Úryvek z Kníhy Historie Golfu Prokopa Sedláka

 Golf na pozemcích ninější nemocnice v Motole 

  Golfová klubovna, která se přestěhovala do Klánovic a udělali z ní Caddiehous 

 Golfplan Motolského hřiště 1926 až 1936 ( Teď tam je Motolská nemocnice)   

 První projekt Klánovické golfové klubovny, který se změnil na tu nynější Golfovou klubovnu. Převzato ze stránek Antonína Krčmáře, které už neexistuji 

 Golf plán Klánovického golfového hřiště ( projelt Josefa Charváta )   

 Klubovna kterou postavili a je tam dodnes 

Napiš to rychle, ať si to můžu přečíst!" To byla slova prezidenta ČGF Hanuše Goldscheidera , když jsme na podzim 2000 mluvili o tom, že připravuji podklady pro sepsání historie českého golfu. Vzal jsem si je k srdci a přes zimu jsem intenzivně pracoval. S Ivanem Paggiem jsme se dohodli, že to začneme zveřejňovat přes internet. Bohužel nebyl jsem tak rychlý, abych splnil přání Hanuše Goldscheidera. První část jsem, z ještě neuzavřeného rukopisu, přepsal do sdělitelné podoby až v den jeho pohřbu. Měl jsem být rychlejší.

V Praze 5.března 2001          Prokop Sedlák

4. Léta válečná

Události podzimu 1939 nenechaly nikoho na pochybách o tom, že jde do tuhého. Represivní reakce okupantů na vystoupení českého studenstva 28.října 1939 jasně naznačila, čeho se český národ ještě dočká. Z českého golfu se vytrácela jména těch, kteří odešli z Protektorátu do zahraničí. Z GKL např. odešli A.Hoffmeister a I.Tonder.

Přes protektorátní pochmurnou náladu pokračovaly dále sportovní aktivity, které lidi sdružovaly a přinášely trochu radosti. Hlavními centry golfových aktivit byly Klánovice a Líšnice.

Podle svědectví paní Vladimíry (Daduly) Hradecké-Novákové, které jsme získali laskavostí jejího syna Tomáše, vznikly Klánovice na pozemcích, které daroval baron Lichtenstein (cca 90 ha). Strojní park zajistil baron František Ringhoffer, mecenáše sehnala paní Zdena Havránková mezi nimiž byl i Jan Masaryk. Na hřišti byla postavena v roce 1937 nová klubovna a současně sem byla umístěna i stará dřevěná klubovna z Motola, která sloužila jako caddiehouse. Klánovické hřiště bylo vybudováno v lese a vyznačovalo se poměrně úzkými fairwayemi a velmi kvalitními greeny, o které vzorně pečoval zkušený greenkeeper pan Truhlář, který své zkušenosti načerpal ve Spojených státech. Greeny byly silně chráněny hlubokými bankry, naplněnými jemným bělostným pískem. Každá jamka měla rozvod vody umožňující zavlažování.

S využitím vzpomínek Jaromíra Fuchse, Vladimíry Hradecké a Ivana Vávry se pokusíme krátce toto hřiště popsat. Jednička (par 4, délka 340 m, dogleg doprava) začínala po levé straně klubovny. Odpaliště bylo umístěno v "lesním tunelu". Drive musel být dostatečně dlouhý a hlavně rovný, aby se míč dostal na výhled. Dvojka (par 3, 150 m) byla úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Jamku číslo 3 (par 5, 480 m) přecházel šikmo napříč potok a to tak, že nejblíže k odpališti byl na pravé straně fairwaye, nejdále na levé. Jamka, přes malý ohyb doprava, se rozkládala podél železniční tratě Praha-Kolín. Za greenem se zvedala umělá hráz. Z této hráze se hrála jamka č.4 (par 4, 360 m). Muži hráli od trati přes vodní nádrž, která byla uprostřed vřesoviště. Ženy hrály rovněž z hráze ale dále od trati a musely drivem překonat vřesoviště a kus louky, než se dostaly na fairway. " Na jaře louka rozkvetla a byla plná bílých kopretin. Když byla rána krátká, nebylo snadné bílý míček v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásné hrát přes růžově fialové vřesoviště na sytě zelený trávník." Na jamce č.5 (par 5, 470 m, dogleg doleva) měli muži před svým odpalištěm přímo uprostřed velikou břízu. Skoro každý se dostal míčkem do jejích větví a ten pak skončil ve vysoké trávě nebo vřesovišti. Jak vzpomíná paní Hradecká, bylo mnoho stížností na tuto krásnou břízu, ale když se na schůzi výboru klubu hlasovalo zda ji pokácet, všichni byli proti. A tak bříza zůstala.

Jamka č. 6 (par 3, 205 m) byl dlouhý par 3. Jamka č.7 (par 5, 500 m, dogleg doleva) byla nejdelší. Na pravé straně fairwaye byl mělký bankr a vedle něj, téměř v ose jamky, skupina vzrostlých borovic. Dobrý drive musel minout skupinu borovic po pravé straně a přeletět bankr. Druhá rána se pak mohla hrát tak, aby třetí ranou bylo možno atakovat green. Jamka č.8 (par 3, 140 m) byla krátká a příjemná. Pak se přecházelo po lávce přes potok. Devátá jamka (par 4, 350 m) se vracela ke klubovně a po levé straně byla lemována potokem.

K těmto devíti jamkám přibyly po válce další tři a to dlouhá desítka (par 5, 490 m), krátká jedenáctka (par 3, 175 m) a ke klubovně se vracející dvanáctka (par 4, 360 m).

4.1 Klánovice v létech 1940 a 1941

Na konci května 1940 se v Klánovicích uskutečnil turnaj na jamky společně pro muže a ženy s vyrovnáním. Nasazeno bylo 16 hráčů a hráček. Nejlepším hráčem v poli startujících byl líšnický Hanno Tonder s hcp 0. Je třeba poznamenat, že Hanno Tonder v té době byl již suverénním králem českého golfu. Byl trojnásobným mistrem republiky a prakticky neporazitelný ve hře na jamky. Posledním jeho přemožitelem v soutěžní jamkové hře byl tehdy již zesnulý Fr.Ringhoffer ml. a to z roku 1931. Od roku 1932 porážel H.Tonder všechny své domácí soupeře (nebo s nimi remizoval), ať to byl národní mistr z roku 1930 Fr.Ringhoffer ml., nebo národní mistr z roku 1931 Sáša Schubert, či mezinárodní mistr republiky z roku 1935 Jan Bečvář, případně Jiří Lüftner nebo Jaroslav Vohryzek. Ostatní nejmenovaní soupeři H.Tondera nepatřili do výkonnostní elity. V roce 1939 vstoupil do soutěžního golfu již herně vyzrálý Karel Hynek, ale ani on v jamkové hře na H.Tondera ještě nestačil.

Na tomto květnovém turnaji K.Hynek nestartoval. Mezi startujícími byli však např. hokejista Dr.Zd.Peters (hcp.10), který rovněž rychle výkonnostně rostl, dále S.Schubert (hcp.10), Japonec K.Itigé (hcp.10), mistryně republiky z roku 1939 K.Linhartová (hcp.12) a jiní. Objevilo se zde i další nové jméno, František Stejskal (hcp.24).

V prvních dvou kolech se H.Tonder utkal se dvěma ženami, M.Vaňkovou (hcp.24) z GKL a V.Petersovou (hcp.36) z GCP. V semifinále porazil Dr.Klana (hcp.16) z GKL, který porazil v druhém kole S.Schuberta. Druhým finalistou byl Z.Peters z GCP. Finálový zápas měl velmi napínavý průběh. Normálních 18 jamek skončilo nerozhodně a zápas byl opakován. V opakovaném zápase po deváté jamce Z.Peters vzdal, když H.Tonder zahrál prvních 9 jamek za 33. Přitom scratch-score hřiště činil 72 (par devítky byl 4+3+5+4+5+3+5+3+4=36). V boji o třetí místo porazil Japonec K.Igité Z. Klana 6/4.

Dne 2.června 1940 se hrál v Klánovicích další ročník soutěže o Piešťanský pohár. Tato putovní cena byla v roce 1931 věnována ředitelstvím lázní Piešťany. Soutěže na rány s vyrovnáním se zúčastnilo pouze 6 hráčů. V soutěži zvítězil H.Tonder (hcp.0) v novém rekordu klánovického hřiště 70 (36+34). Druhý byl Japonec K.Itigé (86-10=76), třetí Z.Peters (89-10=79). H.Tonder tak obhájil své vítězství z roku 1939. Poslechněme si, co o tomto výkonu H.Tondera psal v roce 1940 odborník na slovo vzatý, Ing. J.Charvát. " Jelikož nyní H.Tonder hraje ze žlutých odrazišť stále pod scratch-score a z červených odrazišť (turnajových) dociluje téměř stejných výsledků, můžeme očekávati, že se handicap tohoto hráče co nejdříve sníží a že v něm budeme míti co nejdříve plus hráče, čímž by se zařadil mezi evropskou zvláštní třídu. Musíme litovati, že nelze nynější vynikající formy našeho mistra použíti v mezinárodních utkáních, aby z jeho výkonu plynuly další úspěchy našemu golfu". Jak je z textu mj. zřejmé, byla tehdy mistrovská pánská odpaliště označena červenou barvou. Žlutou barvou byla označena odpaliště pánská-normální a bílou odpaliště dámská.

Další soutěží hranou v Klánovicích byl tradiční Švestkův pohár, mistrovství GCP na rány. Soutěž se hrála v neděli 25.8.1940. Účast byla bohužel slabá, hrálo jen 7 hráčů, zato však ti nejlepší. Zvítězil H.Tonder (159 ran) před K.Hynkem (161), J.Bečvářem (165), Zd.Petersem (171) a S.Schubertem (187). V tu dobu již S.Schubert, nejlepší hráč let 1931 a 1932, ztratil výkonnostní kontakt se stávající špičkou. Za vyvrcholení jeho hráčské kariéry lze považovat účast ve Velké soutěži národů v roce 1936, kde obstál se ctí.

Druhé protektorátní Mistrovství se hrálo samozřejmě rovněž v Klánovicích a to tradičně koncem září. Přihlášeno bylo 16 hráčů z nichž 6 bylo z GCP, 4 z GKL, 4 z GK Třemšín a 2 z GC Brno. V prvním kole pět hráčů nenastoupilo, mezi nimi i S.Schubert. Do druhého kola postoupili všichni favorité. Ve druhém kole zvítězil Hanno Tonder nad S.Žemlou 8/7, Karel Hynek nad Ádou Polákem 8/6, Jan Bečvář nad Tachovským 7/6 a Zd.Peters nad Josefem Malečkem 6/5.

V semifinále se měli utkat H.Tonder se Zd.Petersem a J.Bečvář s K.Hynkem. Uskutečnilo se však pouze semifinále mezi K.Hynkem a J.Bečvářem, které skončilo Hynkovým vítězstvím 6/5. Ke druhému semifinále bohužel obhájce titulu H.Tonder nenastoupil z nám neznámých důvodů. Nebudeme však daleko od pravdy, když budeme hledat spojitost mezi jeho neúčastí v této důležité soutěži a smrtí jeho otce JUDr. Ferdinanda Tondera, dlouholetého jednatele Golfového svazu ČSR a bývalého prezidenta GKL. Dr.Tonder zemřel 2.října 1940.

Ve finále Mistrovství se tedy střetli K.Hynek a Zd.Peters. Zvítězil K.Hynek 5/4 a získal tak svůj první mistrovský titul. Masarykův pohár se tentokrát z pochopitelných důvodů poprvé neuděloval.

O sezóně 1941 toho bohužel víme velmi málo a nezbývá než citovat z Historie čs.golfu Ivana Vávry. " Přes dobové potíže byla další sezóna 1941 až do červnového přepadení Sovětského svazu a zejména do zářijového nástupu R.Heydricha velmi rušná. Téměř každou neděli byly pořádány soutěže, řady kvalitních hráčů se rozšiřovaly, stoupala zdravá rivalita i kvalita hry. Klubovým mistrem (zřejmě vítězem Švestkova poháru) i vítězem Mistrovství se stal opět H.Tonder, mistryní v kategorii žen Anna Strobachová - oba členové GK Líšnice".

4.2 Líšnice v létech 1940 a 1941

Líšnice i v roce 1940 zůstávala malebným a poměrně odlehlým útočištěm před tíhou doby, která na všechny doléhala, zvláště pak v Praze. Na Líšnici se pravidelně uchylovali členové GKL o sobotách, přespávali v klubovně, a v neděli odpoledne se opět vraceli ke všedním starostem. Již se samozřejmě nejezdilo auty, mladším sloužila za hlavní dopravní prostředek jízdní kola, starším železnice. Mezi členy se začala využívat klínecká či bojovská cesta. Vlakem se odjíždělo z Prahy Braníka do zastávek Klínec či Bojov. Potom se šlo nejdříve krásnou lesní, potom polní cestou až na hřiště. Hole měli členové v klubovně, takže chodili obtěžkáni pouze batohy nebo taškami.

Na Líšnici jezdili kromě členů GKL i hráči GCP a GK Třemšín, Stejskal, Žemla, Hynek, Štika a další. Mezi nejčastější návštěvníky hřiště patřil Hanno Tonder, který sem jezdil s partou mladých na kolech.

O sportovních aktivitách GKL víme, že v roce 1940 byla sehrána dvě meziklubová utkání mezi GCP a GKL, první na Líšnici, druhé 8.září zřejmě v Klánovicích. Výsledky se bohužel nedochovaly. Pokračovala však tradice vzájemných meziklubových utkání, která vznikla na počátku třicátých let.

Dne 20. října 1940 došlo k zahájení sportovních styků mezi GKL a Golf Klubem Třemšín (GKT). Na Líšnici byl sehrán meziklubový zápas o pohár Ing. Kubelíka. Za GKT startovali Artur Štika, Áda Polák, pí Novotná, Ing.Kubelík a Karel Hynek. Za GKL nastopili Hanno Tonder, Jaroslav Hilbert, Karel Vaněk, Marie Vaňková, Ivan Vávra a Vladimír Kopecký. Zvítězil GKL.

První golf v roce 1941, a to již 16. února, hráli na Líšnici opět mladí, Hanno Tonder, Janček Štěrba-Böhm, Ivan Vávra a s nimi ostřílený sportovec Ing. Zdeněk Michl, jinak závodní jezdec továrny Aero. Čtrnáct dní na to, 2.března 1941, bylo nádherné počasí, teplo a slunce. Na Líšnici trénoval sám Hanno Tonder. Válka udělala své. Dopravní a jiné problémy způsobily, že Líšnice se Praze vzdálila a přes krásné počasí, hřiště bylo navštíveno jen jedním hráčem. 29. března 1941 opět hrála na Líšnici celá parta "cyklistů" v čele s H.Tonderem.

5.dubna 1941 provedli H.Tonder, Zd.Michl a I.Vávra přesné přeměření hřiště. Devítka měřila 2468 m. O Velikonocích, které byly od pátku 11.dubna do pondělí 14. dubna, napadlo množství sněhu, který však postupně roztál, takže v pondělí byla zahájena sportovní sezóna 1941 Vlajkovou soutěží.

19. dubna 1941 se uskutečnila hendikepová soutěž na rány. Zvítězil H.Tonder, který měl již "plusový hendikep" +1 (75+1=76), před J.Štěrbou (97-19=78), Zdeňkem Stompfem (101-22=79) a Jar. Hilbertem (92-12=80). Tito první čtyři pak dále hráli hendikepovou hru na jamky. H.Tonder se utkal se Zd.Stompfem a zvítězil 5/3. J.Hilbert se utkal s J.Štěrbou a zvítězil na 19. jamce. Finále vyhrál H.Tonder 3/2, třetí místo vybojoval Zd.Stompfe vítězstvím nad J.Štěrbou na 19. jamce.

11. května 1941 navštívil Líšnici, samozřejmě na kole, Vladislav Holan (GCP). V.Holan se v tu dobu zřejmě s golfem teprve seznamoval. V pozdějších letech ho golf dovedl až k mistrovskému titulu a k seniorské reprezentaci.

4.3 Český golf v létech 1942 až 1945

Další válečná léta 1942 až 1945 byla ve znamení postupného útlumu sportovních aktivit, ale i ve znamení hráčské nezdolnosti, a to navzdory všem tragickým událostem, ke kterým došlo. Hlavní zdrojem informací nám budou kroniky GKL ale i vzpomínky jednoho z pamětníků, dlouholetého vynikajícího golfisty, pana Jaromíra Fuchse.

Sportovní sezóna 1942 začala na Líšnici meziklubovým zápasem GKL-GKT a to 26.dubna. Toto utkání přineslo několik zajímavých výsledků. Ve čtyřhrách porazila domácí dvojice H.Tonder, I.Vávra dvojici K.Hynek, A.Štika 3/2. Druhá domácí dvojice J.Hilbert, J.O.Franta remizovala s dvojicí A. Polák, Urban . Senzací skončilo utkání v singlech mezi K.Hynkem a H.Tonderem. K.Hynek porazil H.Tondera 4/2. Je to první dochované svědectví o Tonderově prohře s domácím hráčem od roku 1931. Zajímavé rozhodně je i vítězství stále se lepšícího A.Štiky z GKT nad zkušeným Hilbertem z GKL 6/5. Ostatní čtyři singly skončily vítězstvím líšnických hráčů, takže v utkání zvítězil GKL 5,5:3,5 bodu.

Odveta se hrála téhož roku 11. října opět na Líšnici. Družstva však nastoupila v minimalizované sestavě tři proti třem. Čtyřhry skončily remízou, singly vyhráli líšničtí 2:1 a tím i celé utkání 2,5:1,5 bodu. Za GKL hráli Zd.Stompfe, I.Vávra a Z.Klan, za GKT Ing. Kubelík, Dr.Kubelík a A.Polák. Nejlepší hráči obou klubů chyběli.

25. října 1942 se hrálo na Líšnici tradiční utkání GCP-GKL. Družstvo GCP nastoupilo se dvěma slavnými hokejisty, J.Malečkem a Z.Petersem. Sestavu doplnili stále se lepšící F.Stejskal a pí Petersová. Za GKL hráli H.Tonder, I.Vávra, K.Vaněk, M.Vaňková a Z.Klan. Hrály se dvě čtyřhry a čtyři dvouhry. Čtyřhry skončily nerozhodně, singly rovněž. Celkově tedy remiza 3:3. Utkání H.Tonder - Z.Peters skončilo vítězstvím Tondera 1/0. Z hostů zvítězil F.Stejskal nad K.Vaňkem a J.Maleček nad Z.Klanem. M.Vaňková porazila pí Petersovou. To jsou dochovaná fakta o sportovním dění na Líšnici.

Jak probíhal sportovní život v Klánovicích se můžeme jen domnívat. Zřejmě začátkem sezóny 1942 probíhal život na tomto lesním hřišti obdobně, jako doposud. Hrála zde převážná část hráčů GCP, těch, kterým z různých důvodů, plynoucích z válečných poměrů, nebyl golf odepřen. Klánovické hřiště si zachovávalo i v době válečných let svoje caddies, kteří při plnění svých povinností měli možnost se s golfem důvěrně seznámit. Není divu, že v poválečných letech z těchto caddies vyrostla silná golfová generace. Další události, ke kterým v roce 1942 došlo, ovlivnily celý golf, tedy i klánovický.

Dne 27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora a pravděpodobného budoucího likvidátora českého národa R.Heydricha a okamžitě vyhlášeno stanné právo. Represe na sebe nenechala dlouho čekat. 31. května 1942 byl na kobyliské střelnici zastřelen prezident GKL JUDr.Ludvík Vaněk. Celý GKL byl touto zprávou otřesen a s ním i ostatní kluby. L.Vaněk byl člověk mimořádných kvalit. Ke klubu i k líšnickému hřišti ho poutal vřelý vztah. O jeho výjimečnosti svědčí i to, že v jeho případě byla v GKL porušena původní tradice ročních funkčních období prezidentů klubu a jeho funkce byla každoročně prodlužována, takže v ní setrval téměř 12 let. Po smrti L.Vaňka převzal řízení klubu JUDr.Prokop Sedlák. Klub ho zvolil do funkce primátora klubu, funkci prezidenta ponechal zastřelenému L.Vaňkovi. Že k převzetí funkce primátora klubu mohlo dojít bylo i v případě Dr.Sedláka šťastné řízení osudu. Nechybělo totiž mnoho a i on mohl skončit na popravišti mstitelů Heydrichovy smrti.

Ale ani GCP nezůstal ušetřen represe tohoto období. Jak píše I.Vávra, bylo po dobu stanného práva uzavřeno golfové hřiště v Klánovicích. Dále citujeme z Vávrovy Historie: "Po přechodném otevření hřiště v létě byl přímo na hrací dráze zatčen JUDr.V.Wahl, později popravený. Zatčeni a uvězněni byli i další členové GC Praha". Dalším zatčeným, naštěstí však nepopraveným golfistou, byl Artur Štika z GK Třemšín. Svoji daň válečné hrůzovládě zaplatil i GC Brno. Z jeho členů skončili na popravišti V.Šilhan, R.Bäumel, manželé Fuhrmannovi a ředitel Blumenthal.

Je zřejmé, že po takovéto smrtonosné žni se golfové prostředí, alespoň na čas, zásadně změnilo. Nikdo si nebyl jist příštími dny. Lidé se uzavírali do sebe. Trpěli lidé, trpěl golf. V Klánovicích se hrálo pouze na šesti jamkách, perfektně však udržovaných. Klubovnu okupanti zabrali a tři jamky v její blízkosti (č.1,2 a 9) pro hru zcela uzavřeli jako ochrannou zónu. V lese poblíž těchto jamek a klubovny zřídili parkoviště pro svá vozidla. Jako náhradu za zabranou klubovnu využívali golfisté části domku greenkeepera ve Dvorech. Z pochopitelných důvodů se v roce 1942 Mistrovství nekonalo.

Líšnice, jako útočiště, dále plnila svoji funkci. První zájezdy na hřiště v roce 1943 začaly již koncem února. Jezdilo se hodně, lidé se vzájemně posilovali. V líšnické kronice se však již některá jména dále neobjevovala. Neobjevil se tam již nikdy podpis Ing.Zdeňka Michla. Z.Michl byl rovněž popraven. Ostatní přijížděli a hráli. Nepořádaly se však soutěže. Výjimku tvořilo "utkání čtyř", o kterém je v kronice zmínka.

Obdobně probíhal golfový život i v Klánovicích. Mohl být i stísněnější, protože Klánovice byly "více na ráně". Přesto se traduje, že v roce 1943 proběhlo Mistrovství ve kterém opět zvítězil H.Tonder.

Situace se nezlepšila ani v roce 1944. Klubovna líšnického hřiště, díky své odlehlosti od "civilizace", poskytovala mír a klid, hodnoty v době válečné tak vzácné. Proto se v zápise v klubové kronice, pořízeném 26.7.1944 Dr.Sedlákem, dočítáme. " Překrásný den. Z modré klenby hřeje pravé žňové slunce. Kolem dokola jeden zlatý souzvuk. Sedl jsem si do Vávrovy lehací židle a zatímco duní z dálky kanonáda a slyším táhlý dutý tón od mnoha letadel neviditelných, hrají si přede mnou mí dva kluci s golfovým míčkem".

Golf však byl stále přítomen. V kronice nacházíme radostný zápis "zahrál jsem poprvé 38", který zapsal Dr.Klan, nebo "zahrál jsem 40 a 39, to mi stačí". Válka nedokázala vymazat radost z golfu. Nad Líšnicí se stále častěji objevovaly svazy přelétávajících spojeneckých letadel. Přinášely naději a optimismus. Klánovické hřiště v roce 1944, přes svoji upravenost a krásu, bylo spíše opuštěno. Na podzim tohoto roku bylo uzavřeno a jeho válečná historie tím končí. Nová kapitola jeho krátkého života se začala psát až po válce. V roce 1944 byl zatčen Hanno Tonder a to v souvislosti s uvězněním jeho bratra Ivy. Ivo Tonder utekl z protektorátu 12. prosince 1939. Přes Francii se dostal do Anglie, kde se jako letec stal příslušníkem 312. stíhací perutě. Při návratu z operačního letu 3. června 1942 byl přesilou nepřátelských FW 190 sestřelen a Němci vyloven z moře. Po krátkém pobytu v obsazené Francii byl umístěn v zajateckém táboře Sagan. Odtud uprchl během největšího hromadného útěku zajatců v historii, který spoluorganizoval. Po dramatických událostech byl však na útěku gestapem zatčen a uvězněn v Praze na Pankráci. Rozsudek smrti, který nad ním okupanti vynesli, však již nestačili vykonat a Ivo Tonder se dočkal konce války. Po válce se vrátil do vlasti a současně i ke golfu. Zajížděl na Líšnici a zřejmě i na mariánskolázeňské hřiště, poblíž kterého se usadil a založil farmu. Tím však nekončila jeho životní dobrodružství. Ta dále pokračovala přes komunistické vězení a útěk z něj zpět do Anglie. Tam prožil další část svého života. Do vlasti zajížděl po roce 1989 na srazy letců a nikdy neopomněl navštívit i líšnické hřiště. Zemřel v roce 1995 v požehnaném věku 82 let jako generál letectva. Jeho mladší bratr Hanno byl v souvislosti s ním dvakrát vězněn. Jednou za války, podruhé v padesátých letech.

Vraťme se však zpět do roku 1944. Od října 1944 do konce války přežíval český golf pouze na hřišti v Líšnici. Ale ani to nebylo bez problémů. Doklady o tom čerpáme opět z kroniky GKL. Líšnické hřiště se nachází na obecním pozemku. Tento pozemek se od roku 1928 užíval pro golf a pastvu. Tato symbiosa byla bezkonfliktní, ráno a večer se pásl dobytek, přes den se hrálo. V průběhu roku 1944 však o tento pozemek projevili zájem i místní fotbalisté, kteří hledali místo pro svoje hřiště. Začala se vést jednání a 28. ledna 1945 měl být vynesen ortel, zda golf na Líšnici zůstane či ne. Na jednání s místními představiteli přijeli Dr.Hilbert a Dr.Klan. Naštěstí došlo k dohodě, že se na hřišti bude hrát golf i fotbal. Samozřejmě ne současně.

To se však již mílovými kroky blížil konec války. Byl však v tomto, stále nejistém a dramatickém období vůbec někdo, kdo skutečně hrál? V kronice se dočítáme, že ano. První hra v roce 1945 se uskutečnila 24. března. Na hřišti hráli Dr.Klan se synem Jiřím. Dr. Klan byl však zřejmě jediným golfistou, který těsně před koncem války, tj. v březnu a dubnu 1945 hrál a trénoval.

Válka skončila a s ní i období šestileté persekuce, které značně negativně ovlivnilo velmi nadějný rozvoj českého golfu v létech předválečných. Pokud jde o jednotlivce, tak to zejména platí o Hanno Tonderovi, kterého válečná léta zbavila možnosti uplatnit se na mezinárodní sportovní scéně, kam v roce 1936 tak úspěšně vstoupil. Vzpomeňme jen na povzdech J.Charváta z roku 1940.

5. Léta poválečná

5.1 Poválečné bilancování

V jakém stavu nám léta válečná zanechala český golf ? Pokud se týče hřišť, nejméně narušena válečnými léty zůstala Líšnice. Pouze přibyly fotbalové branky. Téměř nedotčené zůstaly i Klánovice. Šest jamek bylo téměř celou válku vzorně udržováno. Po sedmiměsíčním uzavření bylo hřiště velmi rychle uvedeno do dobrého stavu. Svůj krátký život ukončily Leletice. GK Třemšín se odtud odstěhoval již v roce 1944 a v roce 1946 se snad sem na krátký čas vrátil. Jak přežila válku Svratka nevíme. Její vznik na začátku války nasvědčuje tomu, že byla využívána i v prvních válečných létech, zřejmě však velmi malým okruhem hráčů. To jsou však ale pouze dohady. Jisté je, že Svratka během války i řadu let po ní významnější roli v českém golfu nehrála.

Nejvíce narušila válka život na západočeských hřištích. Nejsou doložitelné zprávy, že by tato hřiště byla pro golf v létech válečných využívána a tedy i udržována. A tak po válce nebylo v Karlových Varech po předválečném golfu ani vidu, ani slechu. Zcela byla přerušena kontinuita personální. Lidé, kteří před válkou karlovarský golf řídili, buď zde již nebyli, nebo se své funkce nechtěli, či spíše nemohli ujmout. To platí i o Mariánských Lázních. Ty však potkalo mimořádné štěstí. Když američtí vojáci, kteří Mariánské Lázně osvobodili, zjistili, že se zde nachází golfové hřiště, neváhali a velmi rychle toto hřiště uvedli do náležitého stavu. Měli k tomu jak techniku, tak i zajateckou pracovní sílu. A tak se již během roku 1945 v Mariánských Lázních hrálo a to špičkový golf. Svědčí o tom výpovědi amerických veteránů uveřejněné po létech v různých zahraničních golfových časopisech. Když se vysídlené pohraničí začalo v roce 1946 plnit novými obyvateli, nalezli zde ke hře připravené golfové hřiště. To bylo pro některé z nich samozřejmě velkou šancí, které se již v roce 1947 uchopili a založili Golfový klub Mariánské Lázně (dle I.Vávry to bylo 10.4.1947).

Vraťme se však ke stavu českých golfových klubů po ukončení války. GK Třemšín se koncem války přejmenoval na Český golfový klub a později se sloučil s GCP. V členské základně Golf Clubu Praha došlo během války ke značným změnám. Řada jmen, která se v předválečných létech často vyskytovala na výsledkových listinách tohoto klubu, se již nikdy více v golfu neobjevila. Co bylo osudem těchto lidí se již bohužel nikdy nedozvíme. Z golfu vymizela jména jako S.Schubert, J.Lüftner, J.Bečvář a mnoho dalších. J.Bečvář byl prý po roce 1948 vystěhován z Prahy. Golf Club Praha byl po válce reprezentován již jinými jmény. O tom však později.

Z Golfového klubu Líšnice ubylo několik jmen. Čtyři členové válku nepřežili, z nichž pouze jeden zemřel přirozenou smrtí. Klubu se během války vzdálil A.Hoffmeister a již se prakticky klubu nikdy nepřiblížil. Řada členů přestala aktivně hrát golf a jen občas na Líšnici zajížděla za kamarády a vzpomínkami. Pravidelně se však zúčastňovali každoročních prezidentských schůzí.

Zcela zanikl Ringhoffer Golf Club Volešovice a s ním i volešovické hřiště. Českou golfovou scénu doplňoval brněnský golf, který přežíval rovněž v klubové formě jako GC Brno.

Do poválečného období tedy vstupoval český golf soustředěný do čtyř klubů, Golf Clubu Praha, který působil v Klánovicích, Českého golfového klubu, který rovněž působil v Klánovicích, Golfového klubu Líšnice, který využíval líšnické hřiště a Golf Clubu Brno, který byl bez hřiště a jehož hráči též zajížděli do Klánovic.

Jak to však bylo s celostátním golfovým orgánem ? Nyní se musíme ještě vrátit trochu hlouběji do historie. Doložitelné zprávy o složení vrcholného orgánu Golfového svazu ČSR máme z kraje roku 1933. Z pozdějších událostí víme, že svaz jako orgán plnil svoji funkci a že jeho předsedou po celou předválečnou dobu byl František Ringhoffer. Z dalších členů výboru si můžeme být jisti Dr. Ferdinandem Tondrem ve funkci jednatele a to až do jeho smrti v roce 1940.

Podstatně méně víme o činnosti místopředsedy Ing. Jaroslava Jahna. Poslední záznam o jeho působení ve svazu máme z roku 1933, kdy byl potvrzen ve funkci místopředsedy. O jeho případné účasti na ustavující schůzi EGA v roce 1937 můžeme pouze spekulovat. Víme však, že v roce 1938 místopředsedkyní svazu byla paní Zdena Havránková z GCP. Je málo pravděpodobné, že by byli dva místopředsedové z jednoho klubu a proto lze předpokládat, že v roce 1938 již Ing.Jahn ve funkci místopředsedy svazu nepůsobil.

Dalším místopředsedou, potvrzeným v roce 1933, byl Emanuel Winter z Piešťan. Dá se předpokládat, že v této funkci setrval až do okupace a rozdělení Československa na Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát, protože v jeho osobě bylo ve svazu zastoupeno Slovensko.

Pokladníkem svazu, zvoleným v roce 1933, byl Miroslav Švestka z GCP. I u něj předpokládáme, že v této funkci setrval po celé předválečné období a působil i dále v prvních válečných letech, pokud svaz nějakou činnost vykonával. Doložená je jeho přítomnost na klánovickém hřišti v roce 1940 při příležitosti Švestkova poháru.

Jak jsme se již zmínili působil v roce 1937 jako místopředseda svazu i starosta Karlových Varů Schreitter-Schwarzenfeld. Zřejmě zastupoval ve svazu vlastníky západočeských hřišť. Odtržením pohraničních území v roce 1938 samozřejmě jeho působení ve svazu skončilo.

Další osobou, těsně spjatou s činností Golfového svazu ČSR, byl jeho generální sekretář Ing.Josef Charvát. Tohoto nadmíru činorodého člověka lze právem považovat za duši československého předválečného golfu. Kromě svých funkcí v GCP a Golfovém svazu ČSR vydával golfová periodika a současně je i zásoboval velmi zasvěcenými články a informacemi. Byl rovněž architektem klánovického hřiště. Jeho činnost sekretáře svazu pokračovala zřejmě i v letech válečných i těsně poválečných. Byl např. přítomen na mistrovství v roce 1947. Pak se nám jeho stopa ztrácí. Tím jsme vyčerpali hlavní představitele předválečného Golfového svazu ČSR. Vedle nich působili ve výboru zástupci jednotlivých klubů. Těmi byli v roce 1933 W.R.Hennig za GC Piešťany, Dr.A.Hoffmeister za GKL, Felix Ringhoffer za RGC Volešovice a Dr. Rössler za GCP. U zástupců GC Piešťany a RGC Volešovice se dá předpokládat, že ve funkcích setrvali po celé předválečné období, protože tyto kluby zřejmě neměly nikoho, kdo by je vystřídal. Tento předpoklad již neplatí pro GCP, který disponoval velmi rozsáhlou členskou základnou. Jak dlouho zůstal Dr. Rössler ve funkci skutečně nevíme a nemá smysl o tom spekulovat. Víme však jak to bylo u GKL. Ve výboru tohoto klubu docházelo k časté výměně funkcí, kromě prezidentské. A tak Dr.A.Hoffmeister byl zástupcem GKL ve výboru Golfového svazu ČSR do konce roku 1933, v roce 1934 tuto funkci zastával Dr.Karel Vaněk, v roce 1935 Dr.Jiří Chvojka, v létech 1936 a 1937 Dr. Prokop Sedlák a v roce 1938 Dr. Zdeněk Klan. Zřejmě Dr.Klan tuto funkci zastával i v dalších letech. V roce 1940 se navíc stal viceprezidentem GKL.

V roce 1936 byl založen Golf Club Brno a je pravděpodobné, že záhy vstoupil do Golfového svazu ČSR. Koho ze svých členů vyslal do výboru svazu bohužel nevíme. Víme pouze, že v roce 1939, kdy se v Protektorátu na závěr mistrovství uděloval odvážně pohár prezidenta Masaryka pro Mezinárodního amatérského mistra ČSR, tento akt prováděl předseda svazu František Ringhoffer a paní O. Machová z Brna. Zřejmě její přítomnost při tomto aktu nebyla náhodná.

Nyní opět sáhneme po Historii I.Vávry. Zde se dočítáme, že v roce 1942 se členem výboru svazu stal Artur Štika z GK Třemšín. V druhé polovině roku 1944 činnost svazu ustala, asi ve stejné době, kdy došlo k uzávěře hřiště v Klánovicích. To se však již dostáváme zpět do období poválečného. Činnost Golfového svazu ČSR obnovovali pravděpodobně Ing.Josef Charvát a Artur Štika. Jaké další zástupce kluby do tohoto orgánu vyslaly bohužel nevíme.

5.2 Poválečná obnova

Golfový život začal nabírat na obrátkách až v roce 1946. V tomto roce se hrálo první poválečné Amatérské mistrovství ČSR o Masarykův pohár. Hrálo se zřejmě v Klánovicích. Zvítězil Karel Hynek z Českého golfového klubu. Stal se tak poprvé držitelem tohoto putovního poháru pro mistra ČSR, mistrovství však vyhrál již podruhé.

Klánovice se po válce staly místem, kde se golfu začala věnovat řada význačných sportovců z jiných odvětví sportu. V prvé řadě to byli hokejisté, např. Gustav Bubník, Bóža Modrý, Václav Roziňák, bratři Zábrodští a později i František Krčma. Cestou z klánovického hřiště se v té době bohužel zabil i vynikající český profesionální tenista Karel Koželuh.

Kromě českých hráčů využívali Klánovice těsně po válce i cizinci a to převážně američtí piloti služebně vázaní v Praze a americký velvyslanec Steinhardt. Na hřišti kromě správce Čechoameričana pana Truhláře působil jako profesionální trenér pan František Doležal, kterému pomáhal anglický trenér Ronald Blackett.

Ve dnech 10. a 11. května 1947 bylo sehráno na Líšnici utkání mezi Českým golfovým klubem a GKL a to jako Memoriál obětí nacismu.Tento Memoriál obětí nacismu byl založen jako jakási golfová liga, kdy každé družstvo hraje s každým. Za ČGK nastoupili Artur Štika, R.Gotz, František Stejskal, Adolf Polák, J.Bukovič a pí Marta Krausová. Za GKL Vladimír Kopecký, Karel Vaněk, pí Marie Vaňková, Ivan Vávra, Zdenek Klan a Zdeněk Stompfe.

Dne 1. června 1947 bylo na Líšnici sehráno v rámci Memoriálu obětí nacismu utkání mezi GCP a GKL. Za GCP nastoupili Zdeněk Peters, Josef Maleček, Jiří David st. a pí Petersová, za GKL Hanno Tonder, Ivan Vávra, Milan Stompfe, Zdeněk Stompfe a Vladimír Kopecký.

19. října 1947 se hrálo na Líšnici opět utkání mezi Českým golfovým klubem a GKL. Za ČGK startovali František Stejskal, Václav Krejčí, Artur Štika, Adolf Polák, Václav Havlice a Janda. Za GKL Vladimír Kopecký, Jaroslav Hilbert, Ivan Vávra, Zdeněk Stompfe, Zdeněk Buldra a Jiří Klan. GKL utrpěl zdrcující porážku 9:0.

V roce 1947 se hrálo mistrovství republiky poprvé po válce v Mariánských Lázních. Celé pole účastníků bohužel neznáme, ale dovolíme si zde jistý odhad. Téměř s jistotou můžeme mezi hráče mistrovství zařadit obhájce titulu Karla Hynka. Souboje H.Tondera s K.Hynkem se staly legendou a na jejich napínavost se vzpomínalo léta. Velmi dobrým hráčem tohoto období a předpokládaným účastníkem byl Artur Štika. Z GKL je třeba vzpomenout vedle Hanno .Tondera i na Ivana Vávru, jehož ladný švih obdivovala celá generace hráčů. Jistými účastníky byli vedle Tondera výborný hráč František Stejskal (hsp.6), který jako sportovec-tenista velmi rychle stoupal na výkonnostním žebříčku i v golfu, dále Dr. Zdeněk Peters (hcp.4), výborný hokejista, a Václav Krejčí (hcp.4). Ti se totiž probojovali do semifinále, ve kterém se zřejmě utkali Stejskal s Petersem a Tonder s Krejčím. Mistrem ČSR se stal po čtvrté Hanno Tonder a, počítáme-li i protektorátní Mistrovství, získal tak svůj šestý mistrovský titul.

Konání mistrovství republiky v Mariánských Lázních v roce 1947 svědčí o tom, že se na tomto hřišti již plně obnovil regulérní golfový život. Zásluhu na tom mají noví osídlenci, kteří založili Golfový klub Mariánské Lázně. Prvním prezidentem tohoto klubu byl K.Adam. Dalšími významnými představiteli této nové éry mariánskolázeňského golfu byli JUDr. Jiří Novotný, JUDr. Ladislav Bartůněk, MUDr.Arnošt Kopta, Dr.Josef Plesník, Rudolf Uxa, Bohumil Vokoun, Jan Kheil, Oldřich Nechanický a z dam pí Adéla Novotná, pí Ludmila Plesníková, pí Miluše Kheilová a o něco později pí Helena Kropáčová.

Přiblížil se rok 1948 a i do golfu se promítl růst sociálního napětí ve společnosti. Nejsilněji to bylo znát v Klánovicích, kde se střetával tradicionalismus GCP s novou sociální průbojností některých členů ČGK. Tyto vlivy zřejmě nezasáhly nově se tvořící golfové prostředí v Mariánských Lázních a rovněž neměly vliv na vnitřní klubový život sociálně kompaktní Líšnice.

Věnujme se ještě v krátkosti orgánu, který v té době československý golf zastřešoval. Bohužel nemáme doklady o tom jak se tento orgán po válce přesně nazýval, ani jaké měl personální složení. Zachoval si svaz původní tradiční název Golfový svaz ČSR, nebo, jak uvádí I.Vávra, změnil svůj název na Československý golfový svaz ? Za skutečnost můžeme považovat, že nejvýraznější postavou tohoto orgánu se stal aktivní Artur Štika. Je rovněž pravděpodobné, že v prvních třech, jakž takž svobodných poválečných letech, se svaz snažil obnovit svoji pozici i na mezinárodní scéně, což se mu zřejmě podařilo. Další politický vývoj však tyto snahy na řadu let znehodnotil.

5.3 Caddies - nová síla v českém golfu

Caddies, nebo-li kedíci, byli tradičními účastníky golfového života. Jejich hlavním úkolem bylo nosit hráčovy hole. Tím ale jejich povinnosti nekončily. Zkušený caddie mohl velmi zkvalitnit hru každého hráče vhodnou radou, hlavně pokud šlo o taktiku hry a nepřeceňování vlastních sil.

Prvními caddies na české golfové scéně byli caddies pražského Motola. Většinou se jednalo o chlapce kolem 15 let, kteří si touto činností přivydělávali. Jejich téměř denní styk s golfem však nezůstal bez následků. I oni zatoužili hrát a zřejmě k tomu dostali i příležitost. Protože však nebyli členy klubu, ale jeho zaměstnanci, museli se v tomto směru přizpůsobit vžitým zvyklostem. Caddie si mohl zahrát, byl-li k tomu vyzván hráčem, kterému nosil hole, s ním jeho holemi. Hráči, spíše horší výkonnosti, si tak často ověřovali, jaká rána se dá jejich holemi skutečně zahrát.

Z caddies se často stávali dobří hráči. Svoji výkonnost si mohli ověřit v soutěžích caddies, které klub pořádal. A tak, jak jsme již psali, např. sezóna 1933 byla zakončena soutěží caddies o putovní pohár. Tato soutěž sehrála každoročně od roku 1931 a tato tradice zůstala zachována po celou existenci předválečného, válečného i poválečného GCP. V létech 1948,1949 a 1950 zvítězil v mistrovství GCP caddies Jaromír (Míša) Fuchs.

Caddies byli organizováni a řízeni tzv. caddiemastrem, který rozděloval služby a vyplácel mzdu. Hráči platili za službu caddies klubu. Je zřejmé, že někteří hráči upřednostňovali některého oblíbeného caddie, záleželo pak na caddiemastrovi, zdali takovouto objednávku mohl uspokojit. Caddies, kteří zrovna neměli službu, mohli využívat tzv. caddiehouse.

Caddies byli i na Líšnici, kde se této činnosti věnovali někteří líšničtí a klínečti chlapci. Služby caddies se zde využívalo pouze před válkou, v době válečné a poválečné již ne. Nikdy to však nebyla organizovaná služba klubu, byla to buď okamžitá reakce na nabídku této služby, kdy chlapci se chodili na hřiště ptát, zda někdo nepotřebuje caddiho, nebo přímá domluva na některém dnu a hodině. Druhou formu uplatňovali hráči, kteří si zvykli na služby určitého caddieho a dá se říci, že to byla většina. A tak se vědělo, že Kopeckému nosí Kreperát atd. Odpovídalo to menšímu a nepravidelnému využívání tohoto hřiště.

Pro caddies byl pobyt v přísně tradičním golfovém prostředí, kde se museli podřídit řadě zvyklostí, dobrou školou života. Není divu, že v pozdějších letech, když se z nich stali hráči a členové klubu, byli těmi, kteří tyto vžité sportovní tradice nejdůsledněji dodržovali a prosazovali.

Z motolských caddies se známými hráči stali Václav Krejčí, Milan Sommerschuh, Václav Havlice a Miloslav Bouška. Z klánovických caddies vyrostli dvě věkové kategorie výborných hráčů. K té první, která se těsně po válce již zařadila mezi klubové hráče, patří Miroslav Vostárek, Oldřich Vostárek (bohužel záhy golfu zanechal), Bohumil Landa, Miloslav Plodek a Voloďa Sochovič. K té druhé, mladší, která se prosadila až později, patří Jaromír Fuchs, Jiří Sochovič, Vlastimil Formánek a Zdeněk Šulc. Tato silná hráčská generace pomohla českému golfu v dalších letech k přežití a k novému rozjezdu. O tom však později.

5.4 Poúnorové změny

Pro mladší uvádíme, že v únoru 1948 provedli komunisté dlouho a dobře připravovaný vládní puč a to pomocí státní bezpečnosti a lidových milicí. Touto politickou změnou končilo krátké poválečné období přijatelné demokracie a nastalo období tvrdé totality. Totalitní režim vydržel v Československu až do listopadu 1989.

Do poúnorového období vstoupil český golf soustředěný do pěti klubů, Golf Club Praha, Český Golfový Klub, Golfový klub Líšnice,Golfový klub Mariánské Lázně a Golf Club Brno. Kdy došlo k formálnímu sloučení GCP s ČGK přesně nevíme, v roce 1948 ještě oba kluby vystupovaly na sportovním poli odděleně.

V roce 1948 rozhodla vláda, že dojde k tzv. sjednocení tělovýchovy. Jako sdružující prvek byly určeny tělovýchovné jednoty s názvem Sokol. Tyto jednoty, nemající v zásadě nic společného s Československou obcí sokolskou, byly určeny k vedení celostátní tělesné výchovy s tím, že všechny sportovní organizace jiného druhu, spolky a kluby zabývající se tělovýchovou, vplynou do těchto jednot. Řízeny byly místními orgány "lidosprávy". Spolky ustavené podle dosavadního spolkového zákona, které provozovaly činnost na základě svých úředně schválených stanov, musely se buď rozejít a provést likvidaci podle svých stanov, nebo podle zákona se musely přihlásit do příslušné jednoty Sokol, která je do sebe pojala a jejich činnost umožnila.

Tomuto rozhodnutí bylo třeba vyhovět - dělo se to však často zcela formálně. Např. GKL požádal o vstup do jednoty Sokol Líšnice, kterou vytvořil společně s líšnickým fotbalem. A tak se souhlasem MNV Líšnice užíval od této doby GKL "krycí název" Sokol Líšnice.

Obdobně to bylo i u ostatních klubů. Golfový klub Mariánské Lázně se stal oddílem jednoty Sokol Mariánské Lázně a Golf Club Praha, pravděpodobně již sloučený s Českým golfovým klubem, se, z iniciativy hráčů Krejčího a Sommerschuha, včlenil do závodního Sokola závodu J.Švermy - Jinonice. Obdobně se včlenil GC Brno do Sokola Včela Brno.

Zda k této organizační přestavbě došlo v roce 1948 nebo 1949 přesně nevíme. V kronice GKL byly kluby i nadále označovány tradičními názvy. V oficielním tisku z roku 1949 však již veškeré dění v Klánovicích probíhalo pod hlavičkou ZS J.Švermy.

Jak to bylo s celostátním orgánem ? I Golfový svaz ČSR musel přijmout nucené sjednocení a jako takový přestal existovat. Nahrazen byl Golfovým ústředím ČOS. A tak se v periodiku Míčové sporty z roku 1949 dočítáme výzvy, aby golfové oddíly oznámily golfovému ústředí ČOS svoje sportovní programy na rok 1950. V golfu se objevuje nový pojem "golfový oddíl".

Vynucená organizační přestavba zatím neměla zásadní vliv na sportovní aktivity. Na všech třech hřištích se hrálo - nejaktivněji zřejmě v Klánovicích. Ty se současně dostavovaly. Po válce bylo poměrně rychle zprovozněno šest, poté devět jamek a práce pokračovaly na další devítce. Život na hřišti si udržoval svůj tradiční rytmus, zajišťovaný stálou přítomností správce a greenkeepera pana Truhláře.

Značná aktivita byla i na Líšnici. 13.června 1948 se hrálo na Líšnici meziklubové utkání GKL proti GCP. Hosté z GCP zvítězili 6:3. Zajímavé je složení obou týmů i výsledky jednotlivých zápasů. Za GCP hráli F.Stejskal, V.Krejčí, M.Vostárek, B.Landa, J.David st. a M.Plodek. Za GKL H.Tonder, Z.Klan, J.Hilbert, I.Vávra, J.Klan a Z.Stompfe.

V singlech získali pro Líšnici vítězství H.Tonder nad F. Stejskalem 1/0 a I.Vávra nad B.Landou 5/4. Pro GCP získali vítězství V.Krejčí nad Z.Klanem jasně 7/6, M.Vostárek nad J.Hilbertem 1/0, M.Plodek nad Z.Stompfem 7/5 a J.David st. nad J.Klanem 1/0. Ve čtyřhrách z líšnických zvítězili H.Tonder se Z.Klanem nad F.Stejskalem s V.Krejčím 2/0. Další dvě čtyřhry získali pro sebe hráči GCP. M.Vostárek s B.Landou porazili J.Hilberta s I.Vávrou 2/1 a M.Plodek s J.Davidem st. Z.Stompfeho s J.Klanem 6/5.

19.června 1948 byl zahájen XI. Všesokolský slet. Tato skvělá tělovýchovná akce byla posledním vystoupením československého sokolstva na mnoho let. Po Všesokolském sletu totalitní režim přitvrdil a proces politického ovládnutí tělovýchovy se stal intenzivnějším.

>26. a 27. června 1948 byl v Klánovicích sehrán meziklubový zápas GC Brno-GKL. Za GC Brno nastoupili prof. Bouček, Karel Tachovský a Vašátko. Za GKL Milan Stompfe a I.Vávra. GC Brno vyhrál jak čtyřhru, tak obě dvouhry.

9.a 10. října 1948 se na Líšnici hrál zápas mezi ČGK a GKL. Za ČGK nastoupili M.Vostárek, A. Štika, Dr.Kubelík, Ing.Kubelík, Dr.Fürst a A.Polák. Za GKL hráli Z.Klan, V.Kopecký, J.Hilbert, I.Vávra, Z.Stompfe aj.O.Franta. ČGK zvítězil 5/4.

To, že k utkání nastoupilo družstvo ČGK svědčí o tom, že ke sloučení ČGK a GCP pře tímto datem ještě nedošlo a nebo pouze formálně. I sestava hráčů zhruba odpovídá bývalému GK Třemšín. A tak dále zřejmě vedle sebe v Klánovicích existovaly dva kluby, GCP a ČGK. O tom, zda ke sloučení došlo až ve chvíli, kdy oba musely požádat o začlenění do závodní jednoty Sokol záv. Jana Švermy, lze pouze spekulovat.

Mistrovství republiky se v roce 1948 hrálo v Mariánských Lázních. Ve finále se střetli H.Tonder s M.Vostárkem. Podle očitého svědka této události, pana Jaromíra Fuchse, utkání bylo nejen velmi napínavé, ale současně i ukázkou špičkového golfu. Vyrovnaný průběh byl až na sedmnáctou jamku druhé osmnáctky, kdy Tonder po drivu zahrál dřevem druhou ránu na úroveň greenu, takže k birdie mu stačila krátká přihrávka a jistý put. Toto vedení již na osmnácté jamce udržel a stal se tak již popáté držitelem Masarykova poháru pro mistra ČSR, celkově však vítězem sedmi mistrovství.

Z kroniky GKL je zřejmé, že sportovní i klubový život v roce 1949 pulzoval s neutuchající energií. Jen jména některých členů se z klubové kroniky vytratila a to v důsledku jejich odchodu z totalitní republiky. Bohužel nenacházíme však zde žádné záznamy o soutěžích nebo meziklubových zápasech. Víme pouze, že ve dnech 2. až 6. června 1949 se konalo v Mariánských Lázních mistrovství republiky a že v něm poprvé zvítězil Miroslav Vostárek z GCP, když ve finále porazil obhájce titulu H.Tondera.. Začal tak svoji cestu za dobytím pomyslného žezla krále českého golfu. Mistrovství žen 1949 vyhrála paní Adéla Novotná z Mariánských Lázní před klánovickou Marií Jiráskovou.

O sportovních aktivitách podzimu roku 1949 máme řadu informací z měsíčního periodika Míčové sporty, které od roku 1949 vydávala Československá obec sokolská a které nám poskytl pan Jaromír Fuchs. Jednalo se o časopis "pro výchovu cvičitelů rugby, lawn-tenisu, pozemního hokeye a golfu". Z něj se dozvídáme, že počátkem září 1949 byl v Klánovicích "vybojován jeden z největších handicapových závodů - Memoriál arm.gen.J.Bílého", kterého se zúčastnilo 28 mužů a žen. Turnaj přinesl řadu překvapení. Novopečený mistr republiky M.Vostárek podlehl hned v prvním kole Dr.Jiřímu Fürstovi a rovněž K. Hynek byl poražen B.Landou. M.Krausová se vítězstvím nad Jiřím Trnkou a L.Staňkovou probojovala až do čtvrtfinále, kde však prohrála s V.Sochovičem.

Do semifinále se probojovali Adolf Polák, Bohumil Landa, Voloďa Sochovič a Jiří Fürst. V něm Polák podlehl hladce Fürstovi a Sochovič porazil Landu. Ve finále, ve kterém Sochovič dával svému soupeři napřed pět ran, se blýskl účelnou hrou Fürst a vyhrál 3/2. Bylo to poprvé v historii tohoto turnaje, že zvítězil hráč s dvouciferným hendikepem (14).

Dalším turnajem v Klánovicích bylo mistrovství caddies. Hrálo se samozřejmě na jamky. Na startu bylo 15 caddies ve věku 12 až 24 let. V semifinále Šulc podlehl Fuchsovi vysoko 8/7 a Formánek po boji Jiřímu Sochovičovi až na 19.jamce. Ve finále porazil J.Fuchs Sochoviče 4/3 a stal se tak mistrem caddies pro rok 1949. Fuchsovi, Sochovičovi i Formánkovi bylo 14 let. O vítězi se z dobového tisku dočítáme. "Vítěz - Jaromír Fuchs, 14-letý student, má velmi pěkný styl. Dovede rychle myslet a je velmi klidný. Zůstane-li věrný tomuto sportu a bude-li pilný tak, jako dosud, má před sebou znamenitou golfovou budoucnost". Tato slova, napsaná v roce 1949, měla v sobě velkou dávku jasnozřivosti, a přes desetiletou golfovou přestávku v životě Míši Fuchse, se v omezených existenčních podmínkách československého golfu bohudíky vyplnila.

Dalším turnajem klánovického podzimu 1949 byl Eclectic. Hrál se na 36 jamek z nichž se vybírala jedna devítka. V mužích zvítězil V.Sochovič před Augustinem Bubníkem a col.Cameronem z Kanady na děleném druhém místě a R.Kutou a B.Landou na děleném třetím místě. V ženách zvítězila paní M.Davidová před E.Vyčítalovou a M.Proškovou.

Patnáct párů se zúčastnilo turnaje smíšených čtyřher na rány s hendikepem. Zvítězili A.Štika-M.Krausová (70), před dvojicí Dr.J.Fürst-E.Vyčítalová (71) a A.Vejnar-M.Vejnarová (76).

Zajímavé jsou výsledky soutěže v drivingu. Zúčastnilo se 23 soutěžících.

Muži    ...        

1.                     Bohumil Landa 238,5 ...         219,9   ...         217      ...         celkem 675,4 m

2.                     Jiří David st.    210                  177,6               177                  celkem 564,6 m

3.                     František Stejskal                   202                  195                  161,3 celkem 558,3 m

Ženy              

1.                     Anýžová                     145,1               136,6               125,1               celkem 406,8 m

2.                     Marie Jirásková          144,6               143,4               113                  celkem 401 m

3.                     E.Vyčítalová               136                  92                    out                   celkem 228 m

 

Dobový komentář je také zajímavý. "Úroveň v drivingu proti předchozím letům vzrostla. Diváci viděli některé překrásné drivy (K.Hynek) - které se bohužel poněkud vychýlily, takže nakonec byly out".

.

I v roce 1949 se hrál Memoriál obětí nacismu jako celostátní golfová liga družstev. V soutěži zvítězilo družstvo A záv. Sokola J.Švermy Praha, které hrálo v sestavě Miroslav Vostárek, Oldřich Vostárek, Bohumil Landa, Adolf Polák, A.Vejnar a Dr. Jiří Fürst. Překvapením soutěže bylo druhé místo družstva Sokola Mariánské Lázně, které se soutěže zúčastnilo poprvé. V soutěži prohrálo pouze s vítězným družstvem ZS J.Švermy A a remizovalo s družstvem ZS J.Švermy B. Družstvo Sokola Mariánské Lázně hrálo v sestavě: Jaroslav Dvořák, K.Novotný, Dr.Jiří Novotný, Adéla Novotná, Rudolf Uxa a Jan Kheil.

Na třetím místě se umístilo družstvo Sokola Líšnice v jehož sestavě hrál mnohonásobný mistr republiky H.Tonder. Dále následovala družstva ZS J.Švermy B, Sokol Brno VI a Sokol Brno I. Soutěž řídil tajemník golfového ústředí ČOS Artur Štika.

Artur Štika v tomto období jakoby převzal pomyslný štafetový kolík od J.Charváta. Působí jako organizátor a současně i jako propagátor golfu. Většina zpráv i článků v golfové části časopisu Míčové hry pochází z jeho pera. Jsou to články kvalitní a odborně fundované.

Zřejmě poslední soutěží roku 1949 v Klánovicích byl turnaj čtyřher s hendikepem na jamky.Zúčastnilo se 14 dvojic, mezi nimiž nechyběla ani tehdejší hráčská elita - oba exmistři republiky H.Tonder a K.Hynek a úřadující mistr republiky M.Vostárek. Do semifinále se probojovaly páry H.Tonder-K.Hynek, V.Havlice-Janeček, V.Formánek-E.Vyčítalová a J.Sochovič-M.Krausová. Do finále postoupili Formánek-Vyčítalová vítězstvím nad párem Havlice-Janeček a J.Sochovič-M.Krausová, kteří překvapivě porazili exmistrovský pár Tonder-Hynek. Finále přineslo velmi zajímavý boj, v němž zaslouženě zvítězila dvojice Jiří Sochovič (14 let) a Marta Krausová.

6. Léta padesátá

6.1 Léta 1950 až 1955 - doba největšího ohrožení

Dostáváme se do období, které bylo pro český golf nejkritičtější. Ohrožení golfu neplynulo z ohrožení celospolečenského, jako v dobách válečných, ale z cílených, třídně motivovaných likvidačních snah vládnoucí garnitury, která ostatní vybrané sportovní aktivity povyšovala na pomníky své dokonalosti. A právě v tomto období se potvrdila moudrost pramenící z báje o Svatoplukových synech. Zatímco soudržnost pomohla líšnickým přežít, vnitřní spory a nejednotnost způsobily či urychlily zánik Klánovic.

Bitevním polem, kde se boj o přežití golfu odehrával, byly Střední Čechy. Situace v Mariánských Lázních a později v Karlových Varech, byla zcela odlišná. Mariánské Lázně, díky své odlehlosti od centra politického násilí, nebyly tak zasaženy slepou třídní nenávistí, která ničí vše, co se vymyká nařízenému životnímu stylu. A do tohoto nového životního stylu "aristokratický a buržoasní sport" nepatřil.

Přes tíhu doby, kterou existenčně všichni pociťovali, začal sportovní rok 1950 na Líšnici tradičně. O Velikonocích 7. až 9. dubna 1950 byl zde uspořádán dvoudenní klubový turnaj. Mezi startujícími byl i František Stejskal, který v tu dobu do GKL přestoupil.

Za čtrnáct dní, ve dnech 22. a 23. dubna 1950, se hrály v Klánovicích první zápasy v rámci mistrovství republiky družstev (Memoriál obětí nacismu). 22. dubna se utkalo družstvo Sokola Líšnice s družstem A ZS J.Švermy. Za družstvo Líšnice nastoupili H.Tonder, F.Stejskal, V.Kopecký a I.Vávra. Za Klánovice A hráli K.Hynek, M.Vostárek, B.Landa a O.Vostárek. Líšničtí utrpěli porážku 5:1, když jediný bod pro jejich barvy vybojoval František Stejskal cenným vítězstvím nad úřadujícím mistrem republiky M.Vostárkem. V zápase dvou exmistrů H.Tonder - K.Hynek byl tentokrát úspěšnější K.Hynek.

Bohužel k tomuto zápasu se váže i vzpomínka autora těchto řádků na událost, které byl očitým svědkem. Hra na hřišti byla povolena pouze dopoledne a odpoledne na hřiště napochodovala v těžkých bagančatech jednotka lidových milicí ke cvičení. Byla to jasná hrozba a předzvěst neblahých událostí.

Druhý den se spolu utkala družstva klánovická, ZS J.Švermy A proti B. Mistrovské družstvo A nastoupilo k zápasu ve stejné sestavě jako proti Líšnici, za družstvo B hráli M.Sommeschuh, J.Fuchs, J.David ml. a J. Sochovič. Družstvo A zvítězilo 5:1, když jediný bod za B získal J.Fuchs vítězstvím nad B.Landou. Oba zápasy řídil A.Štika.

V dalším kole soutěží družstev se v roce 1950 utkali líšničtí a klánovičtí B. Utkání skončilo remizou, když v singlech porazil H.Tonder (L) J.Fuchse (K) 4/3, F.Stejskal (L) V.Formánka (K) 4/2, J.Sochovič (K) I.Vávru (L) 4/3 a J.David ml. (K) J.Hilberta (L) 3/2. V čtyřhrách H.Tonder s I.Vávrou (L) porazili J.Fuchse s V.Formánkem (K) 3/2 a J.Sochovič s J.Davidem ml. (K) F.Stejskala s Z. Stompfem (L) 4/2.

Nejvýznamnější golfovou událostí roku 1950 bylo mistrovství ČSR v golfu mužů a žen, které se hrálo v Mariánských Lázních ve dnech 2. až 4. července za účasti 25 mužů, 8 žen a 5 dorostenců. Hodnocení hřiště z klánovického pohledu bylo následující. " Hřiště bylo celkem v dobrém stavu, až na jamkoviště, která stále nejsou dost regulérní a rovněž bunkry byly příliš kamenité a měly málo písku".

Výsledky kvalifikačního kola byly následující:

Muži

1.         Dr.Hanno Tonder       Sokol Líšnice  ...         4+37=71

2.         Miroslav Vostárek      Sokol J.Švermy         36+40=76

3.         Karel Hynek               Sokol J.Švermy         34+42=76

4.         Jaromír Fuchs            Sokol J.Švermy         37+41=78

5.         Oldřich Vostárek         Sokol J.Švermy         40+39=79

6.         František Stejskal       Sokol Líšnice              38+41=79

7.         Bohumil Landa           Sokol J.Švermy         39+41=80

8.         Vladimír Sochovič      Sokol J.Švermy         40+42=82

9.         Jaroslav Dvořák         Sokol Mar.Lázně        40+42=82

10.       Vladislav Holan          Sokol Mar.Lázně        40+43=83

11.       Milan Sommerschuh  Sokol J.Švermy         42+47=89

12.       Vlastimil Formánek    Sokol J.Švermy         49+42=91

13.       Ivan Vávra                  Sokol Líšnice              44+47=91

14.       Dr. Zdeněk Klan         Sokol Líšnice              44+48=92

15.       Jan Kheil                     Sokol Mar.Lázně        43+49=92

16.       Miroslav Koubek        Sokol J.Švermy         43+49=92

17.       Jiří David ml.              Sokol J.Švermy         50+43=93

18.       Dr. Ladislav Bartůněk Sokol Mar.Lázně                   43+50=93

19.       Jiří Trnka                    Sokol J.Švermy                    46+47=93

20.       Dr. Jiří Novotný          Sokol J.Švermy                     45+48=93

21.       Dr. Josef Plesník        Sokol Mar.Lázně                    45+48=93

22.       Karel Kinkor                Sokol J.Švermy                     42+51=93

23.       Karel Tachovský        Sokol Včela Brno                   49+47=96

24.       Dr.Jaroslav Hilbert      Sokol Líšnice                          46+51=97

                                                                      

Ženy

1.                     Adéla Novotná                       Sokol Mar.Lázně                    39+43=82

2.                     Marie Jirásková                     Sokol J.Švermy                     46+47=93

3.                     Vladimíra Nováková              Sokol J.Švermy                     48+51=99

4.                     Ludmila Plesníková                Sokol Mar. Lázně                   54+57=111

5.                     Miluše Kheilová                      Sokol Mar. Lázně                   53+58=111

6.                     Jiřina Pernerová                     Sokol J.Švermy                     56+63=119

7.                     Helena Klementová               Sokol J.Švermy                     63+63=126

8.                     Helena Bartůňková                Sokol Mar.Lázně                    58+69=127

 

.

Tuto poslední významnou sportovní událost před blížícím se útokem vládnoucí garnitury na golf nám ve své reportáži přiblížil Artur Štika. Píše: " Již kvalifikační zápas, ve kterém startovalo 30 závodníků (muži a dorostenci), byl předzvěstí vynikajících zápasů, což také vlastní průběh mistrovství potvrdil. Nešťastné vylosování Oldřicha Vostárka proti Karlu Hynkovi hned v prvním kole vyřadilo tohoto z nejnadanějších golfistů již v prvním zápase. Veliké překvapení nachystal Milan Sommerschuh. Tento nadějný hráč startoval takřka bez přípravy. Byl půldruhého roku služebně v Egyptě, kde neměl možnost hrát a cvičit a nastupoval tedy proti držiteli loňského titulu - Mirkovi Vostárkovi - bez veškerých nadějí. Oba zahráli prvou devítku 37 a již tento fakt jim přivedl značnou galerii diváků. Oba hráči se střídali ve vedení a zápas byl ukončen až na 22. jamce Vostárkovým vítězstvím. Ani Stejskal letos neobstál proti Vostárkovi, přes to, že ho již letos porazil. Jakmile po skončení prvé devítky vedl Vostárek o dvě jamky, měli jsme dojem, že Stejskal rezignoval. Hynek zcela hladce porazil V.Sochoviče, který byl bez tréninku. Dr.Hanno Tonder v hořejší polovině postupoval naprosto hladce, poněvadž všechna "esa" byla v dolní polovině. Jediného soupeře našel v 15 letém M.Fuchsovi, druhé naší veliké naději do budoucna. Fuchs ovšem neměl velkých nadějí proti šestinásobnému mistru republiky, již i pro malou zápasovou zkušenost".

"V semifinále na sebe naráží tedy H.Tonder s M.Fuchsem a M.Vostárek s K.Hynkem. Zatímco bylo jasné, že Tonder porazí mladičkého Fuchse, byl s napětím očekáván zápas Hynka s Vostárkem. Hynek je bezesporu naším nejstylovějším hráčem. Jeho nervy však nikdy nebyly v pořádku. Za celou patnáctiletou závodní činnost mu vždy v rozhodných okamžicích selhaly. Tak tomu bylo také v boji s Vostárkem. Vostárek vybojoval s Hynkem rovnocenný zápas v celé prvé devítce. Na desáté jamce Hynek zkazil drive a hned celou jamku. Vostárkovi podléhá na 16. jamce".

"Ve finále se tedy setkali loňští finalisté - Dr.Hanno Tonder a Miroslav Vostárek. Oba hráči šli do boje s vůlí zvítězit a vybojovali řadu nerozhodných jamek, při čemž jejich score vykazovalo čísla hluboko pod standart scratch score. Tonderovi se vrátila jeho důvěra k puttům a dovedl vícekrát překvapit svého soupeře dlouhým puttem a tak pomalu v každém kole získával, aby nakonec zvítězil 6/5".

Tímto vítězstvím završil Hanno Tonder svoji sbírku mistrovských titulů. První titul mezinárodního mistra ČSR získal v roce 1933. Další tituly dobyl v létech 1938,1939,1947,1948 a 1950. V období 2.světové války vyhrál Mistrovství v roce 1941 a pravděpodobně i v roce 1943. Po dobu 18 let byl uznávaným králem českého golfu.

Mistrovství žen nepřineslo změnu v držitelce titulu. Paní Adéla Novotná z Mariánských Lázní, po suverénním vítězství v kvalifikaci, postoupila do finále přes své klubové kolegyně paní M.Kheilovou a paní L.Plesníkovou. Druhou finalistkou se stala slečna Vladimíra Nováková, která v semifinále porazila 4/3 loňskou finalistku paní Marii Jiráskovou (obě Klánovice). Finále bylo nervy drásající bitvou. V. Nováková vzdorovala A. Novotné až na 36. jamku, když ještě na 34. jamce vedla 1 up. Z vítězství se tedy nakonec radovala obhájkyně titulu paní Adéla Novotná, výsledkem 1 up.

Všechny zápasy řídil tajemník golfového ústředí ČOS Artur Štika ve funkci hlavního rozhodčího. Finálový zápas žen doprovázel jako rozhodčí Dr.Zdeněk Stompfe z Líšnice. Po celou dobu mistrovství se těšily zápasy pozornosti četných diváků.

Od roku 1930 bylo zvykem předávat vítězi národního a později mezinárodního mistrovství ČSR do pomyslného držení putovní pohár T.G.Masaryka a jeho jméno s letopočtem vyrýt do podstavce poháru. Tato tradice se zachovala i v prvním roce protektorátní okupace a obnovila se opět po válce v roce 1946. Posledním mistrovstvím, kdy tento pohár byl udělován a jméno mistra bylo vyryto do podstavce, byl rok 1949. I to bylo s ohledem na atmosféru doby odvážné. V roce 1950, zřejmě z obavy před nařčením z politické provokace, tento pohár udělován nebyl a jméno mistra již do podstavce vyryto nebylo. Pohár si u sebe ponechal Artur Štika, který jej později odevzdal Dr.Milanu Stompfemu. Ten jej přechovával více než 30 let. Po této době jej předal GKL při příležitosti konání Memoriálu Hanno Tondera.

Ještě k jedné významné události došlo v roce 1950. V tomto roce byla vydána Ústředím golfu ČOS první poválečná Pravidla golfu. Zásluhu na tom měl neúnavný Artur Štika.

Tím však končí výčet pozitivních událostí. Sezóna roku 1950 byla z hlediska golfu v ČSR ještě jakžtakž normální v rámci možností nenormální doby. Nyní přišel nečekaný úder. Koncem sezóny 1950 byla zakázána hra na klánovickém golfovém hřišti a zabrána klubovna, která byla okamžitě pro členy znepřístupněna. Zábor klubovny byl tak rychlý, že si členové klubu ani nestačili odnést svoje věci a museli se jich dodatečně domáhat. Je nanejvýš pravděpodobné, že zavření klánovického hřiště a záboru klubovny předcházelo formální rozpuštění oddílu golfu při závodním Sokolu J.Švermy.

Co bylo bezprostřední příčinou tohoto zásahu, která uvolnila nashromážděnou a politicky přiživovanou averzi lidosprávy ke golfu z "třídních pozic", se již bohužel nedozvíme. Nebudeme však daleko od pravdy, když za příčinu označíme vnitřní napětí mezi některými členy místního klubu, přecházející až do osobní nesnášenlivosti. Pak je již jen krůček ke "stížnosti" na nesprávném místě a uvolnění laviny, která smete všechny. Tato lavina smetla klánovický golf, zatím ve formě zavření hřiště. Jaké důsledky má zavření hřiště, ukončení pravidelné údržby a jeho pustošení např. cvičením jednotky lidových milicí, si asi každý golfista dovede představit. Méně si už dovede představit dnešní golfista beznaděj vyznavačů tohoto krásného sportu, zamilovaných do svého kvalitního a téměř dostavěného hřiště, kterým se tato devastace děje před očima bez možnosti jakékoliv obrany.

Zavření klánovického hřiště zasáhlo celý český golf. Jako hrozba bylo vnímáno i všemi zbývajícími kluby. Nejsilněji tuto hrozbu pociťovali líšničtí, kteří již všichni, bez výjimky, měli v roce 1950 za sebou existenční pády a nedělali si nejmenší iluze o charakteru doby.

Jaké bylo v roce 1950 klima v Mariánských Lázních ? Od roku 1947 byly Mariánské Lázně místem konání poválečných mistrovství republiky. Mistrovství se konalo v červenci, kdy se do Mariánských Lázní sjížděla značná část golfové veřejnosti a oddávala se své oblíbené hře. Mariánské Lázně se vždy vyznačovaly prázdninovou a lázeňskou pohodou, která jakoby rozháněla mraky zlé doby. Zde se tvořila a upevňovala golfová přátelství na mnohá další desetiletí. Zde se také v roce 1949 s golfem poprvé setkal při svém lázeňském pobytu pan Hanuš Goldscheider, budoucí významná osobnost českého golfu. Obdobná atmosféra byla i v roce 1950 a v dalších letech. Odlehlost Mariánek od hlavních míst politického násilí umožňovala alespoň na období prázdninových pobytů zapomenout na realitu doby. Proto převzaly Mariánské Lázně pomyslnou štafetu od Klánovic a staly se na dalších deset i více let centrem českého golfu.

Léta 1948 až 1950 byla obdobím, kdy diskriminace golfu byla zatím jen odrazem všeobecné diskriminace lidí, kteří měli golf po léta mezi svými životními prioritami. Tito lidé většinou přišli o svůj majetek, o svá zaměstnání a někdy i o svá bydliště. Někteří okusili i vězení. Jak jsme se již zmínili, Jan Bečvář, mistr republiky z roku 1935, byl násilně vystěhován z Prahy. Většina líšnických členů přišla o své zaměstnání právníků a musela nastoupit na místa pomocných dělníků do továren. Začal být citelný nedostatek golfových míčů. Zatímco ke golfu i nadále sloužily hole z předválečné doby, zásoba míčů z této doby rychle docházela. Je příznačné, že doléhající tíha doby způsobila, že lidé, obdobně jako v dobách válečných, hledali útočiště před jejím tlakem. Líšnice byla takovým místem, kam se lidé o sobotách sjížděli, večer seděli u společného stolu, vzpomínali na doby dobré a věřili v jejich návrat. Nesmutnilo se, vše bylo prodchnuto nezdolným optimismem. Hrály se společenské hry, mezi nimiž nejrozšířenější byla čínská hra Mah-Yong. V klubu, přes všechny osobní problémy členů, panoval vnitřní soulad.

Situace v Klánovicích byla jiná. Zprávy z této doby hovoří o tlacích mezi různými skupinami členů, mezi těmi, které doba silně poznamenala a těmi, kteří k novým pořádkům vzhlíželi s neskrývanými sympatiemi. To samozřejmě muselo vést ke střetům. Tyto střety zřejmě byly příčinou toho, že klub se stával čím dál více zranitelný zvenčí. A rozhodnutí zvenčí o zrušení oddílu a zavření klánovického hřiště skutečně přišlo. Hřiště bylo zavřeno ve stavu, kdy se hrálo dvanáct jamek a šest zbývajících bylo kompletně připraveno k osetí.

V roce 1951 začali na Líšnici zajíždět první "trosečníci" z Klánovic. Nejpravidelněji sem zajížděla paní Marie Jirásková. Ostatní klánovičtí dávali přednost vzdáleným Mariánským Lázním, nebo nehráli vůbec. Zřejmě v tuto dobu skončil s golfem i nadějný Oldřich Vostárek.

Mistrovství republiky 1951 se hrálo v tradičním prázdninovém termínu v Mariánských Lázních, zřejmě poprvé pod názvem Pohár Mariánských Lázní. Zvítězil v něm podruhé Mirek Vostárek, který tímto vítězstvím převzal pomyslné žezlo krále českého golfu z rukou Hanno Tondera.

V roce 1951 se v Klánovicích nehrálo, ale stále byli ti, kteří věřili ve zlepšení situace. Iniciativy se uchopil bývalý člen rozpuštěného oddílu golfu ZS J.Švermy František Doležal, (pozor nezaměňovat s bývalým klánovickým trenérem shodného jména), který začal usilovat o založení oddílu golfu při DSO Sokol Újezd nad Lesy. To se mu také posléze podařilo a začátkem sezóny 1952 byla naděje, že golf v Klánovicích bude obnoven. Jak to dopadlo se dozvíme z oficielního dokumentu ze 17. července 1952, který zde ocitujeme doslova (vč.stylistických a pravopisných chyb).

Adresát: Sokol, Újezd nad Lesy

Věc: Zrušení golfového oddílu

Újezd nad Lesy Č.j. 6759/52 II

K Vašemu přípisu ze dne 6.6.52, jímž si stěžujete na opatření ČOS v záležitosti vašeho golfového oddílu, Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport oznamuje.

ČOS přiznává, že Vám ústřední tajemník dal souhlas k úpravě a používání golfového hřiště v Klánovicích, ale chybou bylo, že tak učinil bez předchozího projednání s voleným orgánem, který pak měl na věc odlišný názor.

Stanovisko SÚTVS ke hraní golfu je toto: Nepovažujeme za účelné u nás zavádět a rozšiřovat golf. Nepopíráme, že může být sportem zdravotně vhodným pro starší lidi, protože je při něm mírný pohyb na zdravém vzduchu, ale branné kvality, které vy u něj vyzdvihujete nemá. Pro mládež máme u nás celou řadu lepších sportů, bez přídechu všeho toho měšťáckého, co bylo v golfu, který byl opičením po západu a jeho provozovatelé byli takoví "sportovci", že si nechali nosit sluhou pár holí, své sportovní náčiní. I když dnes golf u nás, pokud se ojediněle pěstuje, nemá už tyto kazy měšťáckého pojetí sportu, protože jej dělají hlavně rekreanti v lázeňských místech, není v lidových masách nijaké (zřejmě mělo být nijaká) zvláštní touha po něm. Dělá se jen proto, že tu jsou v lázeňských místech určitá zařízení, která by byla (čti bylo) neúčelné rušit a zatím není pro ně jiné využití. Pro rekreanty jako rozptýlení je golf i vhodný, protože při jeho provozování se přimějí nenápadně i starší lidé, aby provedli pochod několik kilometrů, které (čti který) by jinak, třeba i na radu lékaře, neudělali. Ale jako sport se nám v dnešní době nijak zvlášť nehodí a ceníme si víc řadu jiných, zdravých sportů, které také propagujeme, podporujeme a snažíme se o jejich masové rozšíření.

Pro mládež jsou to všechny míčové hry, lehká atletika, plování, lyžování, gymnastika atd., pro starší lidé (čti lidi) zejména turistika. Také sovětská lidová hra "gorodky" je vhodná zejména pro starší lidi. Jistě by i mezi Vašimi příslušníky našla velkou oblibu a našli by v ní takovou náhradu za golf, že by si na něj ani nevzpoměli (piš nevzpomněli).

Předpokládáme, že po tomto vysvětlení svoji chvályhodnou lásku ke sportu uplatníte na některém jiném úseku, zůstanete tělesné výchově věrni a budete nám dál pomáhat k rozkvětu naší tělesné výchově (čti výchovy).

Náměstek ministra (v zastoupení Rotta).

A bylo to. Tímto pologramotným dopisem pan náměstek ministra golfistům jasně sdělil oficielní názor nejvyšších míst na golf. Golf v Mariánských Lázních přežíval jen díky tomu, že, "zatím pro dané zařízení nebylo jiné využití". Golf v jiných místech byl určen k likvidaci.

Další likvidační kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. Golf v Klánovicích nejen že nebyl povolen, ale byl dán příkaz toto krásné a téměř již dostavěné hřiště rozorat. Je obtížné se i po padesáti letech ubránit hněvu při představě, jak po léta pečlivě udržované greeny, bankry a fairwaye mizí pod radlicí pluhu a mění se v oraniště. Na místě dřívějšího hřiště byl vysázen les. Klubovna byla používána jako školicí středisko a později předána tělovýchově.

Ale to nebylo všechno. Další na řadu přišla Líšnice. 7.července 1952 vydal Okresní národní výbor Praha-Jih výměr číslo 560-1951 2x/2 pro Sokol Líšnice, v němž stanovil zabrání jedné velké místnosti "golfového klubu" od 15.7.1952. Místnost byla určena pro uskladnění obilí. Výnos byl klubu předán 12.7.1952. Protože líšnickou klubovnu tvořila jedna velká místnost a malá kuchyňka, jednalo se prakticky o zábor celé klubovny. Vzhledem k tomu,že termín záboru 15.7. nebyl splněn, a to proto, že někteří z kompetentních funkcionářů ONV Praha-Jih začali váhat nad nesmyslností tohoto rozhodnutí a byli ochotni v té věci ještě jednat, přijela 18.7.1952 v doprovodu veřejné bezpečnosti komise, která rozhodla o okamžitém vyklizení klubovny (i toho byl autor těchto řádek očitým svědkem). Tak se i stalo. Přesto obilí v klubovně uskladněno nebylo. Nevhodnost dřevěné klubovny, do které na několika místech zatékalo (obezděna byla až po zhruba dvaceti letech) a její požární nezajištěnost nakonec zvítězily. Strach z postihu v důsledku případného požáru byl u funkcionářů větší než jejich averze vůči golfu. Zřejmě největší zásluhu na šťastném konci této nemilé epizody měl požární referent p.Matuna z Bojova, který shodou okolností pracoval spolu s Dr.Sedlákem v ČKD Sokolovo ve stejném dílenském provozu. Ve středu 23. července 1952 se vystěhované věci opět vrátily do klubovny na svá tradiční místa. Líšnické hřiště,díky své nenápadnosti, pak zůstalo bez další "úřední pozornosti" až do roku 1957.

Je paradoxem padesátých let, že v době, kdy se ničily Klánovice, začínala v Karlových Varech intenzivní svépomocná obnova "nového hřiště", které během více než desetiletého ležení ladem téměř zmizelo pod náletovými rostlinami.

V červenci 1952, v čase kdy se rozhodlo o zrušení Klánovic a rozhodovalo o budoucnosti Líšnice, konalo se v Mariánských Lázních mistrovství republiky, samozřejmě pod krycím názvem Pohár Mariánských Lázní.. V tomto mistrovství zvítězil opět Miroslav Vostárek. Byl to jeho třetí titul.

Zničení Klánovic i ohrožení Líšnice způsobilo velké omezení golfových aktivit. Zda v té době ještě dále existovalo, či se rozpadlo Ústředí golfu ČOS bohužel nevíme. Hráči z Klánovic však zůstali bez jakéhokoliv organizačního zastřešení. Členská základna, která zbyla po původním GCP, byla vržena do ilegality a klubová tradice přežívala pouze v jednotlivcích dál se hlásících ke golfu a v jejich kamarádských vazbách. GKL dále navenek existoval jako Sokol Líšnice a jeho činnost byla velmi nenápadná. Členové se však pravidelně sjížděli do klubovny o každém víkendu, jako by chtěli využít klubovnu ještě před tím, než ji někdo definitivně zničí. Nezřídka v klubovně přespávalo 14 i více lidí. Večer se sedělo u společného stolu dlouho do noci.

V roce 1953 se mistrovství údajně nezúčastnili ani M.Vostárek, ani H.Tonder. Je možné, že v té době byl H.Tonder ještě politickým vězněm, odsouzeným v souvislosti s útěkem svého bratra a jeho ženy z republiky (kde byli oba rovněž před tím vězněni). Mistrovství v tomto roce vyhrál Vladislav Holan.

V roce 1954 se Hanno Tonder zúčastnil naposledy mistrovství republiky v Mariánských Lázních. V semifinále jeho účast skončila porážkou od Jaromíra Fuchse. Ve finále se střetli Jaromír Fuchs s Miroslavem Vostárkem. Zvítězil M.Vostárek a získal svůj čtvrtý mistrovský titul.

Přišel rok 1955. Golf již třetím rokem přežíval jen v Mariánských Lázních a na Líšnici a nově se tvořil v Karlových Varech. V tomto roce zřejmě došlo k přestavbě tělovýchovy a přestaly existovat organizace pro tělesnou výchovu Sokol. V tomto roce byl zřejmě golf jako sport vyřazen ze "Sjednocené tělovýchovy" a administrativně zařazen do rekreace pracujících. Tím pro Tělovýchovu přestal existovat. V roce 1955 utrpěl český golf nenahraditelnou ztrátu. V předjaří tohoto roku odešel dobrovolně ze života Hanno Tonder. Pronásledování, věznění a existenční problémy slavily úspěch a podlomily jeho vůli žít. Smrt H.Tondera dolehla na celý český golf jako tvrdá rána. Tento vynikající hráč a stejně tak vynikající člověk byl všemi oblíben a obdivován. Hanák, jak se mu všeobecně říkalo, byl neodmyslitelnou částí českého golfu po dobu 25 let a pro mnohé se stal jeho symbolem. Mistrovství, které mělo ilegální atmosféru, vyhrál popáté M.Vostárek.

6.2 Léta 1956 až 1959 - nový začátek

Smrt Hanno Tondera vyburcovala GKL k nové sportovní aktivitě. GKL se obrátil v roce 1956 na golfisty z Mariánských Lázních a pravděpodobně i z Karlových Varů s návrhem na uspořádání celostátní soutěže Memoriál Dr.Hanno Tondera. Jaká byla pravidla této soutěže přesně nevíme, víme však, že byla navrhována jako vícekolová.

Na výzvu GKL reagovali mariánskolázenští golfisté kladně. V odpovědi z 26.4.1956 se píše: "Výbor a členové golfového oddílu v Mariánských Lázních vítají soutěž Memoriál Dr.Hanno Tondera, do níž se také přihlašují. Po ukončení prvé části soutěže, která bude uskutečněna do 31.7.1956, podáme Vám zprávu o výsledku se seznamem účastníků i sčítacími lístky". Tuto odpověď podepsal pan Karel Horáček a opatřil razítkem TJ.Slovan Mariánské Lázně, golfový oddíl. Odpověď je adresována golfovému oddílu, Líšnice u Prahy.

Z tohoto dopisu čerpáme, kromě obsahu, další dvě informace. Tou první je, že, navzdory odmítavému postoji Tělovýchovy ke golfu, přijala TJ Slovan Mariánské Lázně již v roce 1956 pod svoje křídla golfový oddíl a zastřešovala jeho činnost. Druhou informací je, že GKL na veřejnosti již nevystupoval jako Sokol Líšnice, ale jako Golfový oddíl Líšnice.

Vraťme se nyní o několik roků zpět a stručně popišme vznik dalšího subjektu na české golfové scéně, karlovarského golfu. Předválečný golf v Karlových Varech, po krátkém přiblížení se českému golfu v posledních létech existence První republiky, se po odtržení Sudet od něj zcela vzdálil a během 2.světové války organizačně zanikl. Zanechal po sobě dvě hřiště, která během válečných let ležela ladem, takže zarůstala a jako hřiště se ničila. Další devastace přišla spolu s obrannými a osvobozovacími boji a zmatky na konci války, kdy zničeny byly i obě klubovny. Přesto se v troskách klubovny starého hřiště nalezly pomůcky a nástroje pro údržbu, které inspirovaly v roce 1949 náhodné jejich objevitele, pány Otu Řezáče a A.Venzara, k myšlence obnovy golfu. Spolu s dalšími přáteli a jejich ženami, Aloisem Červenkou, Václavem Mikutou a p. Žídkem založili golfový oddíl, zřejmě v rámci nějaké karlovarské DSO ("dobrovolné sportovní organizace") Sokol, a usadili se na starém hřišti a začali s jeho obnovou. Záhy však toto hřiště opustili (1950) a přesunuli svoji obnovitelskou aktivitu na "nové" hřiště u Olšových Vrat. To se k nim již zřejmě přidružil pan Miroslav Chlapec, který rovněž patřil do "staré party".

V období 1952 až 1953 získali obnovitelé vydatnou posilu v osobě známého sportovce-hokejisty Roby Robětína, který ve snaze se vyhnout nucenému vystěhování z Prahy, vyměnil pražský byt za karlovarský. Jeho příchodem se obnova hřiště zintenzivnila a zrychlila. V roce 1957 přibyly další posily. Byli jimi pánové Radim Matolín, Jaroslav Fulín a Přemysl Špidlen. Ti do Karlových Varů zajížděli pravidelně z Prahy a časem si zde zřídili chaty, které jim umožňovaly dlouhodobější pobyt. V tu dobu se již dodělávaly jamky č.9,10,11,14,15 a 16. V roce 1958 přistoupili k této sportovní a obnovitelské komunitě Václav a Edita Soukalovi a Ivan Zachariáš. To sem však již téměř pravidelně zajížděli na výpomoc pražští golfisté Otto Spazier, Vladislav Holan a František Krčma.

Jaký byl další osud soutěže Memoriál Hanno Tondera se dozvídáme z kroniky GKL, kde jsou dochované výsledky z roku 1956. Soutěž se hrála na Líšnici 17. června na 18 jamek s vyrovnáním proti par. Zvítězil Zd. Stompfe před Mikem Pačesem a Marií Jiráskovou. V kategorii dorostenců zvítězil Prokop Sedlák. Zda-li se hrála tato soutěž i v Mariánských Lázních již nezjistíme. Žádné doklady o zaslaných výsledcích se bohužel nedochovaly.

Líšnické aktivity přilákaly i řadu hráčů z bývalých Klánovic. Častým návštěvníkem Líšnice se stal i bývalý tajemník Ústředí golfu ČOS Artur Štika. Ústředí golfu ČOS již v tu dobu bylo zrušeno a golf své zastoupení ve vyšších tělovýchovných strukturách neměl. GKL, i přes vnější přechodné vplynutí do sjednocené tělovýchovy v podobě Sokola Líšnice a později již bez organizačního včlenění do nějakého subjektu sjednocené tělovýchovy, žil i nadále spolkovým životem tak, jak po celou dobu své existence a zachovával svá původní tradiční pravidla k nimž patřilo pravidelné konání výročních primátorských schůzí. Právo zúčastnit se primátorské schůze se i nadále vztahovalo pouze na muže. Výjimku proti dřívějším zvyklostem tvořila možnost rodinného přespávání v klubovně, kterou si vynutila doba. 28. primátorská schůze se konala 8.12.1956 v bytě Dr. Hilberta. Přítomno bylo 12 členů GKL, z toho 5 zakládajících.

V červenci 1956 se konalo v Mariánských Lázních již tradičně další mistrovství, zřejmě pod stále stejným krycím názvem Pohár Mariánských Lázní. Stejně tradičně zvítězil Miroslav Vostárek a získal tak svůj šestý titul. Přesto, že M.Vostárek byl v té době permanentním vítězem, neměl pozici nijak snadnou. Mezi jeho soupeři byla řada velmi dobrých hráčů. Stále vynikající byl K.Hynek. Z bývalých klánovických to byli B.Landa, bratři Sochovičové, M.Plodek a J.David ml. Stále dobří byli V.Holan a líšnický I.Vávra. V tu dobu již bohužel od golfu odešli J.Fuchs, O.Vostárek, F.Stejskal, V.Krejčí a řada dalších. Velká konkurence však vyrůstala v Mariánských Lázních, kde již zářil Jaroslav Dvořák, nejstarší ze čtyř bratrů-golfistů. Ostatní bratři Dvořákové hráli rovněž již velmi dobře. Mezi kvalitní mariánskolázeňské hráče však je třeba počítat Dr.Bartůňka, R.Uxu a J.Kheila. Horší výsledky, ale velmi dobré pedagogické schopnosti měl Bohumil Vokoun. Výrazně se začal prosazovat i Ladislav Bartůněk ml.

Mezi ženami se po několikaletém kralování paní A.Novotné začaly prosazovat mladičká Ludmila Plesníková a stále se lepšící Helena Kropáčová. V Karlových Varech, které stále ještě nebyly kompletně restaurované, začaly vynikat Hana Brožová a Edita Soukalová. Mezi pražskými hráčkami hrála prim paní Marie Jirásková, hezký golf však rovněž hrála líšnická Jarmila Vávrová-Fatková.

Zvýšená sportovní aktivita na líšnickém hřišti bohužel přilákala i pozornost místních orgánů. Těm samozřejmě neušlo, že ochrana klubu, založená na formální hlavičce Sokola Líšnice,již nemá žádnou váhu a přešly do druhého likvidačního útoku. A tak v září 1956 byl na adresu Golfového klubu Líšnice, k rukám Dr.Prokopa Sedláka, zaslán dopis s výpovědí z nájemního vztahu k pozemku líšnického hřiště. Odesílatelem byl předseda MNV Líšnice p. Seidl. Nájem měl skončit 31. března 1957. Důvodem výpovědi bylo rozhodnutí o jiném definitivním využití tohoto pozemku. To byla věc velmi vážná a hrozila obdobným koncem jako v Klánovicích. Tím by skončil golf ve Středních Čechách a udržoval by se pouze v lázeňské oblasti Západních Čech.

Význam Líšnice pro pražské hráče po zničení Klánovic velmi vzrostl a pro GKL bylo líšnické hřiště otázkou další existence. Začalo tedy dopisování s cílem oddálit definitivní konec golfu na Líšnici .To se skutečně podařilo a 31.března 1957 se golf na Líšnici hrát nepřestal. Bylo však zřejmé, že Golfový klub Líšnice se zde dlouho neudrží.

Druhý ročník Memoriálu Dr.Hanno Tondera se hrál na Líšnici 16. června 1957. Kromě líšnických se do soutěže zapojili i pražští hráči Artur Štika, Jiří Trnka, Marie Jirásková a Bohumil Landa.

V mistrovství republiky v roce 1957 opět, a již posedmé zvítězil M.Vostárek. V ženách poprvé vyhrála Ludmila Plesníková ml. a zahájila tak svoji zcela výjimečnou závodní karieru.

Rok 1957 byl ve znamení nejistého osudu Líšnice, stability Mariánských Lázní a dokončování obnovy Karlových Var. Koncem roku 1957 se vzdal své funkce primátora GKL Dr.Prokop Sedlák. Tuto funkci zastával od roku 1942 a provedl klub obdobím velmi obtížným. Z funkce odcházel v době, kdy již byla jasná cesta dalšího vývoje, po které však již on nechtěl kráčet v čele. Funkce primátora GKL se ujal další zakládající člen, Dr. Jaroslav Hilbert.

Třetí ročník Memoriálu Dr. Hanno Tondera se hrál na Líšnici 15.června 1958. Zvítězil Ivan Vávra.

Výsledek mistrovství 1958 v Mariánských Lázních byl shodný s loňským, v mužích zvítězil poosmé M.Vostárek, v ženách podruhé L.Plesníková ml.

Koncem padesátých let se začala tvořit nová, v daných politických poměrech udržitelná organizační forma golfu. Čeští golfisté se nesmířili se svojí rolí vyděděnců a hledali formy schopné přežití. Zvlášť Středočeši k tomu měli vážné důvody. Klánovičtí neměli nic, ani hřiště, ani organizaci. Líšničtí byli ve výpovědi, ztráceli tedy hřiště a jejich organizace nebyla pro oficielní místa akceptovatelná. Nejlepší situace byla v Mariánských Lázních. Mariánskolázenští měli hřiště a měli i organizaci. Stále fungovali jako oddíl golfu při TJ Slovan Mariánské Lázně a tuto organizační formu zřejmě nikdo z místních mocenských veličin nezpochybňoval. Rovněž v Karlových Varech byla situace perspektivní, orgány města obnovu golfu podporovaly a k obnově golfu hlavním dílem přispívali místní golfisté. I u nich se záhy vytvořila organizační forma v podobě golfového oddílu TJ Slovan Karlovy Vary. Bylo tedy na Středočeších, aby našli řešení své situace. A to se také našlo. Po řadě předběžných jednání vznikly v roce 1958 v Praze tři golfové oddíly a to při TJ Dynamo Praha, TJ Tatran Praha a TJ Slavoj PZO. U zrodu golfového oddílu TJ Dynamo Praha stáli Ing. Lubor Draxler a Miloslav Plodek, u zrodu golfového oddílu TJ Tatran Praha Miroslav Vostárek a Artur Štika, u zrodu TJ Slavoj PZO Ivan Vávra a Eva Váňová.

V té době zahájila TJ Slavoj PZO jednání s MNV Líšnice o pronájem pozemku líšnického hřiště. Toto jednání skončilo úspěšně a golf na Líšnici byl zachráněn. Bylo třeba ještě dokončit přechod GKL do TJ Slavoj PZO. K tomu došlo rovněž v roce 1958. Všichni členové GKL vstoupili do TJ Slavoj PZO, byly jim vystaveny členské legitimace a jejich sportovní činnost tím byla z pohledu mocenských orgánů legalizována. V tu dobu se zřejmě již zapomnělo, že golf byl v polovině padesátých let vyvržen ze sportů a administrativně zařazen jako rekreace pracujících. Zřejmě proto, že se nikdy žádný pracující-negolfista golfem nerekreoval.

Golf však stále neměl celostátní zastřešující orgán. I nyní se projevila síla a stabilita západočeských klubů a z jejich iniciativy došlo v roce 1959 k vytvoření sekce golfu při Městském výboru ČSTV v Karlových Varech. Tím vznikl, i když jen na regionální úrovni, orgán zastřešující golf, který byl schopen, v daných podmínkách, v zájmu golfu, komunikovat s mocenskými orgány. To bylo velmi důležité. Pro ilustraci uvádíme jeden příklad takovéto podpory.

Radě MNV v Líšnici z 25.ledna 1960

Golfový oddíl TJ Slavoj PZO Praha nám sdělil, že se na Vás obrátil se žádostí, abyste dali souhlas k tomu, aby novým uživatelem a obhospodařovatelem golfového hřiště na líšnických pastvinách byl nadále golfový oddíl TJ Slavoj Praha. Sekce golfu, která je vrcholným orgánem v tomto sportovním odvětví, plně podporuje žádost TJ Slavoj PZO Praha. Potvrzujeme nejen to, že po sportovní stránce dosavadní uživatel líšnického hřiště nemohl a také neplnil úkoly stanovené ČSTV ale naopak, že oddíl TJ Slavoj Praha, který je mladým, nově utvořeným oddílem, dává záruku, že nový směr čs. tělovýchovy bude do důsledku uplatněn. Svoji velmi dobrou činnost dokázal jmenovaný oddíl již v minulém roce jak sportovní činností, tak i brigádami a zapojením do nácviku II.CS.

Naše golfová sekce má zájem na tom, aby všechna stávající golfová hřiště byla obhospodařována agilně pracujícími oddíly, jež plní nové úkoly naší tělovýchovy. Proto plně podporujeme žádost TJ Slavoj PZO Praha a věříme, že s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dáte souhlas k požadované změně uživatele líšnického golfového hřiště a to tím spíše, že s tímto řešením souhlasí i dosavadní uživatel.

S pozdravem zdar II.CS podpis

A zase to bylo. Tomuto jazyku rozuměl každý pravověrný funkcionář. Přechod GKL nejprve pod Slavoj PZO a o dva roky pod Slavoj Praha se uskutečnil bez potíží. Hřiště zůstalo. Stačilo to jen "hezky" napsat a opatřit kulatým razítkem.

I v roce 1959 kralovali českému golfu Miroslav Vostárek a Ludmila (Duňa) Plesníková. Oba totiž zvítězili v mistrovství republiky. Pod řízením sekce golfu již opět mistrovství mohlo být mistrovstvím.

Koncem padesátých let bylo jasné, že český golf přežil nejhorší dobu své existence. Nescházelo mnoho a byl by ze Středních Čech zcela vymýcen. O tom, jaká opatření by pak následovala, lze pouze spekulovat. Golf přežil jak díky své odolnosti tak zásluhou západočeských klubů, které přijaly opuštěné pražské hráče a poskytly jim útočiště.