana, Nicklause nebo Woodse. V éře, kdy golfoví profesionálové nejen hráli, ale také vyráběli hole, budovali hřiště a fungovali jako trenéři, byl jedním z prvních, které svět uznával především jako hráče.

Vardon se narodil 9. května 1870 v Grouville na ostrově Jersey ležícím v kanálu La Manche, jen kousek od pobřeží francouzské Normandie. Pocházel z osmi dětí a poprvé se s golfem setkal v roce 1878, kdy se v jeho rodišti otevřel Royal Jersey Golf Club. Podle některých záznamů si Vardon se svými sourozenci nedaleko domova postavil své vlastní hřiště. Není však úplně jisté, kdo a jak jej v začátcích golf učil, ale oficiálně učitele neměl. Golf musel jít stranou, když Vardon ve 12 letech vyšel školu a stal se zahradnickým učněm. Po učňovských létech se však k němu vrátil zpět a začal si jím vydělávat na živobytí. Šel tedy ve šlépějích svého bratra Toma, který z Jersey odešel do Anglie a stal se profesionálním golfistou.

V roce 1890 i sám Vardon odešel do Anglie, kde se stal greenkeeperem a golfovým profesionálem v klubu Studley Royal Golf Club, na devítijamkovém hřišti na soukromém pozemku v hrabství Yorkshire. Před koncem roku 1891 se přesunul do Bury Golf Clubu v Lancashire. V té době také zdokonalil držení hole dodnes nesoucí jeho jméno, při kterém pravoruký golfista vloží malík pravé ruky mezi ukazovák a prostředník levé ruky. Vardonovo držení používá drtivá většina současných golfových profesionálů.

 Harry Vardon hraje exhibiční zápas proti Johnu H. Taylorovi v Mundesley Golf Clubu, Norfolk, v srpnu 1924. (Foto: Isifa/Getty Images)

K tomuto držení se Vardon naučil i vzpřímený švih, který mu umožňoval zahrát míček mnohem dál a výš, než jeho současníci. Míček déle letěl vzduchem a lepší byla i jeho kontrola při úderu. Jeho švih se stal vzorem pro jeho nástupce. Vardon měl také dobré fyzické předpoklady, neboť měl na svou postavu (175 centimetrů a 70 kilogramů) opravdu velké ruce. Ale jeho klíčem k úspěchu byla schopnost zopakovat precizní švih i pod tlakem v turnajovém klání. Když se začal účastnit turnajů v Anglii, jeho talent se naplno projevil.

V roce 1893 se Vardon poprvé objevil na Open Championship v Prestwick Clubu ve Skotsku, tedy v původní domovině turnaje. O tři roky později se jako golfový profesionál přesunul do Ganton Golf Clubu v hrabství East Yorkshire. V témže roce poprvé triumfoval na Open Championship, když v Muirfieldu ve Skotsku v play-off hraném na 36 jamek porazil J.H. Taylora. Tito dva se stali rivaly na následující dvě desetiletí. Spolu s Jamesem Braidem dominovali na Open Championship od konce 19. století do vypuknutí 1. světové války a rozdělili si mezi sebe 16 titulů. Této trojici začali lidé říkat Velký triumvirát, ale přece jen z nich Vardon vyčníval, především po svých dvou triumfech v řadě na Open Championship v letech 1898 v Prestwicku a 1899 v Royal St. George’s.

Když zrovna Vardon nehrál na turnajích, cestoval po Spojeném království a přijímal výzvy k lukrativním soubojům. Jeho nejslavnější počin přišel v roce 1899, kdy porazil Willieho Parka, Jr., dvojnásobného šampióna z Open, v utkání hraném na 72 jamek, do kterého oba hráči vložili po sto librách ze své kapsy.
 Harry Vardon (vlevo) se svými současníky (zleva) Tedem Rayem, Jamesem Braidem a Johnem H. Taylorem. (Foto: Isifa/Getty Images)

V roce 1900 cestoval Vardon do Spojených států amerických na popud podnikatele se sportovním zbožím Alberta G. Spaldinga, který v té době uváděl na trh nový gumový míček nesoucí Vardonovo jméno. Většinu toho roku strávil na exhibičních turnajích ve Spojených státech a Kanadě. V roce 1900 také triumfoval na U.S. Open v chicagském golfovém klubu, když o dvě rány porazil svého dlouholetého rivala Taylora. Po návratu domů skončil druhý právě za Taylorem na Open Championship v St. Andrews a zbytek roku strávil opět v Americe.

V té době již byl Vardon v Británii váženou osobou. Na golfových hřištích se tradičně objevoval v na míru ušitém saku s vázankou a v kalhotách pod kolena zvaných pumpky, nebo také golfky. Znám byl svou vyrovnanou náladou na hřišti. Tato vlastnost mu nejednou umožnila překonat vlastní chyby a využít nezdary soupeřů. V roce 1902 Vardon přijal práci v South Herts Golf Clubu v Hertfordshire. Zde zůstal po zbytek své kariéry, ačkoliv stále byl především profesionálním hráčem. Avšak po svém čtvrtém vítězství na Open Championship v Prestwicku v roce 1903 Vardon ve 33 letech dostal tuberkulózu a strávil osm měsíců v ozdravném zařízení.

Poté už nikdy nebyl takovým hráčem, jako dřív; vidět to bylo hlavně na jeho patování. Přesto dokázal v roce 1911 v Royal St. George’s vyhrát svůj pátý Open Championship, o rok později skončil druhý a rekordní šesté a poslední vítězství na tomto turnaji si připsal v roce 1914 v Prestwicku ve věku 44 let.
 Robert Karlsson ze Švédska s trofejí Harryho Vardona pro vítěze evropského žebříčku Order of Merit v roce 2008. (Foto: Isifa/Getty Images)

Vardon byl také ústřední postavou jedné z nejvýznamnějších událostí historie amerického golfu. V roce 1913 se zúčastnil U.S. Open v The Country Clubu v Brookline ve státě Massachusetts a o první místo se dělil se svým krajanem z Jersey Tedem Rayem a s americkým amatérem Francisem Ouimetem. Ouimetovo vítězství v následném 18jamkovém play-off bylo obrovským zklamáním a způsobilo ohromný nárůst popularity golfu v Americe. Ještě v roce 1920 byl Vardon schopen konkurovat ostatním hráčům a na U.S. Open ve věku 50 let skončil na dělené druhé pozici.

Velký vliv měl Vardon i mimo golfové hřiště. Během rekonvalescence z tuberkulózy napsal a vydal svou první knihu,The Complete Golfer (Kompletní golfista). V následujících letech sepsal další knihy a na začátku 20. století se podílel na založení PGA v Británii. V roce 1927 také pomáhal s výběrem prvního britského rydercupového týmu a navrhl několik golfových hřišť.

Vardon zemřel 20. března 1937 v 66 letech. Když se v roce 1974 zakládala světová golfová síň slávy, byl Vardon jedním ze 13 původních uvedených členů. Harry Vardon nastavil takový standard, jakého dokázalo v dlouhé historii golfu dosáhnout jen velmi málo osobností.

Autor Rick Woelfel