Hanno Tonder 

 Pohár Věnovaní T. G. Masarykem  

 Obraz T. G. Masaryka, který je vedle toho poháru 

Historie českého golfu

První golfové hřiště na území dnešní České republiky (také první v celé Rakousko-uherské monarchii!) bylo vybudováno v roce 1904 v Karlových Varech. Mělo 9 jamek s délkou 2390 yardů (na osmnáctijamkové se rozšířilo až v roce 1929). Další devítijamkové hřiště vzniklo v roce 1905 v Mariánských Lázních, slavnostního otevření se zúčastnil i anglický panovník Eduard VII. Obě hřiště však byla primárně určena pro zahraniční klientelu lázeňských měst, zejména pro Američany a Angličany, kteří si jejich vybudování de facto vyžádali.

Anglický král Edward VII otevírá hřiště v Mariánských lázních (1905)

Za skutečné počátky českého golfu je považována až aktivita rodiny průmyslníka Františka Ringhoffera, která si těsně před první světovou válkou upravila vlastní pozemek u obce Volešovice na malé golfové hřiště. Později zde založili soukromý Ringhoffer Golf Club, jehož členy byli rodinní příslušníci a špičkoví zaměstnanci Ringhofferových závodů.

Praha se vlastního golfového klubu dočkala až v roce 1926. Byl ustaven pod názvem Golf Club Praha (GCP), vybudoval své hřiště v Praze-Motole a v roce 1927 zde uspořádal první soutěž. V čestném výboru klubu zasedl kromě jiných Jan Masaryk jako čestný předseda a pražský primátor Karel Baxa.

Počátky Golfového clubu Praha (1926)

Nezávisle se vyvíjela třetí z ratolestí českého golfu. Její kořeny spadají do roku 1923, kdy si skupinka přátel dovezla z Anglie set golfových holí a na loukách u obce Stránčice začala s tréninkem. Z této aktivity se v roce 1928 zrodil Golfový klub Líšnice (GKL), založený kromě jiných z iniciativy umělce Adolfa Hoffmeistra. U Líšnice na pozemcích bývalých pastvin roku 1928 vzniklo také golfové hřiště. Klub byl založen jako pánský, ženy a přítelkyně však mohly muže doprovázet a samozřejmě i hrát a reprezentovat, nemohly se však účastnit klubových schůzí. (Toto pravidlo se dodržovalo až do roku 1958, kdy klub vstoupil do jednoty Slavoj.)

Na konci roku 1931 se všechny tyto české kluby, spolu s jediným existujícím slovenským Golf Clubem Piešťany, sdružily do Golfového svazu ČSR. Kluby z Karlových Varů a Mariánských Lázní do svazu nevstoupily. Předsedou GS ČSR se stal František Ringhoffer a generálním tajemníkem byl Ing. Josef Charvát.

v ovzduší první republiky

Většina turnajů se až do roku 1934 konala na hřišti v Motole. Rozvoji českého golfu ve 30. letech napomáhal i zájem prezidenta T. G. Masaryka, který věnoval putovní pohár pro národního mistra. První národní mistrovství ČSR na rány právě o putovní Masarykův pohár bylo sehráno v roce 1930 na motolském hřišti. Od roku 1932 se zde konala také mezinárodní amatérská mistrovství ČSR na jamky. V roce 1934 se však mistrovství nekonalo, protože motolské hřiště bylo ve špatném stavu. Výhledově bylo stejně odsouzeno k zániku, protože muselo ustoupit záměru rozšíření blízké nemocnice. Tato situace byla podnětem pro dohodu s GC Marienbad o uspořádání mistrovství republiky na tehdy již osmnáctijamkovém hřišti v Mariánských Lázních. Na tamějším hřišti se v roce 1935 sehrála mistrovství hned tři: první otevřené mistrovství ČSR a obě mezinárodní amatérská.

Koncem roku 1937 byla založena Evropská golfová asociace a jedním ze zakládajících členů se stal také GS ČSR.

Mezitím se rodina českých golfových klubů rozšířila o další dva: Golf Club Brno (GCB) a Golf Klub Třemšín (GKT). Oba kluby vstoupily do GS ČSR.
Rokem 1937 skončila existence motolského hřiště. Hned rok poté však bylo otevřeno nové, velmi hezké lesní hřiště v Klánovicích, vybudované na 90 ha pozemků věnovaných baronem Lichtensteinem.

Na podzim roku 1938 došlo k okleštění Československé republiky a odejmutí jejích pohraničních území. Český golf tím ztratil možnost hry na třech hřištích, zbyly jen Klánovice, Líšnice, Leletice a v roce 1939 nově otevřená Svratka. Bylo jen přirozené, že od roku 1939 se hlavní golfové dění soustředilo v Klánovicících. Zřízením Protektorátu Čechy a Morava 15. 3. 1939 zanikla republika. Přesto se ještě v tomto roce konalo Amatérské mistrovství republiky, při kterém se uděloval Masarykův pohár.

český golf ve válečných letech

Druhá světová válka nevratně ovlivnila i český golf. Řada předválečných golfistů přestala hrát a již se nikdy k tomuto sportu nevrátila. Golf však statečně přežíval, soutěže se konaly, i když méně obsazené. V tomto období herně zcela mimořádně vyrostl český hráč Hanno Tonder, který byl na domácím území téměř bez konkurence.

Hanno Tonder

Dr. Hanno Tonder (1915 – 1955) byl po celou svou sportovní kariéru hráčem Golf klubu Líšnice. V období 1932 – 1950 se stal držitelem mnoha mistrovských titulů a pro domácí soupeře byl prakticky neporazitelný. V roce 1936 se v nejsilnější evropské konkurenci na Velké soutěži národů v německém Baden-Badenu umístil na 5. místě výsledkem 288 ran na 72 jamek. V roce 1944 byl zatčen a vězněn gestapem, politickým vězněm byl i v letech padesátých. Jeho životní pouť skončila sebevraždou.

Tonderovi se svým vytříbeným stylem přibližoval další vynikající hráč Karel Hynek.

Represe po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v květnu 1942 přivedly do vězení nebo přímo na popraviště řadu osobností veřejného života. Byli mezi nimi i významní golfisté - nejvíce popravených bylo z Brna, z Líšnice například prezident klubu Ludvík Vaněk a z Golf Clubu Praha člen výboru Veleslav Wahl, zatčený přímo na hřišti. Klánovické hřiště s klubovnou bylo po atentátu na Heydricha částečně zabráno okupanty. Do roku 1944 bylo hratelných jen šest jamek, na podzim 1944 bylo hřiště uzavřeno zcela. Do konce války pak český golf přežíval pouze na Líšnici.

poválečná léta

Do poválečného období vstupoval český golf soustředěný už jen do čtyř klubů. Byl to Golf Club Praha a Český golfový klub, které oba působily v Klánovicích, Golfový klub Líšnice, který využíval válečnou situací nejméně poškozené vlastní hřiště a Golf Club Brno, jehož hráči také zajížděli do Klánovic. Aktivita ostatních klubů byla z různých důvodů zpřetrhána a ukončena.

Na klánovickém hřišti se v poválečném období začala věnovat golfu i řada význačných sportovců z jiných odvětví. Patřili mezi ně hokejisté Gustav Bubník, Václav Roziňák nebo bratři Zábrodští. Cestou z klánovického hřiště bohužel tragicky zahynul i vynikající český profesionální tenista Karel Koželuh.

Celostátní aktivity řídil Československý svaz golfu. První poválečné mistrovství mužů a žen se konalo v roce 1946 v Klánovicích. Další mistrovství se konala v Mariánských Lázních, kde hřiště pomohla do slušného stavu uvést americká armáda. V roce 1947 se konalo první poválečné mezistátní střetnutí se Švýcarskem. Ve stejném roce byl založen Golf Club Mariánské Lázně, a to lidmi, kteří přišli osídlit vylidněné pohraničí. Jedním z nich byl válečný letec a hrdina Ivo Tonder, bratr Hanno Tondera.

pod nadvládou totality v 50. letech

V únoru roku 1948 proběhl vládní puč, jehož výsledkem se stala totalitní vláda komunistů. Následné politické změny tvrdě zasáhly celou společnost, včetně odvětví sportu.

Vláda rozhodla o tzv. sjednocení tělovýchovy a jako sdružující prvek ustavila tělovýchovné spolky Sokol (kromě maskovacího názvu neměly nic společného s Československou obcí sokolskou). Všechny kluby či spolky musely být buď zrušeny, nebo začleněny do těchto organizací, které následně řídily a kontrolovaly jejich činnost. A tak se Český golfový klub, vzniklý sloučením původního Golf klubu Třemšín s Golf Clubem Praha, stal oddílem golfu závodního Sokola závodu Jana Švermy, Golfový klub Líšnice se stal oddílem golfu Sokola Líšnice atd.

V 50. letech byl československý golf nejvíc ohrožen. Totalitní moc v tomto sportu spatřovala projev západního způsobu života, což bylo považováno za ideologickou diverzi. Proto byl golf na všech úrovních potlačován a někdy i likvidován. Na konci roku 1950 byla zakázána hra na klánovickém hřišti a klubovna byla uzavřena. Zábor klubovny proběhl tak rychle, že si členové ani nestačili odnést své věci. Hřiště bylo rozoráno a osázeno stromky. Tím skončil krátký život tohoto krásného, téměř dostavěného hřiště.

Podobný pokus o likvidaci areálu proběhl i na Líšnici a zánik svého času hrozil také mariánskolázeňskému hřišti. Paradoxně v té samé době bylo nadšeným golfistům umožněno svépomocí obnovovat válkou zchátralé golfové hřiště v Karlových Varech.

Šťastným řízením okolností se na příštích deset let staly střediskem českého golfu Mariánské Lázně. Západočeské krajské orgány ponechaly golfu místo ve svých tělovýchovných strukturách, hřiště bylo zachráněno a dokonce se zde každoročně konalo mistrovství v golfu (pod krycím názvem Pohár města Mariánských Lázní).

V tomto období českému golfu vládl Miroslav Vostárek, který zvítězil ve všech mistrovstvích konaných v letech 1951 – 1956 (kromě roku 1952, kdy se nezúčastnil).

Miroslav Vostárek
V roce 1956 byl veškerý sport v Československu zastřešen Československým svazem tělesné výchovy (ČSTV). Do této organizace byly začleněny jen oba západočeské golfové oddíly, zatímco všichni klubově neorganizovaní golfisté pražští, líšničtí i brněnští zůstali mimo. Proto začala probíhat jednání o založení golfových oddílů při větších pražských tělovýchovných jednotách. V roce 1958 pak tři pražské jednoty přijaly do svých struktur golfové oddíly: byly to TJ Tatran Praha, TJ Dynamo Praha (později přejmenovaná na TJ Slavia Praha) a TJ Slavoj PZO. Sekce golfu vznikla v roce 1959 také při Městském výboru ČSTV v Karlových Varech.

nové nadechnutí v 60. letech

Po deset let trvající obnově bylo v roce 1960 otevřeno karlovarské osmnáctijamkové hřiště. V tomto roce se začala hrát celostátní liga družstev,  která svým kolektivním pojetím vyhovovala režimem upřednostňovaným formám sportu. V roce 1963 se golf organizačně včlenil do struktury ČSTV jako Řídící komise golfu, která však nebyla na úrovni vrcholných orgánů ostatních sportů.

V 60. letech v českém golfu dominoval Jiří Dvořák. První mistrovský titul získal v roce 1960 ve hře na rány a od té doby kraloval celých devatenáct let. Jeho nejtěsnějšími pronásledovateli byli bratři Jan a Jiří Kunštovi, v čele ženského golfu se střídaly Hana Brožová a Ludmila Křenková.

V roce 1965 využil český golf „politického oteplování" a uspořádal v Mariánských Lázních první mezinárodně obsazený turnaj od roku 1939. Pro zpopularizování akce organizátoři využili přítomnosti tehdy velmi známého švédského hokejisty Sven Tumby Johanssona, který se turnaje účastnil. Tenkrát snad poprvé od roku 1948 psal totalitní tisk o golfu, navíc bez averze.

Postupně začali na mezinárodní akce přijíždět golfisté ze Švédska, Rakouska a Německa, a také naši hráči několikrát vyjeli do ciziny k meziklubovým utkáním. Významná byla účast československých hráčů na nejprestižnější světové profesionální soutěži dvoučlenných družstev s názvem Canada Cup, později World Cup.

V roce 1966 došlo v Československu k úplnému uznání golfu jako regulérního sportu. Sekce golfu v ČSTV tehdy zastřešovala 10 golfových oddílů. Ke stávajícím hřištím přibylo golfové hřiště v Boskově u Semil a ve výstavbě bylo hřiště v Poděbradech.

Politické uvolnění vyvrcholilo Pražským jarem v roce 1968. V ČSTV došlo k zakládání jednotlivých sportovních svazů s poměrně velkými pravomocemi, i golfisté proto založili Československý golfový svaz (ČGS). Předsedou svazu byl zvolen Miloslav Plodek.

Roku 1968 se ČGS stal členem Evropské golfové asociace (té samé, na jejímž založení se československý golf v roce 1937 zásadně podílel). Mezinárodní kontakty v rámci Evropy se posílily a začaly zájezdy českých golfistů do USA na seniorský turnaj do Colorado Springs. Tento slibný vývoj pokračoval ještě v roce 1969, pak však nastala doba normalizace a kádrování a mnohé z výdobytků českého golfu z 60. let byly opět ztraceny.

léta normalizace

70. léta, léta normalizace, se v českém golfu negativně odrazila především v oblasti povolování zahraničních výjezdů.

Stěžejními soutěžemi byla samozřejmě dvě mistrovství, na jamky a na rány a pak rozsáhlá celostátní soutěž družstev, liga, která měla několik výkonnostních úrovní. Do soutěže se zapojovala nová družstva jak ze stávajících, tak z nově se tvořících oddílů. Ke třem golfovým centrům (Praha, Mariánské Lázně a Karlovy Vary) se přidružily Poděbrady, Semily a Ostrava. Ostrava obohatila český golf o osmnáctijamkové hřiště v Šilheřovicích. Ožila i dlouho ladem ležící Svratka, která se stala střediskem obnoveného brněnského golfu.

V průběhu 70. let začala výstavba hřiště v Praze, kterou zabezpečoval nově založený Golf Club Praha. Tento klub, posílený sloučením s oddílem Slavia Praha, navázal na tradici předválečného GCP.

Dominantním hráčem byl i nadále Jiří Dvořák, který i v těchto letech získal 12 mistrovských titulů, poslední v roce 1979. V ženách bezkonkurenčně kralovala Ludmila Křenková, která z dvaceti možných titulů získala 14.

V 80. letech k nám již pravidelně zajížděly velké skupiny zahraničních hráčů na Mezinárodní mistrovství na rány. Hlavní zásluhu na tom měl mezinárodní tajemník ČSG Hanuš Goldscheider, který měl s představiteli řady zahraničních golfových asociací dobré vztahy.

Hanuš Goldscheider
Z pozdějších světových jmen jsme u nás hostili Němce Thomase Gögeleho a Dána Thomase Björna. Domácí mistrovské tituly se již dělily mezi více hráčů. Byli to například Miroslav Brtek (4 tituly), Jiří Kunšta a Pavel Fulín (po 3 titulech) a Jan Kunšta (2 tituly).

golf v demokratickém režimu

Konec roku 1989 přinesl zásadní politické změny. Již na jaře 1990 změnil ČSG své jméno na Československou golfovou federaci a jejím předsedou se stal Ing. Milan Moučka. Současně byl zahájen proces osamostatňování golfových oddílů, které začaly vystupovat z tělovýchovných jednot a stávaly se opět samostatnými golfovými kluby.

Rozdělení Československa na dva samostatné státy 1. ledna 1993 přineslo nové změny ve strukturách. Nástupnickou organizací po ČGF v České republice se stal Českomoravský golfový svaz. Na následné konferenci ČMGS bylo rozhodnuto nadále používat označení Česká golfová federace (ČGF); jejím prezidentem se stal Hanuš Goldscheider.

Během 90. let a v prvním desetiletí 21. století došlo k obrovskému nárůstu počtu hráčů a klubů a byla vybudována řada nových hřišť. Golf se stal vyhledávaným a „módním“ sportem, který u nás až dosud zaznamenává trvalý dynamický rozvoj.

Zdroj: Prokop Sedlák - Historie golfu, internet