Výlet do Rejšic

Vila Hradeckých v Rejšicích ( přibuzní ze strany mého otce ) 

Výlet do Rejšíc způsobilo to, že jsme byli s mým caddiem Jiřím Smetanou na hrobu mé tety a strýce Turkových v Mladé Boleslavi, kde jsem se podivil po 16 letech, kdy zemřela teta Květa Hradecká – Turková na tom že je na desce napsáno u mé tety rodem z Mladé Boleslavi. Tak jsem to napsal mé sestřenici a ta mě napsala historii tety a strýce. Oba dva pocházeli z Mladé Boleslavi. Seznámili se ale v Praze, kde se teprve narodil můj otec, syn dědy a babičky Hradeckých. 56 let jsem nic nevěděl ani mě nezajímala historie mého otce. Až teď, kdy jsem zjistil, že na hrobní desce je jméno mé tety a u ní ʺrodem z Mladé Boleslaviʺ. Ani nemám fotku tety Květy, protože jsem začal fotit až v roce 2003 a od té doby pořád fotoaparát nosím denně na krku. Tak trochu dělám a sháním pro mého kamaráda historii golfu, která ještě není úplná i, když v roce 2004 vyšla knížka Historie golfu, tak ta historie není celá.   

O velikonocích jsme se domluvili s Jiřím Smetanou, že v pátek pojedeme do Písku se kouknout, kam uloží do hrobu Jiřího Honzíka jeho strýce s jeho kamarády. V utery  jsem našel rodnou ves mého dědy Hradeckého. Tak jsem napsal SMS Jiřímu Smetanovi že bychom tam mohli jet. Asi za hodinu mě zvoní mobil a to Jiří Smetana, který mě řekl, že mu volala dcera, že děti jsou nemocné a aby je přišel hlídat. Tak do Písku jedeme až v pondělí a v sobotu jedeme do Rejšic se kouknout na rodiště mého dědy Hradeckého. Mezitím jsem napsal na Obecný úřad Smilovice, které jsou spojené s Rejšicemi. Během dopoledne mě odepsali a napsali mobilní číslo na Hradeckého. Tak jsem neváhal a hned jsem mu zavolal a domluvili jsme se, že se tam v sobotu jedeme kouknout na rodnou vesnici mého dědy Hradeckého a statek kde prožil mládí a pocházel z něho. S mým jmenovcem jsme se domluvili i o tom že mu řeknu mojí větev. Kterou, neví. Strom rodu dělá jeho syn. V týdnu jsem si našel trasu a zjistil jsem, že do Rešic se odbočuje kousek za Benátkami nad Jizerou na Luštěnice. 

V pátek jsme se domluvili s caddiem v kolik se má ke mně dostavit. Domluvili jsme se mezi devátou až půl desátou.

Ráno jsem zkopíroval vše, co mám a beru to sebou, aby si to mohl syn Hradeckého stáhnout a pokračovat s rodových stromů.  Po deváté hodiny jsme vyjeli podle navigace. Do Rejšic nás zavedla navigace přesně před vilu v Rajšicích. Já jsem vystoupil a šel jsem k té vile. Caddie ještě něco v autě studoval. Zazvonil jsem  a ven vyšla paní. Tak jsem se představil a říkal jsem jestli je doma pan Hradecký. Paní mě odpověděla že není. Tak jsem ji dal ten papír kde jsem popsal kdo jsem a rozloučili jsme se. Jeli jsme se ještě kouknout i na muzeum Bedřicha Smetany do Jabkenic. Tam jsme si to prohlédli a já vyfotil.  Z Jabkenic jsme na navigaci zadali Golf Resort Benátky nad Jizerou a jeli jsme se tam najíst. Na golfu jsme se najedli. Po zaplacení jsme nasedli a jeli jsme do Klánovic. Doma jsme se koukli na tenis. Po tenise jsme se ještě jeli podívat na golf do Mstětic, kde jsem si dal koprovku. Tak jsme zakončili náš celodenní výlet    

Tak jsem obklopení statkáři jak z rodů Nováků i Hradeckých 

PS: Zřejmě můj děda měl brachu, nebo Bratrance ze kterého vyšel Hradecký z Rejšic. Dal jsem mu můj e-mail aby mě poslal ten strom abych věděl potomky z otcovi strany. Rod Nováků mám zmapovaný    Foto    Foto Tomašek s matkou a otcem a babicka Hradecká

Svědectví Mílady Turkové, Kutilové, Novákové 

V Rejšicích žila dědečkova sestra – rozená Marie Hradecká. Ta byla provdaná Kočová a měla dceru a syna, Marii a Jiřího. Ale manžel jí zemřel, když byly obě ještě malí a tak se znovu provdala a jmenovala se Jonášová. Já pamatuju ještě tetu Máňu, jak jsme jí říkali,  i když to vlastně byla sestřenice mé mamky a Tvého otce, i strejdu Jonáše, a také obě její děti, tetu Marušku i strejdu
Jiřího Kočího. Maruška byla provdaná Bartoňová ,  žila v Praze a zemřela někdy koncem 70tých let. Naposledy jsem ji viděla v roce 1977, když mi pekla koláče na první svatbu. Za takové 2-3 roky poté zemřela. Měla jsem ji moc ráda, ale vídali jsme se opravdu zřídka, nejvíc dokud žila babička a každé léto jsme na týden jezdívali do Rejšic a ona tam taky bývala. Měla dceru Marušku (Bartoňovou), která je asi o 5 let mladší než já, se kterou jsme si hrávaly jako děti, také v Rejšicích. Ta se pak taky vdala, ale už jsem zapomněla, jak se teď jmenuje,  viděla jsem ji naposledy asi tak patnáctiletou. Provdala se za někoho tam v okolí (tuším, že z Nepřevázky) a  má část toho rodinného statku, kde snad provozovala obchod, ale nebydlí tam. Jiří Kočí je už taky dávno po smrti, zemřel dost mladý. Ten si přestavěl původní výměnek na statku na patrový dům, měl ženu Jarmilu a s ní dvě děti, Jiřího (říkali jsme mu Jiříček) a Kamila. Jiříček Kočí žije v Rejšicích, je ženatý a má snad 3 děti, ale to nevím určitě. Naposledy jsem Jarmilu Kočovou a jejího syna Jiříčka viděla tak před dvaceti lety, když jsme ještě s mamkou zajeli do Rejšic, od té doby jsem nikoho z Rejšických neviděla. Kamil Kočí žije snad někde v Praze, ale toho jsem naposledy viděla jako malinkého, byl o hodně mladší a když zemřela teta Máňa Jonášová, už jsme tam nejezdili, to mu bylo tak 5

Už jsem ti psala, že tvůj i můj dědeček František Hradecký (pocházel z Rejšic) byl středoškolský učitel a jako mladý několik let pracoval a bydlel s naší babičkou Annou Hradeckou (rozenou Valterovou, nar. v Praze Braníku) v Mladé Boleslavi. Moje mamka a jak teď píšeš i tvůj otec se proto v Ml. Boleslavi narodili. Po několika letech v Ml. Boleslavi dědeček dostal místo v Praze, tak se tam přestěhovali. Nejdřív bydleli na Starém Městě v ulici Elišky Krásnohorské, pak si postavili dům v Braníku, kde teď bydlíme s Tomem. Postavili ho na pozemku, který patřil naší prababičce Kristýně Valterové, byla to okrajní maličká část velikého pozemku u statku, který prababičce (a pradedečkovi, který zemřel relativně mladý, svatby své dcery se nedožil) patřil a kde měli velké zelinářství.

.